Článek
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Nově zvolení europoslanci ANO se hned na začátku svého mandátu ocitli před nesnadným úkolem: Vysvětlovat, proč celou kampaň tvrdili, že jejich hnutí hodlá setrvat v liberální frakci Renew a rozhodně nechce zakládat frakci novou, aby jim po volbách Andrej Babiš oznámil, že rozhodně nehodlají setrvat v Renew, ale založí frakci novou. Prostě, jak se tomu říká v ANO, „naše obvyklá středa“.
Odchod od nejlepšího přítele Emmanuela Macrona a spojení s nejlepším přítelem Viktorem Orbánem a rakouskými Svobodnými, jejichž druhým oficiálním jednacím jazykem je ruština, není něco, co by se vysvětlovalo snadno. Nebo co by někdo vůbec chtěl vysvětlovat. A tak novináři, kteří se minulý týden politikům ANO dovolali, zažili pozoruhodné věci.
Na lince našich zpravodajů je jako první samozřejmě lídryně kandidátky ANO Klára Dostálová.
KD: „Dobrý den, tady Dostálová, kdo volá?“
SZ: „Dobrý den, paní europoslankyně, tady Seznam Zprávy, chci se jen zeptat, jaký je váš názor na vytvoření nové frakce v europarlamentu? Vy jste před volbami říkala, že rozhodně nehodláte z Renew vystupovat a zakládat novou frakci…“
Ticho…
SZ: „Slyšíme se?“
KD: „To bude asi omyl.“
SZ: „Děkuju. Takže podle vás je to omyl pana předsedy Babiše?“
KD: „Propána to ne! Váš telefonát je omyl.“
SZ: „Ale ne, my jsme rádi, že jsme se vám dovolali.“
KD: „Škoda, že nemůžu říct totéž.“
SZ: „A jaký je tedy váš osobní názor?“
KD: „Osobní názor? Co tím přesně myslíte?“
SZ: „No váš osobní názor na vznik nové frakce.“
KD: „Haló, haló, tady je špatný signál, já vás neslyším…“
SZ: „Já vás slyším velmi dobře.“
KD: „Já vás… vůbec… ne-sly-ším… Je tady špatná akustika. Teď mi to vypadne. Už to vypadlo. Slyšíte? Už tu nejsem! Píp píp píp.“
Nový europoslanec Jaroslav Bžoch si bohužel zapomněl ve volebním štábu ANO nabíječku, takže od půlky června není možné se mu dovolat a zeptat se ho na názor. Větší štěstí měli novináři, když vytočili číslo Bžochova kolegy a již zkušeného europoslance Martina Hlaváčka. Ani on ovšem žádné silné stanovisko nenabídl.
MH: „Promiňte, ale já mám u nás v hnutí na starost úplně jiné věci.“
SZ: „Jaké jiné věci?
MH: „Kohouta Silvera. Chcete ho k telefonu?“
SZ: „Nechci. Zajímá mě, co si myslíte vy, jste přece europoslanec.“
MH: „Ano, nic si nemyslím, a díky tomu jsem europoslanec. To jste řekla velmi přesně. Děkuji za zavolání a nashledanou!“
Podobně proběhla i konverzace s dalším osvědčeným europoslaneckým dříčem ANO Ondřejem Knotkem.
SZ: „Dobrý den, pane europoslanče, chtěl jsem se vás zeptat na vznik nové frakce…“
OK: „Promiňte, my jsme se dohodli, že se k tomu nebudeme vůbec vyjadřovat.“
SZ: „Kdo se tak dohodl?
OK: „Já se tak dohodl.“
SZ: „S kým?“
OK: „S poslancem Knotkem.“
SZ: „Vy jste Knotek.“
OK: „Můžu chvilku mimo záznam?“
SZ: „Samozřejmě.“
OK: „Tady si člověk nemůže být jist ani tím, jestli je ještě Knotek.“
SZ: „Aha.“
OK: „Ale nic jsem vám neřekl. Zavolejte mi po desátém, to už snad budeme vědět, co si myslíme.“
Další nová europoslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová nejprve tvrdila, že není europoslankyní. Na informaci, že se jí už brzy oficiálně stane, reagovala slovy „božínku“.
Její kolegyně Jana Nagyová, obžalovaná v kauze Čapího hnízda, opakuje už sedm let jedinou větu „jsem nevinná, ale Andrej Babiš je ještě víc nevinný“.
A tak nakonec přišel jako obvykle v podobné chvíli čas univerzálního čističe hnutí ANO Karla Havlíčka, kterému už stejně chyběl tradiční výprask, který si dopřává v rozhovorech s Marií Bastlovou. A tak se ochotně ujal své role.
SZ: „Pane místopředsedo, vaše hnutí chce založit frakci se stranou, která se nijak netají svými sympatiemi k Rusku a jeho prezidentu Vladimíru Putinovi…“
KH: „Počkejte, to je nesmysl. Naprostý nesmysl. My podporujeme Ukrajinu. Jednoznačně. A budeme podporovat i všechno, co z ní zbude, pokud vyslyší volání našeho přítele Viktora Orbána po jednostranném příměří.“
SZ: „Ale Viktor Orbán se několikrát zcela jasně vyjádřil ve prospěch ruského prezidenta Putina.“
KH: „Podívejte, my s Viktorem Orbánem často nesouhlasíme. A to zcela zřetelně. A někdy s ním souhlasíme. Někdy nesouhlasíme ani sami se sebou. To je normální.“
SZ: „Můžete říct, v čem jste spolu v poslední době nesouhlasili?“
KH: „Prosím, nezkoušejte mě nachytat. Je přece evidentní, že si v některých věcech s Viktorem Orbánem prostě nerozumíme.“
SZ: „Třeba v jakých?“
KH: „Třeba v maďarštině, tam si nerozumíme. V angličtině je to mnohem lepší.“
SZ: „A opravdu vám nevadí spojovat se s rakouskou stranou Svobodných, jejíž významné političce a bývalé ministryni zahraničí Karen Kneisslové přijel na svatbu jako vzácný host ruský prezident Vladimír Putin?“
KH: „Putin by nám na svatbu nešel, i když se pro jistotu ještě musím zeptat Jarušky Jermanové a Janičky Vildumetzové. Znáte to, máte svatbu, a najednou se tam objeví Putin. To se může stát každému. Z toho nelze nic vyvozovat.“
SZ: „Jinými slovy, vstoupili jste do frakce, jejíž někteří členové vyjadřují jednoznačně proruské názory, ale neznamená to, že by se z vás stala proruská strana, jak tvrdí současná vládní koalice.“
KH: „Samozřejmě, o tom nemůže být ani řeč. A promiňte, musím už běžet na další jednání. Pozdravujte Marušku!“
SZ: „Díky, nashledanou.“
KH: „Dasvidánija!“
