Článek
Výsledky voleb do Evropského parlamentu sice v některých zemích – zejména Francii, Německu, ale i Česku – ukázaly nárůst podpory krajní pravice, zamíchat směřováním Evropské unie se však zástupcům těchto partají nepodaří. V europarlamentu, jediném přímo voleném nadnárodním shromáždění na světě, zůstane i po volbách nejsilnější frakcí ta lidovecká (EPP). A ta si dokáže domluvit většinu s pohodlným náskokem v rámci aliance s dalšími spíše středovými stranami.
„Otázky kolem zelených témat a migrace se měnit nebudou,“ odhaduje během rozhovoru pro Seznam Zprávy výkonný ředitel Institutu pro evropskou politiku Europeum Martin Vokálek. „Ale je to signál ze všech možných členských států, že tu jsou poměrně silné tendence občanů volit konzervativní strany a často i populistické krajně pravicové strany. A je třeba se na tyto voliče soustředit.“
Jsou pro vás výsledky voleb do europarlamentu překvapením?
Z celoevropského pohledu ne. Dá se říct, že výsledek voleb na směřování kurzu EP nic nezmění. Spíš to vypovídá o vnitrostátním rozložení sil v jednotlivých zemích. Největší dopady pocítí Francie, kde už francouzský prezident Emmanuel Macron vyhlásil předčasné volby (detailně zde).
Poměrně hladce se také podaří získat většinu středovému proudu, složeného z lidovců (EPP), socialistů (S&D) a obnovy Evropy (Renew), ale samozřejmě ještě čekáme na dopočet posledních hlasů a kam se rozhodnou přidat nově zvolení zástupci.
Nezařazených je zatím asi 100 zvolených politiků. Může to nějak zásadně zamíchat kartami?
S největší pravděpodobností asi posílí Evropské konzervativce a reformisty (ECR), Identitu a demokracii (ID) a Levici (GUE-NGL). Na celkovém směřování to ale nic nezmění.
Martin Vokálek
Výkonný ředitel Institutu pro evropskou politiku Europeum Martin Vokálek.
- Vystudoval obor mezinárodní politika a diplomacie na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze a MBA program na Zurich University of Applied Sciences ve Švýcarsku a na Fakultě podnikohospodářské VŠE v Praze.
- V současné době je výkonným ředitelem Institutu pro evropskou politiku Europeum, kam nastoupil v roce 2016 jako vedoucí kanceláře a projektů.
- Zajímá se o ekonomické otázky, evropskou bezpečnost a NATO, hybridní hrozby, válečné zločiny a problematiku mezinárodního práva.
Významně nicméně uspěla extrémní pravice. Můžeme to vidět v Německu, Francii, ale třeba i v Česku. Co to pro směřování EP znamená?
Z celoevropského pohledu to není překvapivé. U populistických a krajněpravicových stran se předpokládalo, že uspějí, ale často to vypadalo, že uspějí více než reálně uspěly.
Jak jsem ale říkal, formální výstup europarlamentu bude stejný. Zásadní většina se měnit nebude. Bude ale záležet, jak se lidovcům v čele s Ursulou von der Leyenovou podaří dohodnout se.
Otázky kolem zelených témat a migrace se měnit nebudou, ale je to signál ze všech možných členských států, že tu jsou poměrně silné tendence občanů volit konzervativní strany a často i populistické krajně pravicové strany. A je třeba se na tyto voliče soustředit.
Pro politiky je to také signál, aby byli otevřeni tomu, že nějaké části Green Dealu by bylo vhodné minimálně zhodnotit z pohledu dopadu na občany, nebo v určitých oblastech revidovat.
Co tedy ti voliči, kteří hlasovali pro strany apelující na změnu a pro spíše antisystémové kandidáty? Zvolili tedy někoho, kdo reálně něco změní podle jejich představ? Zruší Green Deal, vyřeší migraci?
Zásadní změna nebude. Například frakce ID jde proti systému, ale často jim chybí řešení. Řeknou, že zastaví migraci, ale to nejde. Mají návrh, že zruší Green Deal, ale kdo si v tuto chvíli myslí, že zruší Green Deal, tak jen říká populistickou lež a je neznalý.
Komentář
Prvotní volební šok ve Francii, Německu, Rakousku a do určité míry v Nizozemsku překrývá fakt, že ve většině dalších zemí se radikální hnutí napravo ani nalevo od středu stejně přesvědčivě neprosadila, píše v komentáři Petr Holub.
Je podle vás možné, že by se frakce směřující napravo spojily? Hovořila o tom například lídryně francouzského krajně pravicového Národního sdružení Marine Le Penová, která apelovala na italskou premiérku Giorgiu Meloniovou a její stranu Bratři Itálie, která na půdě EP zasedá ve frakci ECR, aby se spojily. Dá se něco takového čekat?
Pochybuji. I když je Meloniová vnímaná spíše na pravém okraji spektra, tak je u ní vidět, že jakmile člověk dosáhne řídicí funkce a je potřeba najít kompromisy s dalšími politiky a určitým způsobem fungovat, aby zemi nebo instituci řídil dál, tak se hrany obrousí.
Na druhé straně Le Penová stále pokračuje v krajně pravicové rétorice a silně se vymezuje proti prezidentovi Macronovi a jeho straně Obnovy. I v očích některých dalších uskupení je v Evropě vnímána jako extrém.
Podaří se šéfce Evropské komise Ursule von der Leyenové z lidovecké EPP, která získala nejvíce hlasů, sestavit novou Komisi?
Nebude to mít jednoduché. Frakce totiž nejsou tak pospolité, jako to známe například z české Poslanecké sněmovny. Každý má jiný názor.
Von der Leyenová bude muset o podporu hrát a dobře balancovat s tím, co a jak bude za novou Komisi nabízet. Jaké dá ústupky a přísliby. Podporu si musí zajistit v následujících týdnech a měsících, aby to dopadlo v její prospěch.
Většina států se nicméně již vyslovila, že von der Leyenovou podpoří. I tak se domnívám, že se může stát, že pokud se jednání kolem von der Leyenové zadrhne, tak by mohly koaliční frakce přijít s jiným kandidátem.
V novém EP přišli Zelení a frakce Renew o významný počet poslanců. Dá se už v tuto chvíli říct, proč se tak stalo?
Pokud jde o Zelené, tak ti se vrátí na počty, které měli v předchozích volebních obdobích. Nejde o tragický propad, ale spíše o návrat k normálu.
Hodně to souvisí i s tím, že jejich velmi dobrý výsledek ve volbách v roce 2019 byl skutečně spojený s tendencemi napříč celou Evropu, a to, že zelená témata dominovala. Pro voliče bylo zásadní volání po tom, že je tu klimatická krize. Chtěli ji řešit, chtělo se to i po Evropské komisi a politici do tohoto tématu významně šlápli.
Teď je ale tendence obrácená. Lidé chtějí přibrzdit – a s tím souvisí i propad Zelených. Neznamená to ovšem, že některá témata zcela zmizí. Stále to bude pro Komisi jedna z priorit. Jen Zelení nebudou mít tak silnou pozici.
Podobně je to i u frakce Renew – Obnova Evropy.
Ohlédnutí za eurovolbami
Kromě výhry lidovců a radikální pravice stojí za zmínku i potenciálně průlomové úspěchy z Rakouska a Maďarska. Na straně poražených stojí například muž, který byl donedávna vzorem. Seznam Zprávy nabízí výrazné příběhy eurovoleb.
Některá média přináší žebříčky vítězů a poražených v těchto volbách. Jak byste takový žebříček sestavil vy?
Velký úspěch může slavit Marine Le Penová. Její úspěch vygradoval i na vnitrostátní úrovni, a to vyvoláním předčasných voleb. Z tohoto pohledu jde o velký signál tamní krajní pravice a nastavení velkého vykřičníku.
A kdo podle vás významně neuspěl?
Žádný zásadní neúspěch nevidím. Jsem spíše mile překvapen, že ta změna nebyla tak drastická, jak se čekalo. Nespokojenost občanů je oprávněná a souvisí s multikrizí, kterou tu máme – válka na Ukrajině, vysoké ceny energií, zvyšující se náklady, covid-19. Ty na občany dopadají přímo, zhoršuje se nálada, spokojenost i životní úroveň ve společnosti. Tím klesá i podpora tradičních stran a lidé hledají alternativy.
Nejdůležitější zpráva těchto voleb je podle mě ta dovnitř jednotlivých členských států. Pokud bude tendence (vychylování napravo) nadále pokračovat, pak se může stát, že za pět let budou protisystémové a krajně pravicové strany významně úspěšnější.
