Česko je výjimka. Boj za auta jinde tak netáhl, říká švédský politolog

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dobrý výsledek některých, zejména krajně pravicových a populistických stran, které bývají často i klimaskeptické, ve volbách do Evropského parlamentu může v příštích letech ztížit rozhovory o schvalování některých dílčích bodů Zelené dohody pro Evropu. Myslí si to švédský expert Mats Engström z think tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR).

Samotné směřování Evropské unie v oblasti životního prostředí ale podle něj ohrozí těžko. Důvodem je, že si většinu v europarlamentu udržely frakce, které jsou strůjci Green Dealu.

Úspěchy populistů nicméně považuje za důkaz, že diskuze o klimatické změně a jejím řešení začínají postrádat věcnost.

Engström nepřehlédl ani dobré výsledky silně klimaskeptické koalice Přísaha a Motoristé. „Je to skutečně výjimečné. Trochu mi to možná připomíná nizozemské Hnutí zemědělců a občanů (BBB). I pro něj je odpor proti Green Dealu hlavní téma, nejde mu ale o spalovací motory a auta,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Hlavním tématem těchto voleb byl vzestup populistů a krajní pravice. Ten se předpokládal už dlouho dopředu a nakonec k němu i do určité míry došlo. Jak jejich úspěch hodnotíte?

Myslím, že jde o jasný znak polarizace společnosti. Máme tady velký tábor lidí, který považuje klima za důležité téma, ale když krajní pravice vyhraje například v zemi, jako je Francie, to už je samozřejmě významný výsledek.

Co může znamenat pro klimatické cíle EU?

Dopad na politiku Unie zřejmě nebude moc velký. Většina Evropského parlamentu zůstává v rukou středové koalice, která sama schvalovala většinu částí Zelené dohody pro Evropu.

Je možné, že v důsledku toho může být náročnější schvalování nějakých dílčích věcí, které ještě nebyly rozhodnuty. Například tedy konkrétních klimatických cílů do roku 2040 či třeba zákazu prodeje nových aut se spalovacím motorem do roku 2035. Může se stát, že nový parlament bude mít v těchto bodech o něco menší ambice, než by měl ten starý.

Komentátoři často zmiňují, že přímé dopady voleb na klimatickou politiku nejspíš nebudou velké. Co ale nepřímé důsledky? Máme za sebou nejteplejší rok v historii a řadu s klimatem spojených živelních katastrof a přesto vidíme, že lidé v Evropě klimaskeptikům naslouchají možná víc než kdy dřív…

Bohužel se ukázalo, že z klimatu se stala velmi polarizační záležitost. Jak říkáte, máme nějaké problémy, a pak tu máme i nějaká opatření, jako je například rozvoj obnovitelných zdrojů, úspory ve spotřebě nebo snižování závislosti na Rusku, která by ve své podstatě měla dávat smysl každému se „selským rozumem“. Kvůli tomu, že je diskuze o těchto věcech polarizační, a mohou za to hlavně krajně pravicové strany, je ale o hodně těžší o nich mluvit věcně.

Jestli tohle je poselství úspěchu populistů, co nám pak říká naopak propad frakce Zelených?

Zatím jsem neviděl podrobné analýzy ukazující, kam přesně Zeleným odcházeli voliči. Můžu ale říct, že poselství jejich propadu není tak přímočaré, jak by se mohlo zdát. Musíme si uvědomit, že celkové snížení počtu mandátů je dáno hlavně výsledky ve Francii a Německu a že v tom nemusel hrát roli jen postoj ke klimatu, ale i celá řada jiných problémů domácí politiky.

Připomínám, že v Německu jsou Zelení ve vládě, která není zrovna populární, což je diametrálně jiná situace než před pěti lety, kdy ve vládě nebyli a kdy dosáhli výborných výsledků.

Určitě bych oslabení Zelených nebral jako nějaké velké ne evropské klimatické politice.

Narazil jsem i na poznámky, že i přes oslabení pozice by se frakce Zelených mohla podílet na důležitých rozhodnutích, protože není nepravděpodobné, že koalice bude radši spolupracovat s nimi než s krajní pravicí…

Ano, je to možné, koalice možná bude potřebovat hlasy Zelených při snaze o znovuzvolení Ursuly von der Leyenové do funkce předsedkyně Evropské komise. Řekl bych ale, že se bude později hlasovat například o klimatických cílech do roku 2040, pozice Zelených už může být jiná.

V Česku skončila na třetím místě s víc jak 10 % koalice Přísaha a Motoristé, která si z odporu proti Green Dealu a boje proti zákazu spalovacích motorů udělala možná největší téma kampaně. Napadne vás nějaká země, kde se stalo něco podobného?

Zaznamenal jsem to a podle mě je skutečně výjimečné, že v Česku a například i v Německu byly spalovací motory velké téma. Určitě bych ale neřekl, že šlo o velké téma v celé Evropě. V ostatních státech se mnohem víc řešily například ceny benzinu nebo energií na vytápění a další podobná témata. Auta ne až tolik.

Trochu mi to možná připomíná nizozemské Hnutí zemědělců a občanů (BBB). I pro něj je odpor proti Green Dealu hlavní téma, nejde mu ale o spalovací motory a auta. Je to tedy podobné opravdu jen vzdáleně.

Historicky mě ještě napadá podobnost s hnutími, která vznikala i u nás ve Švédsku a jejichž hlavním tématem byly ceny pohonných hmot. Ty už jsou ale minulostí, protože nepřinesly přesah do širšího politického kontextu.

To je podle mě ostatně i největší riziko všech takových stran, které se vezou na nějakém jednom v dané době silném tématu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že sice uspějí v jedněch volbách, ale dlouhodobě se neudrží.

Když už je řeč o Švédsku –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jak si vy osobně vysvětlujete, že ve skandinávských zemích historicky i nyní v těchto volbách krajní pravice a populisté většinou nedosahují dobrých výsledků?

Jedním důvodem je určitě vysoká úroveň sociální státní podpory. Jde o to, že i když třeba přijdete o práci, stát se o vás postará a dá vám další šanci. To je jedna z hlavních odpovědí, která vyplývá z politických věd. Pak je tu ale jistě ještě celá řada dalších důvodů, které mohou hrát roli.

V otázce životního prostředí to může být třeba i naše kultura a blízký vztah k přírodě, kde rádi trávíme čas, máme tu i hodně inovativních společností, které jdou příkladem.

Nakonec chci ale říct, že i u nás je boj proti populismu těžký a ani skandinávské společnosti proti němu nejsou zcela rezistentní.