Nezvykle rychlá shoda. EU už má téměř jasno o tom, kdo ji teď povede

Jednání o tom, kdo po proběhlých volbách do Evropského parlamentu obsadí nejvyšší posty v Evropské unii, může být letos neobvykle krátké. Podle osmi zdrojů z evropského zákulisí, na které se odkazuje zpravidla dobře informovaný bruselský server Politico a jež si nepřály být jmenovány, je už téměř jasno.

Přestože podle Politica nejde o finální rozhodnutí, obrysy dohody by mohly být jasné už před neformální večeří lídrů sedmadvacítky plánovanou v Bruselu na pondělí 17. června. Formálně by vše mohlo být potvrzeno během evropského summitu 27. a 28. června.

Politico za rychlým nalezením shody na čtyřech unijních lídrech vidí skutečnost, že do procesu bude mít malý prostor zasahovat francouzský prezident Emmanuel Macron, „velký narušitel“ známý „opakovanými triky“. Jeho liberální frakce totiž ve volbách oslabila a šéf Elysejského paláce v reakci na to vyhlásil předčasné volby do francouzského parlamentu.

Evropa si navíc kvůli probíhající válce na Ukrajině a potenciální možnosti, že by se do Bílého domu mohl na podzim vrátit republikán Donald Trump, nemůže dovolit vnitřní tahanice na úkor stability, uvedly dále bruselské zdroje.

Hlavní kandidátkou na předsedkyni Evropské komise je podle zdrojů serveru Ursula von der Leyenová, na pozici předsedy Evropské rady, tedy šéfa summitů evropských premiérů a prezidentů, portugalský expremiér António Costa. Předsedkyní Evropského parlamentu by mohla zůstat maltská politička Roberta Metsolaová a zahraniční politiku by mohla dostat na starosti estonská premiérka Kaja Kallasová.

Bývalá německá ministryně obrany a favoritka někdejší spolkové kancléřky Angely Merkelové se v roce 2019 stala vůbec první ženou v čele nejvlivnější evropské instituce, Evropské komise, což je v podstatě vláda sedmadvacítky. Těžkou váhou je od počátku i v letošním souboji o toto místo.

„Vedoucí představitelé ji nemohou obejít, a to ani ti, kteří by chtěli… Je to jejich hlavní kandidátka, jsou největší stranou. Ona bude prvním hybatelem,“ uvedl k silné pozici von der Leyenové jeden z úředníků citovaných Politicem. Narážel na to, že politička patří k Evropské lidové straně (EPP), která si ve volbách udržela většinu v Evropském parlamentu.

Při svém nástupu německá křesťanská demokratka slíbila, že z Evropské komise učiní „geopolitickou sílu“, aniž by tušila, co ji v následujících pár letech čeká, píše německá stanice Deutsche Welle.

K jejímu odkazu v čele klíčové instituce patří silná podpora Ukrajiny proti Rusku, ekologizace ekonomiky EU, dláždění cesty pro sousední země EU k tomu, aby mohly do bloku přistoupit, a v posledních letech především posílení evropské obrany, dodává DW.

Favoritem pro vedení Evropské rady je podle zákulisních zdrojů serveru portugalský politik António Costa. Jeho pozice je prý natolik jasná, že diplomaté již spekulují, kdo by se mohl stát součástí jeho týmu. Costa patří k socialistům, tedy k druhé nejsilnější frakci vzešlé z voleb.

Bývalý premiér, předtím starosta Lisabonu a vystudovaný právník je v posledních letech vnímaný především v souvislosti s podezřením, že zasahoval do povolování těžby v lithiovém dole nebo do výstavby střediska na výrobu zeleného vodíku, připomíná agentura ČTK. Tento skandál v Portugalsku na přelomu loňského a letošního roku vyústil až k předčasným volbám.

Proti Costovi nicméně nebylo vzneseno žádné obvinění a on sám veškerá podezření odmítá. Prokuratura ale zatím jeho vyšetřování nezastavila.

Podle Politica pro řadu evropských vlád není vyšetřování Costy překážkou pro jeho přesun do Bruselu. S šéfkou Komise Ursulou von der Leyenovou má navíc dobré pracovní vztahy, na rozdíl od dosavadního šéfa Evropské rady Charlese Michela. Evropští představitelé ho mají obecně v oblibě.

Socialista Costa pak uvedl, že evropský post nepřijme, pokud nedostane podporu od portugalské vlády, jak informovala portugalská média. Kabinet v Lisabonu v současnosti sice vede pravice, ale premiér Luís Montenegro už těsně po volbách řekl, že je Costu ochoten podpořit.

Především severští politici nicméně na funkci předsedkyně Evropské rady podporují dánskou socialistickou premiérku Mette Frederiksenovou, jejíž jméno se v bruselské bublině skloňuje měsíce.

Předsedkyní Evropského parlamentu by se podle zdrojů Politica mohla stát znovu maltská konzervativní politička Roberta Metsolaová. Server její cestu k obhajobě funkce považuje za vůbec nejjednodušší ze všech čtyř politiků. Háček může spočívat v tom, že o její pozici jako o jediné rozhodují přímo europoslanci.

Udržení Metsolaové by bylo pro Evropský parlament přelomové hned z několika pohledů - pochází z nejméně lidnaté členské země a na tak vysoké úrovni patří v 45 letech k nejmladším politikům. Po dvaceti letech jde navíc o první ženu v čele europoslanců.

Pod jejím vedením Evropský parlament letos v dubnu například schválil přelomový migrační balíček, přes europoslance prošly také klíčové části tzv. Green Dealu.

Metsolaová poprvé uspěla v eurovolbách v roce 2013. Poměrně rychle se vypracovala mezi nejvýraznější poslance Evropské lidové strany (EPP). Politickou dráhu zahájila na Maltě, když se před zhruba dvaceti lety angažovala v kampani pro vstup do Unie.

Letos se komentátoři shodli, že právě díky její popularitě vybojovala její Maltská národní strana v Evropském parlamentu jeden mandát navíc. To je na zemi se šesti křesly hodně.

Největší nejistota zatím podle bruselských zdrojů Politica panuje kolem možného jmenování šéfky zahraniční politiky, kterou má dosud na starosti španělský socialistický politik Josep Borrell. Zatím nejvážnější kandidátkou je estonská premiérka Kaja Kallasová.

Politička přezdívaná „Železná lady“ se dlouhodobě vyznačuje nekompromisním postojem k Rusku. Po začátku války na Ukrajině se v Estonsku zasadila například o odstranění stovek památek na sovětské časy.

Právě její silně protikremelské postoje ale podle Politica vadí některým členským státům s malou zkušeností s ruskou agresí. Někteří západní představitelé se obávali, že by se Kallasová mohla zaměřit výhradně na Rusko a nevěnovat dostatečnou pozornost jiným regionům, zejména Blízkému východu a Africe.

O těchto výhradách se ale nakonec takřka nemluví. Kallasová by totiž do současné skládačky čtyř nejvyšších postů dokonale zapadla. Pochází totiž z východní Evropy a patří na rozdíl od zbývajících tří zmíněných kandidátů k liberálům.

Politická kariéra Kallasové začala v roce 2010 poté, co dříve pracovala jako právnička v prestižních firmách po celé Evropě. Krátce po třicítce se rozhodla vstoupit do Reformní strany (RE), za kterou po krátkém mandátu estonské poslankyně zamířila do Evropského parlamentu. Už tehdy byla v Bruselu vnímána jako talent unijní politiky, prosazovala hlavně technologická témata.