Vítězství Ursuly von der Leyenové. Jak se podruhé dostala do čela Komise

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Řada Čechů jí nemůže přijít na jméno kvůli spojení se Zelenou dohodou pro Evropu (Green Dealem), jiní jí vyčítají flirtování s konzervativní frakcí Evropských konzervativců a reformistů (ECR).

Europoslanci irské partaje Fianna Fáil, která se řadí do liberální frakce, předem oznámili, že ji ani přes doporučení vlastní vlády volit nebudou. Důvodem je schůzka šéfky Komise s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem pár dní po teroristických útocích Hamásu ze 7. října, jíž podle nich „legitimizovala jeho nezákonnou válku“.

Navzdory všem výhradám si pětašedesátiletá Němka Ursula von der Leyenová ve čtvrtek zajistila druhé pětileté období v čele nejviditelnějšího orgánu sedmadvacítky, Evropské komise. V tajném hlasování ji podpořilo 401 ze 720 europoslanců, což je víc než před pěti lety, kdy vyhrála jen o devět hlasů.

Ani přes podporu tradiční koalice tří proevropských frakcí (lidovců, socialistů a liberálů) neměla von der Leyenová úspěch zaručený – část europoslanců obvykle hlasuje jinak, než jak jim vedení frakce doporučí.

I někteří poslanci z její lidovecké frakce avizovali, že pro ni hlasovat nebudou – například francouzští Republikáni –, a tak von der Leyenová hledala hlasy i jinde. Po dlouhé diskuzi se jí například rozhodlo dát hlas pět europoslanců panevropského hnutí Volt, kteří zasedají ve frakci Zelených (Greens/EFA).

„Rozhodli jsme se podpořit její kandidaturu, protože se zdá, že je jedinou osobou (z dalších možných jmen, která se objevila), která by dodržovala závazky, jež EU přijala v souvislosti s přechodem na zelenou ekonomiku. Boj proti změně klimatu je pro nás hlavní prioritou,“ napsala Seznam Zprávám spolupředsedkyně hnutí Francesca Romana D’Antuonová.

Právě podpora Zelených byla podle serveru Politico pro von der Leyenovou nakonec klíčová.

Němka usilovala také například o podporu Bratrů Itálie premiérky Giorgie Meloniové, ale jejich europoslanec Nicola Procaccini po oznámení výsledků řekl, že strana hlasovala proti schválení nominace. „Po oznámení o podpoře Zelených se pro nás stalo nemožné podpořit von der Leyenovou,“ řekl Carlo Fidanza, další zákonodárce italské partaje.

Bývalá německá ministryně obrany působila v čele Evropské komise ve srovnání se svými dvěma posledními předchůdci v mnohem komplikovanější době.

„Obecně se dá říct, že 75–80 % práce Evropské komise se týká agendy, kterou lze poměrně dobře předvídat a ve většině případů i plánovat, a zbytek práce je pak věnován nepředvídatelným výzvám. Právě končící Evropská komise, která začala působit v roce 2019, však měla tento poměr téměř obrácený… S ohledem na tyto komplexní výzvy a s nimi spojené krize si podle mě končící Evropská komise vedla dobře,“ hodnotí s odkazem na pandemii, válku na Ukrajině, energetickou krizi a stálý příliv uprchlíků mandát von der Leyenové výkonný ředitel think tanku EUROPEUM Martin Vokálek.

Už jen fakt, že kritici Evropské unie obvykle míří na ni, a ne například na dosavadního šéfa Evropské rady Charlese Michela, svědčí o tom, že Ursula von der Leyenová byla ve funkci vidět. „Lidé se ptali, jaké je evropské telefonní číslo. Teď to víme. Dala Evropě hlas a tvář,“ řekl listu Financial Times Philippe Lamberts, spolupředseda Zelených v europarlamentu.

Znovuzvolení von der Leyenové by uvítal i Paul Taylor, analytik bruselského think tanku European Policy Centre: „Vladimir Putin, Si Ťin-pching a Donald Trump by byli potěšeni, kdyby kombinace extrémní pravice, nejrůznějších nacionalistů, komunistů a nevrlých konzervativců uvrhla EU do krize tím, že by ji odmítla,“ napsal v listu The Guardian.

Start v čele Evropské komise měla křesťanská demokratka a matka sedmi dětí před pěti lety těžší než většina jejích předchůdců.

Navzdory prosazovanému systému spitzenkandidátů, tedy společných lídrů jednotlivých frakcí pro evropské volby, se do funkce dostala jen díky zákulisní dohodě unijních šéfů vlád, kdy se za ni postavil francouzský prezident Emmanuel Macron, ale například i tehdejší český premiér Andrej Babiš. Ne každému se to v Bruselu líbilo – i proto tenkrát prošla hlasováním v europarlamentu o pouhých devět hlasů.

Turbulentní časy, kdy Evropa prochází jednou krizí za druhou, pocítila von der Leyenová prakticky okamžitě. Sotva se nastěhovala do bruselské budovy Berlaymont, propukla pandemie koronaviru. A zatímco se v Itálii a dalších členských státech plnily márnice oběťmi viru, kritika namířená na Brusel rostla. Zvláště proto, že výrobce vakcín AstraZeneca nedodával unijním státům dost, ale domácí britský trh zásoboval dostatečně.

Von der Leyenová musela odolávat i tlaku bohatých států včetně „svého“ Německa, aby vakcíny dostali nejdříve jejich občané. To ale odmítla, díky čemuž udržela evropskou jednotu.

Na jaře 2021 už Unií nakoupené vakcíny začaly proudit všem státům sedmadvacítky a Evropská komise nakonec vyšla z koronakrize posílená – i díky společné půjčce ve výši 800 miliard eur, kterou dokázal tým von der Leyenové prosadit.

A společné nákupy později Komise rozšířila i do úplně jiné sféry – na zbraně a munici, kterou je potřeba poslat napadené Ukrajině.

Pravdou nicméně je, že stále panují dohady ohledně vyjednávání von der Leyenové s dalším farmaceutickým gigantem a výrobcem vakcín, firmou Pfizer. Aféra zvaná Pfizergate přinesla několik trestních oznámení, vyšetřování ale ještě probíhají a zřejmě nějakou dobu potrvá, než se dozvíme případná pochybení, jež by mohla šéfku Komise politicky poškodit.

Ve středu nicméně vynesl Soudní dvůr EU verdikt v případu týkajícím se transparentnosti smluv o vakcínách a dospěl k závěru, že Evropská komise k nim neumožnila veřejnosti „dostatečně široký přístup“ (psali jsme zde). Na neprůhledné chování Komise a zatajování obsahu smluv si stěžovali europoslanci z frakce Zelených.

Vedle covidu poznamenala unijní éru von der Leyenové i válka na Ukrajině. Německá politička se v ní postavila jasně na stranu napadené země a opakovaně prosazuje vstup Ukrajiny do EU, tedy scénář, který se zdaleka ne všem členům bloku zamlouvá.

Spolu s administrativou prezidenta Joea Bidena připravovala už před ruskou invazí možné sankce proti Rusku, u kterých doufala, že nebudou potřeba. Realita ale ukázala, že plánování mělo smysl, a dosavadních 11 sankčních balíčků si může von der Leyenová zapsat k dobru.

Političku ovlivnila i návštěva ukrajinského města Buča, kde Rusové spáchali jeden z nejhorších masakrů války: „Bojují za Ukrajinu, ale také za hodnoty, které sdílíme,“ řekla o Ukrajincích s tím, že mrtvá těla už jako lékařka viděla dříve, přesto jí ale kombinace toho, co Putin rozpoutal, a brutality války šokovala.

Komise von der Leyenové také stojí za prosazením ambiciózního balíčku ekologických politik známého po názvem Zelená dohoda (Green Deal). Část politiků se proti němu bouří a slibuje jeho zrušení – a to včetně těch, kteří pro něj zvedli ruku –, faktem ale je, že víc než drobné korekce se už v době zrychlujících se klimatických změn nedočká.

„Není otázkou, zda Green Deal chceme, nebo ne, protože většina z něj už byla přijata a uvedena do praxe. Je to fakt, se kterým se musíme naučit žít,“ řekl Seznam Zprávám představitel nizozemské farmářské asociace LTO, jež sdružuje na 35 tisíc členů, který si nepřál být jmenován.

Kritici von der Leyenové, k nimž se řadí například polský expremiér Mateusz Morawiecki, jí vyčítají i přílišnou centralizaci moci. O všem údajně rozhoduje jen úzký okruh lidí, které kolem sebe shromáždila.

„Institut pro evropskou politiku EUROPEUM má svou bruselskou kancelář od roku 2016 a v posledních době jsme stále častěji součástí různých jednání a uzavřených formátů s představiteli EK. Nevnímám tedy, že by Ursula von der Leyenová zásadně centralizovala své rozhodování do úzkého okruhu lidí… Naopak mám pocit, že v Bruselu konečně roste zájem o české a středoevropské pohledy,“ domnívá se Martin Vokálek.

Sympatie von der Leyenová vzbudila během ponižující aféry Sofagate, kdy ji turecký prezident Recep Tayyip Erdogan posadil na vedlejší místo na sedačce a k sobě si přibral pouze předsedu Evropské rady Charlese Michela.

S ním se šéfka Komise příliš nemusí, osobní chemie mezi představiteli unijních institucí v tomto případě nezafungovala. Podle bruselských zdrojů i viditelné napětí mezi oběma politiky letos přispělo k tomu, že evropští státníci na Michelově místě chtějí portugalského expremiéra Antónia Costu (jeho profil zde).