Proč v Evropě končí známá jména? Strany doběhla jejich vlastní taktika

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Za každým je sice vlastní příběh, jejich odchody ale mají i něco společného. Končící politici ztratili podporu ve vlastní straně nebo se s ní dokonce otevřeně rozhádali.

Strany přitom jen sklízejí plody své taktiky, s jakou kandidáty do Bruselu vybírají. Eurovolby vyžadují výrazné osobnosti – nikdo jiný voliče, kteří europarlament obecně podceňují, k účasti nevyprovokuje.

Jenže tyto výrazné osobnosti se pak zároveň v Bruselu, daleko od dohledu mateřských centrál, často osamostatní. „Část poslanců je odtržená od stranického dění a mohou se myšlenkově odcizit,“ popisuje politolog Otto Eibl.

Zároveň je europarlament často místem, kam strany vysílají nepohodlné straníky, od kterých lidově řečeno „chtějí mít doma pokoj“. A pak se diví, jakou politiku vlastně zastávají.

Hnutí ANO opustily od minulých voleb všechny výrazné ženy v Bruselu. Exodus zahájila už v roce 2020 Radka Maxová – bývalá česká poslankyně a někdejší manažerka Kosteleckých uzenin.

Před eurovolbami oznámila konec také Dita Charanzová a Martina Dlabajová. Všechny se shodly na stejném důvodu: Hnutí ANO se odklonilo od svého původního směřování. Právě bývalá diplomatka Charanzová byla Babišovou největší hvězdou – několikrát byla vyhlášena mezi nejvlivnějšími evropskými politiky.

„V Evropském parlamentu jsem devět let prosazovala liberální politiku, donedávna jsem byla místopředsedkyně evropských liberálů. A vidím, že hnutí ANO se teď vydává konzervativním, národoveckým směrem. A tuto politiku já zastávat nebudu,“ zdůraznila tehdy europoslankyně.

Dnes Charanzová říká, že práce ji bavila a dekády - přes tento konec - nelituje. „Odcházím s čistým svědomím, dala jsem do toho maximum,“ říká. Co se týče dalšího pokračování, zůstává tajemná. Chce prý „nadále pokračovat v evropské politice a zůstat aktivní ve veřejném životě v Česku.“

ANO se taková věc nestala poprvé, a to jak na národní, tak na evropské úrovni (vzpomeňme Pavla Teličku). „Hnutí mělo celkově zvláštní personální politiku – hledá silné mimostranické osobnosti a pak se s nimi neshodne,“ říká Eibl.

Podle politologa Lubomíra Kopečka už ANO sází na jistotu. „Z letošního výběru je vidět, že se sahá po lidech, u kterých se předpokládá větší loajalita: Klára Dostálová, Jaroslav Bžoch nebo Jaroslava Pokorná Jermanová. Ještě lepší příklad je Jana Nagyová,“ říká Kopeček. V narážce na to, že jde o dlouholeté členy hnutí.

„Odcizení“ od vlastní strany zažil v posledních letech i občanský demokrat Jan Zahradil, který v europarlamentu končí po 20 letech. Hlasitý odpůrce společné kandidatury ODS, KDU-ČSL a TOP 09 raději sám oznámil, že se o místo na kandidátce ucházet nebude.

Jednašedesátiletý politik, který svého času určoval evropskou politiku ODS, se s dnešním vedením strany spíš neshodne – ať už kvůli konzervativním názorům, nebo kvůli zaměření na Čínu. „Zahradil už úplně nespadá do toho, co prosazuje dnešní ODS,“ říká politolog Eibl.

Jako jeden z mála například prosazuje spojenectví s ANO. „Po sněmovních volbách v roce 2025 vidím jako ideální uspořádání koalici ANO a ODS, protože by to byla stabilní vláda se silnou většinou. Myslím, že s Babišovým hnutím jsme si blíž než s Piráty, možná i než s Topkou,“ říká Zahradil.

Odtržení od strany se nemusí týkat jen myšlenek, ale i kontaktů v partaji. „Pokud si nedáte pozor, může se na vás v Česku trošku zapomenout, ztratíte pozici ve straně,“ říká politolog Kopeček.

Právě Zahradil zůstal ve stranické hierarchii spíše osamocen. Neshody vyvrcholily letos na jaře například veřejnou přestřelkou s čerstvou místopředsedkyní strany Evou Decroix. „Kdo je Zahradil? Brzy bez funkce, již dnes bez vlivu,“ napsala Decroix.

„Možná už se ke konci dostal do pozice, ve které je vícero europoslanců – že jsou ve straně raději, když se realizuje v zahraničí,“ dodává expert Eibl.

Po dvou volebních obdobích se s Evropským parlamentem loučí Jiří Pospíšil. Mandát sice obhajovat chtěl, a to i na společné kandidátce Spolu. Cestu na kandidátku bývalému předsedovi TOP 09 ale zhatily dvě věci – zaprvé si koalice nepřála výrazné osoby na nižších příčkách, aby nedocházelo k „přeskakování“.

A zadruhé současná šéfka Markéta Pekarová Adamová, která má s Pospíšilem vyhrocené vztahy, měla jiné plány – na kandidátku za stranickou jedničku Luďka Niedermayera prosadila poslance a svého partajního spojence Ondřeje Koláře. Spolu s Pospíšilem se na kandidátku nedostal ani zakladatel strany Miroslav Kalousek.

Pospíšil konce v europarlamentu lituje, řekl Seznam Zprávám. „Ale mám nějaké, řekněme, radikálnější úvahy v osobním životě, o kterých přemýšlím, a tím pádem doufám, že mi to dlouho líto nebude,“ uvedl.

Hodlá se prý věnovat dvěma koníčkům – kultuře a péči o zvířata. Ale úplně se politiky vzdávat také nechce, hodlá si udržet svůj vliv alespoň v pražské TOP 09.

V europarlamentu končí i Stanislav Polčák (STAN). Dlouholetý funkcionář Starostů ztratil postavení v hnutí po kauze Dozimetr, kdy se ukázalo, že má blízké vztahy s jedním ze stíhaných podnikatelů, Michalem Redlem.

Polčák kvůli tomu i dočasně pozastavil členství ve straně, později jej zase obnovil, protože se podle něj prokázalo, že s kauzou nemá nic společného.

Polčáka a jeho způsob politiky straníci kritizovali již dříve – vzhledem k jeho vlivu ve straně a také na její financování ale spíše mimo záznam. Že je „uklizen“ do Bruselu, kde na něj není tolik vidět, mnohým vyhovovalo.

Co bude Polčák nyní dělat, není jasné. Seznam Zprávám, se kterými momentálně vede soudní spor, pouze sdělil, že vše „již brzy zveřejní“.

Seznam Zprávy před několika měsíci popisovaly iniciativu regionálních politiků nespokojených s vládní politikou, kteří se chtějí spojovat v jakýsi STAN číslo II. Zdroje Seznam Zpráv tehdy zmiňovaly Polčákovo jméno jako muže, který s iniciativou radí.