Článek
Vláda pošle do Evropské komise nakonec pouze jednoho nominanta na post eurokomisaře.
Bude jím současný ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN), který má podle premiéra Petra Fialy (ODS) největší šanci získat pro Česko „silné ekonomické portfolio“.
Druhá kandidátka Starostů, Danuše Nerudová, o které se v otázce nominantů na tuto pozici také jednalo, s největší pravděpodobností zůstane řadovou europoslankyní.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy komentuje výsledek jednání i to, jakou agendu by mohl mít český eurokomisař nakonec na starost.
Vyjednávání o tom, kdo bude novým českým eurokomisařem, trvalo poměrně dlouhou dobu. Čím si vysvětlujete, že se vláda nakonec rozhodla nominovat jen jednoho kandidáta? Ačkoliv ze strany předsedkyně Evropské komise Ursuly Von der Leyenové zazněla hned v jejím úvodním projevu prosba, aby byli navrženi dva kandidáti – muž a žena.
Nominace STAN vycházela z toho, že bylo dopředu známo, že zvolená předsedkyně bude chtít dvě jména a hnutí Starostové věří – a já tomu věřím taky – že s nominací dvou jmen bychom měli větší šanci na silnější portfolio.
Na druhou stranu pan premiér zřejmě vyjednával po vlastní ose, což je samozřejmě správné a plně v jeho kompetenci, zvolil jinou strategii a já mu zcela věřím, že pro Česko získá to nejsilnější portfolio, které jde. Zároveň si ale myslím, že vysvětlit, proč byla nakonec zvolena právě tato strategie, musí pan premiér.
Nemáme silnou vyjednávací pozici
Nicméně chápu správně, že si stojíte za tím, že by bylo vhodnější, kdyby Česko respektovalo požadavek na nominaci dvou jmen?
Určitě, protože když se podíváme, kdo ze zvolených europoslanců hlasoval pro předsedkyni Evropské komise, tak v tomto ohledu Česká republika rozhodně nemá silnou vyjednávací pozici. Protože jestli počítám dobře, tak to bylo pět poslanců v EPP, pak to byli dva poslanci v ECR, Markéta Gregorová, a potom to byl pan poslanec Vondra, který nechtěl říct, jak hlasoval. Což znamená, že méně jak polovina zvolených poslanců za Českou republiku hlasovala pro předsedkyni Evropské komise.
Jak Česko vybíralo eurokomisaře v minulosti
A vy se domníváte, že by to Česku mohlo potenciálně zkomplikovat vyjednávání o tom, jaké portfolio nakonec získá?
Já se domnívám, že za dané situace by respektování žádosti na nominaci dvou jmen vedlo k tomu, že bychom mohli dostat silnější portfolio. Ale znovu říkám, nebyla jsem účastna žádného vyjednávání a pokud pan premiér říká, že tohle je cesta, která nás dovede k silnému ekonomickému portfoliu, tak mu důvěřuji a věřím, že Česká republika i za takto komplikované situace získá silné ekonomické portfolio.
Jeden muž, jedna žena
Předsedkyně Von der Leyenová dnes v dopise adresovaném Úřadu vlády znovu akcentovala, že požaduje předložení jmen dvou kandidátů. Všechny státy – včetně Česka – jí ale dosud nabídly jen jedno. Je podle vás možné, že nominace ještě doznají nějakých změn?
Myslím, že teď je předčasné spekulovat a oslabovat tím pozici českého nominanta. Nedokážu předjímat, nicméně kdyby ta situace nastala, tak je pořád platná nominace STAN, kterou Vít Rakušan jako předseda strany a vicepremiér předložil. Takže podle mého názoru by nebyl problém nominaci popřípadě rozšířit.
A když se trochu vrátíme v čase – ještě před eurovolby – vstupovala jste na kandidátku Starostů s příslibem, že pokud uspějete, budete nominována na post eurokomisařky?
Tohle musím jednoznačně dementovat. Koluje to sice jako taková „urban legend“ ve veřejném prostoru, ale nic takového domluveno nebylo.
Takže skutečně žádný takový příslib nepadl? Ptám se i proto, že se to často skloňuje v souvislosti s tím, že jste se nakonec rozhodla kandidovat za hnutí STAN, které mělo společně s Piráty přednostní právo nominovat eurokomisaře.
O tom hovoří jiní. Nesčetněkrát jsem vysvětlovala, proč jsem se rozhodla pro Starosty a bylo to proto, že jde o stranu, která vznikla v regionech. Už v prezidentské kampani jsem akcentovala to, jak se lidem v regionech žije, a že musíme dostat zpátky na palubu lidi z odlehlých koutů republiky, kterým se nežije dobře, protože žijí v regionech, které ekonomicky zaostávají. A dalším důvodem bylo, že za mnou stála poměrně silná skupina mladých lidí a STAN je stranou, která dává šanci mladým lidem. Takže skutečně musím dementovat, že by nějaká taková dohoda existovala.
Limituje nás euro i Dukovany
Když se ještě vrátíme jednou otázkou k vyjednávání o české nominaci. Premiér Petr Fiala uvedl, že Jozefu Síkelovi nahrává – kromě dlouholeté zkušenosti z ekonomického i politického sektoru – také známost mezi evropskými politiky, kterou si v Unii vybudoval v době, kdy procházela energetickou krizí. Máte za to, že právě tohle mohl být jeden z rozhodujících faktorů?
Nebyla jsem u rozhodování vlády, takže nevím, co bylo převažujícím faktorem, ale když se podíváme do historie, jakým způsobem přidělovala Ursula von der Leyenová portfolia komisařům, velmi často tam sehrával roli i jejich osobní příběh. Tady musím říct, že je potřeba počítat i s tím, že bychom nemuseli dostat za každou cenu energetické portfolio. A to jednak proto, že vláda vybrala – a teď nechci, aby to bylo vnímáno jako hodnotový soud, jen to konstatuji –, kdo dostaví Dukovany. A o silné energetické portfolio si navíc řekli Španělé v čele s paní Teresou Riberouovou, která má opravdu obrovskou zkušenost s touto oblastí.
Limituje nás vlastně i to, že pan ministr Síkela se rekrutuje z bankovního sektoru, čili pokud bychom šli podle toho, že osobní příběhy hrají roli, je tu poměrně velký problém, že nemáme euro, protože bankovní služby a finanční služby zřejmě nedostane země, která není členem eurozóny. Nicméně existují další silná ekonomická portfolia, třeba daně nebo rozpočet nebo regiony, které by Česká republika mohla získat.
Ještě tedy jeden komentář, zaznělo to i v rozhovorech, které jsem měla já s paní komisařkou Šuicouovou, předsedkyní Komise a i v několika jejích projevech, které měla v rámci EPP. Ona si uvědomuje, že ve spojitosti s Evropskou komisí je často skloňován i demokratický deficit Komise, to znamená, že není dobré, když komisaři za sebou nemají voliče, kteří je osobně podpořili ve volbách, a opakovaně hovořila o tom, že Komise je politická instituce, a tudíž by komisaři měli mít tento politický mandát, který jen funkce ministra nemůže nahradit. To je ještě další hledisko.
V souvislosti s vaší nominací ale právě často zaznívalo, že vám schází politické zkušenosti, kterými disponuje ministr průmyslu Síkela…
Politický mandát vyplývá z toho, že komisař projde volbami – třeba do Evropského parlamentu. Já jsem prošla prezidentskými volbami, kde pro mě hlasovalo skoro 800 tisíc lidí, prošla jsem volbami do Evropského parlamentu, čili toto určitě ve vnímání bruselské politiky žádným deficitem není, ba naopak.
Takže touto optikou by podle vás bylo lepší, kdyby Jozef Síkela získal „politický mandát“ i v rámci voleb do Evropského parlamentu?
Myslím, že pokud navrhujete nějakou legislativu a na konci dne si dovedete představit moment, kdy předstoupíte před voliče a musíte své kroky obhajovat, tak vám to do jisté míry trošku ovlivňuje vnímání. Není tolik důležité, jestli jde o volby evropské nebo domácí, v obou případech kandidáta přijdou podpořit občané EU.
Nicméně pan Síkela je ministrem, prošel energetickou krizí, kterou musel řešit a musel brát v potaz, jak tu situaci prožívají a vnímají voliči, a jak se budou tvářit na ta řešení. Takže – znovu říkám – věřím, že vláda vybrala kandidáta, který nás dovede k silnému ekonomickému portfoliu.
