Komentář: Debakl pro Okamuru. Voliči říkali, že protest je jinde

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Volby do Evropského parlamentu v Česku mohutně ovládla opozice. Vládní strany si mezi sebou rozdělí devět mandátů a jejich úhrnný zisk činí 37,6 procenta. O zbylých 12 evropských mandátů se se souhrnným ziskem 51,7 procenta hlasů podělí strany, které se proti současné vládě silně vymezují. V jejich čele stojí jednoznačně vítězné hnutí ANO se sedmi novými europoslanci. Mohutným překvapením je ovšem debakl hnutí SPD.

Strana Tomia Okamury se mezi sedmi subjekty, které budou mít svého europoslance, umístila poslední. Pouhých sedm desetin procenta nad pětiprocentní hranicí politického ponoru, a dokonce o kousek za vládními Piráty, kteří si z víkendu odnášejí další ošklivý volební výprask.

Okamura zjevně nezvládl nejen kampaň, ale ani výběr volebního lídra. Dlouholetý člen ODS a politický turista Petr Mach byl Okamurovými voliči vykroužkován mimo Štrasburk, jediné křeslo SPD obsadí dosavadní europoslanec Ivan David.

Stručně řečeno – ve volbách, které byly v Česku festivalem politického protestu, skončilo Okamurovo tradiční parlamentní protestní hnutí na úplném chvostu. Budeme-li parafrázovat slavnou punkovou hymnu, voliči SPD vzkázali, že protest je jinde.

Radikálnější protestní hlasy tentokrát skončily na dvou docela překvapivých místech. Jedním je koalice Přísahy a Motoristů a druhým resuscitovaná KSČM v čele s Kateřinou Konečnou.

Robertu Šlachtovi – na rozdíl od Tomia Okamury – sázka na volbu netradičního lídra a „motorizaci“ Přísahy vyšla nad očekávání. Filip Turek získal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů ze všech kandidátů. Jím vedená koalice se ziskem přes deset procent hlasů dosáhla dokonce lepšího výsledku než SPD v minulých eurovolbách.

Turek je zajímavou ukázkou, jak silná a účinná kampaň může probíhat mimo klasické reklamní formáty a takříkajíc pod radarem mediálního mainstreamu soustředěného na debaty, billboardy a průzkumy veřejného mínění. Je ukázkou síly sociálních sítí a zřejmě první českou vlaštovkou fenoménu nástupu influencerů s vypiplanou image do vysoké politiky.

Druhou destinací pro protestní hlasy byla o volebním víkendu koalice vedená KSČM. Ta je do jisté míry opakem Turkova úspěchu. Šéfka komunistů a stávající europoslankyně Kateřina Konečná tvrdě a poctivě odpracovala velmi tradiční kampaň. Dosáhla třetího nejvyššího počtu preferenčních hlasů a také její projekt Stačilo! dosáhl lepšího výsledku než SPD před pěti lety.

Suma sumárum, přes 25 procent voličů bylo v těchto volbách řekněme hodně naštvaných, to znamená, že pro ně dostatečným protestem proti vládě nebyla „jen“ volba hnutí ANO. A z těchto hodně naštvaných voličů si jen každý pátý vybral Okamurovu SPD, která jinak tyto radikálnější hlasy dokázala celkem úspěšně sbírat.

Výsledky evropských voleb nelze snadno promítat do dalších hlasování, ať už jde o kraje, nebo dokonce o Sněmovnu. Přesto Okamurův debakl ukazuje na zajímavý posun v protestní části politického spektra. Předseda SPD slibuje, že teď „zapíná turbo“ a bude za své voliče bojovat. Což zní poněkud mnohoslibně, ba strašidelně.

Zda to znamená lámání vlastních rekordů ve sněmovním řečnění, nebo ještě něco jiného, uvidíme. Pravdou je, že takhle hořkou volební porážku ve své dlouhé kariéře profesionálního sběrače protestních hlasů dosud nepoznal.