Volby znamenají zkoušku pro jednání o členství Ukrajiny v EU

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jedním z hlavních témat zůstává i po víkendových volbách do Evropského parlamentu to, zda a nakolik se promění přístup sedmadvacítky k Ukrajině.

Evropská unie je od ruského vpádu v únoru 2022 jedním z hlavních podporovatelů napadené země, přičemž v čele těchto snah stáli ze zástupců velkých zemí zejména francouzský prezident Emmanuel Macron a německý kancléř Olaf Scholz.

Jejich strany ale o víkendu propadly, a to na úkor krajně pravicových uskupení. Vyvstaly tak otázky, jestli se výsledky dají číst v neprospěch Ukrajiny a nějak ovlivní vyjednávání ohledně další pomoci Kyjevu či přístupové rozhovory.

Přestože se Evropský parlament „nakloní“ více doprava a půjde o jednu z největších změn od jeho založení, odstup od hlavních evropských politik, mezi které právě podpora napadené země patří, se ale podle odborníků neočekává.

Nejsilněji zastoupené budou i nadále frakce EPP a S&D, které bránící se zemi neochvějně podporují.

Ani u krajně pravicových stran navíc nelze mluvit o jednotném pohledu na konflikt. Některé otevřeně vyslovují podporu Moskvě, jiné pak mluví o neutralitě či touze po míru – a volají po ukončení dodávek zbraní, což by v současné situaci vedlo k porážce Kyjeva. Další se ale postavily na stranu Ukrajiny.

„Z toho, co sleduji v jednotlivých zemích, mi přijde, že máme jen málo příkladů lídrů, kteří jdou do voleb s tím, že chtějí stopnout pomoc Ukrajině či ji výrazně osekat. Ani u krajní pravice tohle není téma, které by stranám pomáhalo sbírat hlasy,“ řekl Seznam Zprávám ještě před hlasováním ukrajinský novinář Sergej Sydorenko, který spoluzaložil server Evropská pravda.

Pokud by se ale něco mohlo pro Ukrajinu zkomplikovat, budou to rozhovory o jejím přistoupení. V pátek Evropská komise členským státům sdělila, že Kyjev splnil kritéria pro zahájení rozhovorů o členství.

„Největší výzvou, které může Ukrajina čelit v souvislosti s novými formami Evropského parlamentu, bude nalezení dostatečné podpory pro její cestu k plnému členství,“ popsal pro server Euronews generální ředitel Centra pro evropská politická studia Karel Lannoo. „Třetí nebo čtvrtá největší skupina může být tvořena euroskeptiky, nebo ještě hůř – skupinami proti euru –, bude to pro Kyjev jen obtížnější.“

S tím souhlasí i Sydorenko. „To, co bude důležitým výsledkem voleb, je složení Komise. Tam vyvstává hned několik klíčových otázek: Kdo bude komisařem pro rozšíření EU a bezpečnost či jací budou další vysocí představitelé. To je důležité,“ vysvětlil.

Ve výsledku se ale hlavně ukázalo, že Ukrajina hrála roli v rozhodování voličů jen někde. V tomto případě platí rovnice, že čím blíže konfliktu země je, tím více to ovlivňuje místní politickou situaci.

Například ve Finsku nebo Pobaltí jasně dominovaly otázky obrany a podpory Kyjeva. Země totiž sdílejí s Ruskem hranici a hrozba zde zůstává každodenním tématem.

„Řada stran soutěží o to, kdo bude největším zastáncem Ukrajiny. V Lotyšsku žije mnoho Rusů. Právě národní otázka se stala v těchto volbách do Evropského parlamentu dominantní,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy lotyšský novinář Aidis Tomsons, který působí ve veřejnoprávním Latvijas Radio.

Naopak ve Francii, která má v europarlamentu druhé největší zastoupení, hrála roli zejména rostoucí nepopularita Macrona.

Přestože prezident sázel na co nejaktivnější podporu Ukrajiny a jen krátce před volbami se setkal se svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským, kampaň nacionalistického Národního sdružení se nesla ve znamení referenda o hlavě státu. A nakonec lepenovci dostáli očekávání, když si připsali jednoznačné vítězství, zatímco prezidentovo hnutí Obnova zůstalo daleko za nimi.

Toho si je vědom i sám Macron, který po oznámení výsledků vyhlásil předčasné volby. Právě ty by mohly znamenat pro Ukrajinu problém. „Vypsání předčasných voleb je pro zemi obrovským překvapením a pro prezidenta Macrona obrovské riziko. Mohl reagovat jinak. Mohl pokračovat a vysvětlovat masivní vítězství krajní pravice jako evropskou odchylku, která by byla napravena v důležitějších volbách,“ komentoval rozhodnutí novinář britské veřejnoprávní BBC Hugh Schofield, který reportuje z Paříže.

Nyní se ale nedá ani vyloučit varianta, že se Francie dostane do takzvané kohabitace, tedy stavu, kdy jsou prezident a premiér z jiné strany a rozhodování o chodu země je tak značně pozastavené.

Na růžích nemá momentálně ustláno ani německý kancléř Olaf Scholz, jehož sociální demokraté skončili až třetí. Bavorský premiér Markus Söder z CSU ho už po vzoru Francie vyzval k vypsání předčasných parlamentních voleb, jelikož kabinet podle něj v eurovolbách přišel o mandát.

Na vzestupu je naopak krajně pravicová AfD. Ačkoliv se o straně v posledních měsících opakovaně psalo kvůli údajnému braní úplatků za proruskou propagandu či špiclování pro Čínu, v eurovolbách jí podle komentátorů pomohla zejména špatná politika současného kabinetu. Svou roli sehrály například migrační politika nebo nedávné protesty farmářů.

Strana, která se zasazuje o zrušení sankcí vůči Rusku, ale zřejmě nebude mít v europarlamentu velké slovo. Nedávno ji totiž kvůli skandálům týkajícím se volebního lídra strany Maximiliana Kraha vyloučili z krajně pravicové frakce Identita a demokracie (ID), kde sedí například lepenovci či česká SPD Tomia Okamury.