Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Maximilian Krah řekl v sobotu italskému deníku La Reppublica, že „mezi 900 tisíci příslušníky SS bylo vysoké procento zločinců, takoví ale nebyli všichni“. Tím před volbami do europarlamentu změnil politickou mapu Evropy.
Krah vede v eurovolbách kandidátku pravicově-populistické Alternativy pro Německo (AfD). Jeho strana dosud v europarlamentu patřila do frakce Identita a demokracie (ID). Hlavní postavou této frakce byla tradičně francouzská populistka Marine Le Penová a její strana Národní sdružení. To se ovšem po volbách na začátku června změní. „V příštím volebním období už spolu sedět nebudeme,“ reagoval v úterý na Krahův výrok jeden ze šéfů Národního sdružení Alexandre Loubet. „Není čas se jenom distancovat. Nastal čas udělat s tímto hnutím jasný konec,“ potvrdila ve středu sama Le Penová v rádiu Europe 1.
Volby do Evropského parlamentu 2024
Volby do Evropského parlamentu se konají každých pět let, první Česko zažilo po vstupu do Evropské unie v roce 2004. Zatím poslední eurovolby se konaly 7.–8. června 2024. Dění v Česku jsme sledovali ONLINE.
Vyhrálo hnutí ANO, získalo 26,14 % hlasů a 7 mandátů. Druhá byla koalice Spolu s 22,27 % a 6 mandáty, třetí Přísaha a Motoristé s 10,26 % a 2 mandáty. Do EP se dostali také Stačilo!, STAN, Piráti, SPD a Trikolora.
Ohlasy dávají tušit, že extempore s esesáky bude mít v příslušné části politického spektra dalekosáhlé následky.
Sám Krah musel rezignovat na členství v předsednictvu AfD. K dosavadním spojencům, kteří se od AfD distancují, patří vedle Mattea Salviniho z italské strany Lega také český člen ID, hnutí SPD Tomia Okamury. „SPD podporuje kroky, které v této věci oznámila Marine Le Penová,“ uvedla Okamurova mluvčí.
Na první pohled se může zdát, že hádky o to, která ze stran evropské pravice má blíže k extremismu, nepatří k zásadním tématům eurovoleb. Ve skutečnosti jde ale o hodně.
Pro pochopení souvislostí je důležitá připomínka 17. června 1994, se kterou přišel německý týdeník Der Spiegel. Týden po tehdejších eurovolbách zaparkovala před budovou spolkového kancléřství v Bonnu limuzína italského premiéra Silvia Berlusconiho. U vchodu jej očekávala mohutná postava Helmuta Kohla. Pravicový populista, mediální mogul a miliardář Berlusconi byl do té doby v médiích obviňován, že spolupracuje s fašisty a mafií. Levicový deník TAZ se dokonce zamýšlel nad tím, jestli mu může slušný demokratický politik podat ruku.
Kohl mu ruku podal. A ještě řekl Berlusconimu na uvítanou, že „po zhroucení nacismu a fašismu jsme společně vybudovali demokracii“. Berlusconiho strana Forza Italia od té doby v europarlamentu úzce spolupracovala se středopravicovou frakcí Evropské lidové strany, k níž patřila i Kohlova CDU. Od roku 1999 se Forza Italia stala jedním z pilířů této frakce.
Třicet let starý příběh inspiroval podle Der Spiegel současnou předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou (CDU), aby pravidelně pořádala schůzky a společné cesty se současnou italskou premiérkou Georgií Meloniovou, šéfkou strany Bratři Itálie. Ta je v politickém spektru ještě dál napravo než Forza Italia, založená Berlusconim.
Von der Leyenové může takové přátelství pomoci v jedné konkrétní záležitosti. Meloniová je dnes důležitou představitelkou evropské frakce konzervativců a reformistů (ECR), kam patří také polská strana Právo a spravedlnost, španělský Vox, Švédští demokraté, mnoho dalších populistů a také česká ODS. Květnové průzkumy slibují ECR – i zásluhou úspěšně rozjeté Meloniové – posílení z dnešních 62 na 80 až 90 europoslanců, to by znamenalo nejlepší výsledek historii.
Dosud ECR kritizovala politiku Evropské komise, kterou spolu s eurolidovci podporovali v europarlamentu také evropští socialisté, liberálové a zelení. Po volbách by konzervativci kolem Meloniové mohli nahradit Zelené, a pokud by se podařila jejich integrace v Kohlově stylu, mohli by pomoci von der Leyenové k novému předsednictví.
Z pohledu CDU a dalších členských stran evropské lidovecké frakce by bylo podle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung jenom logické, kdyby se postupně zlepšily vztahy také s Marine Le Penovou a nacionalistickou frakcí ID, jíž průzkumy slibují rovněž 90 mandátů. Lidovci společně s ECR a ID by mohli získat zhruba 360 europoslaneckých křesel, tedy polovinu mandátů v europarlamentu. Jejich byť i volná dohoda by pak pro evropské socialisty mohla znamenat ztrátu většiny dosavadního vlivu.
Cestu sbližování mezi frakcemi lidovců a ID ovšem nyní takřka znemožnil právě lídr AfD Krah. Svou provokací fakticky odmítl Kohlovu maximu o tom, že demokratické strany společně překonaly dědictví „nacismu a fašismu“. S pomocí tohoto přístupu by se přitom dnes mohli ke „slušné“ pravici postupně integrovat další populisté.
Odstranit AfD z frakce nacionalistů je nutnou podmínkou, aby se ti slušní mohli s Le Penovou a jejími spojenci po volbách vůbec bavit.
