Co pro Francii chystá vítězná levice: oslabení prezidenta a podpora Ukrajiny

„Je samozřejmé, že Jean-Luc Mélenchon a jeho spojenci nemohou vládnout Francii,“ prohlásil v neděli večer Stéphane Séjourné, francouzský ministr zahraničí a politik prezidentské strany Obnova. Středový, umírněný republikánský blok podle něj stále existuje.

„Žádná politická síla nemá v Národním shromáždění většinu,“ usoudil po zveřejnění prvních odhadů výsledků druhého kola předčasných parlamentních voleb.

Hlasování nicméně vyhrála levicová Nová lidová fronta (NFP), v níž hraje důležitou úlohu i Mélenchonovo krajně levicové hnutí Nepoddajná Francie. Kromě ní se v koalici sdružili i socialisté, komunisté, zelení a několik menších stran. Připomeňme, že macronovský tábor si z voleb překvapivě odnesl druhé místo a lepenovské Národní sdružení navzdory vysokým očekáváním skončilo třetí (více zde).

Politolog Vít Hloušek z brněnské Masarykovy univerzity mluvil v rozhovoru pro Seznam Zprávy o velkých programových rozdílech (a také osobních animozitách) mezi macronovci a Nepoddajnou Francií, například v postoji k prezidentem prosazené penzijní reformě. Rozdíly ale panují i v rámci samotné vítězné koalice.

Svědčí o tom i slova europoslance Raphaëla Glucksmanna, který tři dny před druhým kolem na adresu Mélenchona prohlásil, že „všechno není odpuštěno“. Uzavření spojenectví s Mélenchonovým hnutím vysvětlil liberální a středový Glucksmann potřebou čelit krajní pravici, Mélenchona ale v kampani označil za „inženýra chaosu“. Podobná slova měli pro Mélenchona i politici lepenovců, ti se ale snažili tento obraz rozšířit na celou levicovou koalici.

Jednání při vzniku koalice NFP byla podle Glucksmanna extrémně napjatá. „Nastavili jsme jasné červené linie na Ukrajinu, evropskou integraci, (aby byly) útoky ze 7. října (proti Izraeli) popsané jako teroristické, boj proti antisemitismu,“ citoval ho server FranceInfo.

„Skutečnost je taková, že nejsme v roce 2022, nikdo už nevede kampaň s plakáty premiéra Mélenchona,“ připomněl Glucksmann konec Mélenchonovy popularity s tím, že „hegemonie Jeana-Luca Mélenchona skončila“. Místo něj jmenoval několik dalších levicových politiků, kteří byli v kampani vidět, jako je šéfka strany zelených (EELV) ekoložka Marine Tondelierová.

Co tedy levicová koalice ve svém programu prosazuje?

V mezinárodní politice vyzývá k „neochvějné obraně suverenity a svobody ukrajinského lidu, jakož i k celistvosti hranic“. Toho chce dosáhnout nejen dodáním „nezbytných“ zbraní, ale i zrušením ukrajinského zahraničního dluhu, zabavením majetku oligarchů, kteří přispívají k ruskému válečnému úsilí, a vysláním mírových sil k zabezpečení jaderných elektráren.

Dalším tématem, které ve francouzské kampani hodně rezonovalo, byla válka v Gaze. Koalice podporuje Mezinárodní trestní soud nejen při stíhání členů palestinského teroristického hnutí Hamás, ale i členů izraelské vlády Benjamina Netanjahua, zároveň plánuje okamžité uznání Palestiny.

Nová lidová fronta požaduje jednání mezi válčícími stranami s cílem osvobodit rukojmí a okamžitě zavést příměří. Pokud nebude Netanjahuova vláda „respektovat mezinárodní právo v Gaze a na Západním břehu Jordánu“, chce na ni koalice uvalit sankce v podobě zákazu vývozu zbraní. Vyzývá také k pozastavení asociační dohody mezi EU a Izraelem v případě nedodržování lidských práv ze strany Netanjahuovy vlády.

Dalším z klíčových témat kampaně byla migrace. Nová lidová fronta má v úmyslu zrušit zákon o azylu a přistěhovalectví a legalizovat pobyt pracovníků a studentů v zemi. Chce také upravit evropský migrační pakt, aby zajistil „důstojné přijetí migrantů“.

Levice také hodlá zřídit záchrannou agenturu na moři i na souši, aby předešla dalšímu umírání ve Středomoří, a také zřídit status klimatických uprchlíků. Chce také zajistit plná práva dětem narozeným ve Francii včetně usnadnění získání občanství.

Velké změny požaduje i v oblasti institucí, její program směřuje k vytvoření Šesté republiky. Do Národního shromáždění by koalice chtěla volit proporčním systémem místo nynějšího většinového, plánuje i zřízení referenda z občanské iniciativy a zrušení často kritizovaného ústavního článku 49.3, který umožňuje hlavě státu obejít hlasování parlamentu.

Největší rozpory budou ale mít vítězové voleb a macronovci zřejmě v ekonomické oblasti. Nová lidová fronta například plánuje zrušení důchodové reformy s cílem odcházet do penze v 60 letech, výrazně zvýšit progresivitu zdanění, navýšit daně z dividend a stanovit maximální výši dědictví.

Pro zvýšení kupní síly chce levice zvýšit minimální mzdu na 1600 eur čistého (oproti nynějším 1399 eurům), navázat zvyšování platů na inflaci, ale také například postavit během pěti let 200 000 veřejných bytů v nejvyšším ekologickém standardu. V programu má i uzákonění menstruačního volna nebo zavedení čtyř hodin tělocviku týdně na školách.