Volební fiasko motoru Evropy: vlády Německa i Francie dostaly červenou

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Výsledky ještě nejsou oficiální, ale dlouhodobá šetření politické podpory zrcadlí dosud zveřejněné odhady volebních výsledků voleb do Evropského parlamentu. Ukazují, že se voliči v zemích, které jsou tradičně označovány za motor evropské integrace - tedy ve Francii a Německu - odvrátili od svých vlád.

Francii už kvůli drastické prohře hnutí Obnovy Emmanuela Macrona čekají předčasné volby. „Rozhodl jsem se, že vám dám znovu šanci rozhodnout o budoucnosti našeho parlamentu,“ uvedl Macron v krátkém projevu k národu. Oznámil, že rozpustí parlament a volby vypíše na 30. června, resp. 7. července (druhé kolo).

Macronovo hnutí dosáhlo na pouhých zhruba 15 procent hlasů. Drtivě ho porazilo nacionalistické Národní sdružení (RN) Marine Le Penové, které získalo přibližně 32 procent hlasů.

A podobné hlasy: Tedy že voliči svými hlasy prakticky odvolali současnou tříbarevnou (semaforovou, podle barev koaličních stran) vládu – znějí i z Německa.

Sociální demokracie (SPD) kancléře Olafa Scholze skončila se 14 procenty až třetí. Porazila ji opoziční konzervativní unie CDU/CSU (cca 30 %), druhé místo bere krajně pravicově populistická Alternativa pro Německo (AfD) (cca 16 %).

Co se to vlastně stalo?

Úspěch Národního shromáždění vychází zejména z napjaté vnitropolitické situace. Samotná strana se snažila eurovolby prezentovat jako referendum o vládě a prezidentovi a zdá se, že se tato taktika vyplatila.

Macron má za sebou několik ne zrovna úspěšných měsíců. Nejprve řešil protesty proti důchodové reformě, pak rozmach policejní brutality a nakonec jeho parlamentem otřásala zdlouhavá jednání o podobě nového migračního zákona. Právě poslední zmíněná oblast pak mohla zlomit prezidentovi vaz.

Strana Le Penové se přidala k jejímu schválení a dokázala do ní protlačit tvrdší opatření, které přistěhovalcům zkomplikují získání občanství i přístup k sociálním dávkám.

Navíc popularita Macrona se dlouhodobě propadá. Přesto vyhlášení voleb, které by jej mohly připravit o většinu v Národním shromáždění a zbytek jeho druhého mandátu by se tak proměnil v trpné dožívání ve funkci, nevidí odborníci jako nejšťastnější řešení.

„Vyhlášení předčasných voleb je pro zemi velkým překvapením a pro prezidenta Emmanuela Macrona velkým rizikem. Mohl reagovat jinak. Mohl prostě pokračovat a vysvětlit masivní vítězství tvrdé pravice jako evropskou odchylku, která bude napravena při důležitějších volbách,“ napsal novinář stanice BBC Hugh Schofield, který reportuje z Paříže.

Podle serveru Politico začíná pro Francii komplikované období, ve kterém bude pozornost upnutá na to, zda si francouzská populistická vlna dokáže udržet svou dynamiku až do prezidentských voleb v roce 2027. Po vítězství Le Penové by totiž hrozilo uvržení celé EU do chaosu.

Macron je totiž jedním z hlavních lídrů evropské pomoci Ukrajině, a zatímco i Le Penová odsoudila ruskou invazi, v minulosti se netajila svými sympatiemi vůči Moskvě.

Velké vítězství RN by ale mohlo vést ke změnám a sjednocování podobných stran na evropské úrovni. Uskupení Le Penové se netají svou antipatií k Unii a naopak dlouholetou snahou o udržování přátelských vztahů s Moskvou. Přesto v posledních měsících přijala strana umírněnější rétoriku a z prohlášení o vystoupení EU se staly spíše výkřiky o snaze snížit vliv Unie.

Zatímco strana měla dosud v Evropském parlamentu 18 poslanců v krajně pravicové frakci Identita a demokracie (jejíž členem je i SPD), na základě dnešního výsledku jejich počet patrně výrazně vzroste.

Le Penová ovšem už dříve uvedla, že odmítá spolupracovat s německou krajně pravicovou AfD, která byla kvůli sérii skandálů vyřazena z uskupení Identita a demokracie. Nyní tak strana patří do skupiny nezařazených nezávislých.

Spolupráce se ale nabízí s evropskými konzervativci a reformisty ECR (kam patří také ODS), ke kterým patří i Bratři Itálie italské premiérky Giorgie Meloniové.

Po volbách by dohromady tyto dvě frakce mohly získat asi 144 křesel a staly by se tak druhou nejsilnější skupinou v europarlamentu po Evropské lidové straně (EPP). Právě italská politička bude hrát jednu z hlavních rolí v rozhodování o novém složení EP, a je tak pochopitelné, že ji Le Penová nadbíhá už nyní.

Volební propadák Scholzovy sociální demokracie přišel zhruba dva a půl roku poté, co Olaf Scholz usedl do kancléřského křesla. Tehdy, ve spolkových volbách v roce 2021, pro SPD hlasovala více než polovina Němců, teď to byl pouze každý třetí hlas.

A fiaskem volby skončily i pro zbylé dvě vládní strany – tedy Zelené a liberály z FDP. Podnikatelsky orientovaná FDP dosáhla podle předběžných odhadů potupného výsledku 5 %, což je méně než polovina jejího výsledku ve spolkových volbách (11,5 %).

„Když se na to člověk dívá v perspektivě minulých eurovoleb, propad je neuvěřitelně velký. Zelení měli přes 20 procent, teď jsou na 12 procentech. Hlavní vládní strana SPD se pohybuje okolo 14 procent, což je pro ni katastrofa,“ shrnul pro Seznam Zprávy politolog Masarykovy univerzity Lubomír Kopeček.

Exit polly přisuzují vítězství CDU/CSU. Strana, kterou dlouhá léta reprezentovala tvář kancléřky Angely Merkelové, je nyní v opozici. Ale v těchto volbách pro ni hlasovalo přibližně 30 procent. „Zjevně to potvrzuje, že tato středopravá opoziční strana je sběračem nespokojenosti v Německu. Druhé místo AfD se ziskem kolem 16 procent ukazuje, že nedávné skandály spojené se špičkou jejich kandidátky uskupení výrazně nepoškodily. Ve chvíli, kdy přeskočí všechny vládní strany, je to pro ně úspěch, bez debat,“ dodal Kopeček.

Pro připomenutí: O AfD se v posledních měsících opakovaně psalo kvůli blízkým vazbám na putinovské Rusko, kvůli zapojení do případů čínské špionáže, kvůli obvinění z úplatkářství. Voliče partaji nevzal ani zákaz kandidatury lídra Maximiliana Kraha poté, co poskytl rozhovor italským novinám, v němž bagatelizoval zločiny SS, elitní gardy nacistického režimu.

Německý tisk v prvních komentářích píše, že pro vládní strany jde o katastrofální výsledek.

„Drtivá většina voličů dala ve volebních místnostech jasně najevo, že už má dost neustálých hádek o drobné a povýšenosti, kterou berlínská vláda ukazuje,“ napsal komentátor vlivného listu Bild Jan Schäfer. „Už toho mají dost. Mají pocit, že na ‚semaforu‘ bojuje akorát každý sám za sebe a svou partu. Na druhou stranu záležitosti, které jsou důležité pro miliony Němců, zůstávají na okraji, anebo se řeší pouze polovičatě. Migrační politika je toho jasným příkladem,“ domnívá se.

Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) k prognózám napsal, že SPD je příliš slabá, aby byla dál kancléřskou stranou. A Zelení jsou zase daleko tomu být lidovou stranou.

Za vítěze list označil Friedricha Merze, šéfa Křesťanskodemokratické unie (CDU). „Dobrý výsledek unie (CDU/CSU) ukazuje, že Merz měl pravdu, že se střed posouvá doprava,“ napsal FAZ. „Merz byl za to odměněn. S tímto výsledkem může jít o trochu klidněji do třech zemských voleb na východě a také se mu o kousek přiblížila kandidatura na kancléře,“ dodal deník.

V září se konají zemské volby v Sasku, Durynsku a Braniborsku, ve kterých je favoritem AfD, a za rok budou Němci vybírat Spolkový sněm, a tím i novou německou vládu. Tedy: Pokud vláda vydrží. První hlasy, že by Scholz měl vyvodit politickou odpovědnost, už se v německé politice ozvaly.

Vítěz voleb Merz vyzval vládu k okamžité změně své politiky. „V zájmu naší země je nyní naléhavě nutné provést skutečnou korekci kurzu. Vyzývám federální vládu, aby tak učinila v nadcházejících dnech,“ citovala Merze stanice Deutsche Welle. „Věci nemohou pokračovat tak, jako během posledních dva a půl roku,“ dodal.

Výsledky podle něj ukázaly, že se voliči odvracejí od vlády v otázkách migrace či hospodářské politiky.

Jeho spolustranící pak kancléře vyzvali, ať požádá parlament o důvěru. „Kancléř si musí položit otázku, co se tady děje. Má slabých 14 procent a my jsme dvakrát tak silnější než SPD. Musí si položit otázku, zda skutečně dělá politiku pro lidi. Jinak musí ustoupit z cesty například tím, že požádá o důvěru,“ prohlásil generální tajemník CDU Carsten Linnemann.

K tématům, které současný kabinet neřeší, nebo přinejmenším ne tak, aby dokázal oslovit voliče, komentátoři přidávají ještě zemědělskou politiku. Nedávné protesty farmářů byly „požehnáním“ pro ty, kdo mají protievropský diskurz. Zejména pro krajní pravici, v Německu právě pro AfD.