Komentář: Až voliči rozdají karty. Von der Leyenová, chaos, nebo překvapení?

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Po víkendových volbách buď vznikne v europarlamentu stabilní většina, která umožní předsedkyni Evropské komise von der Leyenové obhájit funkci.

Druhou, zatím zhruba stejně pravděpodobnou možností je, že se Evropská unie propadne do ústavní krize.

„Málokdy je tak malý zájem o tak důležité volby,“ napsal liberální britský týdeník The Economist. Na jedné straně tím připomněl, že se eurovoleb obvykle účastní nejvýš 50 procent oprávněných voličů. A zároveň upozornil, že starý kontinent prochází časem dlouho nevídaných krizí. Na Ukrajině se vyostřuje nejkrvavější evropská válka od roku 1945. Akceschopnost NATO mohou zpochybnit podzimní americké volby, pokud se prezidentem stane Donald Trump. Evropa se nějak musí vypořádat s další migrační vlnou, a také překonat strukturální slabost své globálně příliš zranitelné ekonomiky.

Čelit krizím může úspěšně Evropa, která se dokáže sjednotit za jedním nebo více silnými osobnostmi, jinak řečeno, nový předseda Evropské komise musí být zvolen přesvědčivou většinou nových europoslanců. O tom, že noví lídři nejsou k dispozici, ovšem svědčí fakt, že se v debatách o novém šéfovi Komise zmiňuje jediné jméno.

Dosluhující předsedkyně, bývalá německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová z CDU, může předložit řadu doporučení. Podle již citovaného Economistu domluvila jednotnou a dostatečně rezolutní reakci vůči ruské agresi, k záchraně veřejných financí na celém kontinentu přispěla programem evropských dluhopisů, až do konce dotáhla migrační pakt. To všechno v době, kdy přestávala fungovat německo-francouzská osa, dosud klíčová pro řízení evropských záležitostí.

Za silnou osobnost považují von der Leyenovou také experti spíše levicového německého deníku Der Spiegel, i když se od její „ctižádostivé, oportunistické a drzé“ politiky distancují. Nikdy si prý šéf komise neosoboval takovou moc jako současná předsedkyně. Například bez konzultací s bruselskými kolegy osobně domluvila dodávky vakcín proti koronaviru s šéfem farmaceutického gigantu Pfizer. Suverénně odepírá evropské dotace těm státům, které jako Polsko či Maďarsko odmítají plnit podmínky, a naopak odměňuje ty, kdo se chtějí dohodnout. Jménem Komise na jaře domluvila s Egyptem, Tuniskem a Mauritánií smlouvy na vracení afrických běženců, i když o tom komisaři nikdy nejednali, a protestoval dokonce předseda Evropské rady George Michel.

Oportunismus prokazuje von der Leyenová podle Spiegelu tím, že každému slíbí všechno, své přísliby však mění. Ujišťovala například, že na hranicích EU nebudou „zdi a ostnaté dráty“, teď však vrací migranty zpátky do pouště. Green Deal kdysi označila za svou srdeční záležitost, ovšem počátkem roku zaručila protestujícím zemědělcům, že ochranu klimatu opět oslabí.

Právě otázku, jestli se von der Leyenové návrat do funkce podaří, musí o víkendu zodpovědět voliči 27 členských států. Nejvíc mandátů, až 180, získá podle dřívějších předpovědí internetového deníku Politico Evropská lidová strana (EPP). Mělo by to být zásluhou vítězství středopravých stran ve třech velkých státech, tedy Německu, Španělsku a Polsku, a třech zemích střední velikosti, konkrétně v Řecku, Rumunsku a Portugalsku. (Součástí klubu evropských lidovců jsou také čeští poslanci za KDU-ČSL, TOP 09 a STAN.)

Spolu se sociálními demokraty a liberální frakcí Renew (součástí jsou zástupci ANO) bude mít EPP 390 hlasů, které v parlamentu o 720 členech zajišťují bezpečnou většinu. Na roztříštěné politické scéně Evropy to však neznamená žádnou jistotu, jak se mohla von der Leyenová přesvědčit při své předchozí volbě předsedkyní v roce 2019. Také tehdy spoléhala na bezpečnou většinu lidovců, socialistů a liberálů, přesto padesát příslušníků těchto klubů hlasovalo proti a předsedkyní Komise se stala hubenou většinou deseti hlasů.

Proto teď komisařka hledá další spojence. Nabízejí se zelení (včetně českých Pirátů), se kterými i současná Komise spolupracuje a kteří chtějí účastí v příští bruselské reprezentaci bránit oslabování Green Dealu. Podle starších průzkumů však mohou nabídnout jen kolem čtyřiceti hlasů v europarlamentu a navíc, jak upozorňuje Spiegel, „zelené považuje von der Leyenová za nespolehlivé“. Nejde jen o to, že proti ní hlasovali v roce 2019, ještě letos v dubnu se jejich europoslanci snažili potopit složitě domluvený migrační pakt.

Zbývá tedy řešení, které ještě před pár měsíci málokdo považoval za možné. V celé Evropě posilují pravicoví populisté. Ti umírnění tvoří klub Evropských konzervativců a reformistů, kam se hlásí česká ODS a jejichž lídrem je italská premiérka Giorgia Meloniová z původně postfašistické strany Bratři Itálie. Za radikály z klubu Identita a demokracie (včetně české SPD) mluví očekávaná vítězka eurovoleb ve Francii Marine Le Penová. Oba kluby by mohly dohromady získat kolem 140 europoslanců.

Média zaznamenala, že von der Leyenová bude usilovat přinejmenším o hlasy těch umírněných, třeba koncem května si šéfka Komise pochvalovala, jak dobře se spolupracuje s italskou premiérkou. Právě takové výroky naznačují, že za podporu od ECR při předsednické volbě by mohla Meloniové nabídnout přímý vliv na evropskou politiku.

Jestli plán vyjde, bude záležet na tom, jak jednotlivé frakce dopadnou při volbách. Pokud radikální pravice posílí ještě víc, může dát Meloniová před nabídkou von der Leyenové přednost tandemu s Le Penovou a vytvořit spolu s ní nejsilnější frakci v europarlamentu, potenciálně schopnou rozvrátit každou celoevropskou iniciativu.

Naplnění noční můry, která už dlouho sužuje středové evropské politiky, může pomoci i to, že plán von der Leyenové odmítnou její dosavadní spojenci z klubu sociálních demokratů, zvlášť pokud jim po případném úspěchu v eurovolbách naroste sebevědomí. Speciální podmínky jejich jménem si už klade německý kancléř Olaf Scholz. Minulý týden na tiskové konferenci varoval, že se příští Komise „nemůže opírat o podporu extrémní pravice“.

Zatím neupřesnil, jestli k extrémní pravici počítá i Meloniovou.