Česko chce silnou pozici v EU. „Raději Síkela než Nerudová,“ radí Vondra

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dvacet sedm států Evropské unie si zvolilo své reprezentanty do Evropského parlamentu. Europoslanecká křesla jsou rozdělena a nyní se rozehrála hra o nejvyšší unijní posty, a to včetně nových eurokomisařů, které navrhují členské státy Unie.

Po několikatýdenních spekulacích hnutí STAN v pondělí ohlásilo, že do boje o české místo v Evropské komisi vyšle nově zvolenou europoslankyni Danuši Nerudovou a ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu. Tím Starostové vyhověli přání šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyen, aby kandidáti byli dva, muž a žena.

Nominaci musí finálně schválit premiér Fiala, který ale slíbil, že do rozhodnutí Starostů zasahovat nebude. „Rozhodnutí hnutí STAN, že nominuje dva kandidáty, plně respektuji. Bude na vládě hledat to správné řešení, aby náš eurokomisař či eurokomisařka měli šanci získat silné portfolio, což je v zájmu všech politických sil v České republice,“potvrdil Seznam Zprávám.

Fiala nominaci eurokomisaře po sněmovních volbách přislíbil koalici Pirátů a Starostů. Piráti trvají na nominaci kandidáta Marcela Kolaji, kterému se nepodařilo obhájit europoslanecký mandát, a realističtější se proto zdá varianta Nerudová a Síkela.

Ať už nakonec do Komise zasedne kdokoliv, od řady politiků včetně premiéra zní jedno – chceme silné, ideálně ekonomické, portfolio.

Takové přání má i europoslanec Alexandr Vondra (ODS). „Hospodářská soutěž, energetika, konkurenceschopnost. To je důležité pro nás i pro Evropu. Já bych se jinam nedíval, usiloval bych o něco z tohoto ranku. Je základní chyba vyjednávání, když už na začátku signalizujete ústupovou variantu,“ řekl Seznam Zprávám.

Jako argument, proč si Česko takové portfolio zaslouží, často zaznívá fakt, že dobře zvládlo předsednictví Rady EU. To je sice podle bývalého eurokomisaře Pavla Teličky pravda, stačit to však nebude. „Do karet nám to hraje, ale nepřeceňujme to. Berme v úvahu, že každý členský stát si vytváří pozici v Unii dlouhodobě. Řekl bych ale, že trend je pozitivní a předsednictví určitě pomohlo, ale zase si nemyslím si, že to stačí,“ řekl Seznam Zprávám.

Problémem je podle něj i to, že Česko dosud nepřijalo euro, čímž se šance země na získání ekonomického portfolia snižují. „Trošku realismu a sebereflexe by neuškodilo. Nejsme v eurozóně a někdy cítíme potřebu do toho eura spíše kopat podobně jako do migračního paktu nebo do zelené dohody, což do jisté míry devalvuje naši pozici,“ zhodnotil.

Podle Teličky by Česko mělo usilovat hlavně o portfolio, které je zajímavé a má celospolečenský dosah. „To portfolio by mělo rezonovat i celospolečensky, aby jej lidé vnímali jako zajímavé a také jako oblast, která pro Česko něco znamená, a mohli bychom jim tak třeba tu Unii přiblížit,“ dodal Telička.

Přestože je podle něj například oblast hospodářské soutěže pro komisaře nesmírně zajímavá, tuto podmínku nesplňuje a Česko by se mělo dívat i jinými směry.

Telička nicméně nevylučuje, že by Česko ekonomického portfolia dosáhlo. Vše bude záležet na vyjednávání v Unii.

S Teličkou souhlasí i politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Miloš Brunclík. „Jsem spíše skeptický. Myslím si, že silných portfolií není tolik a kandidátů je velké množství,“ zhodnotil.

Poukázal rovněž na fakt, že Česká republika doposud nepřijala euro, což podle něj značně komplikuje pozici státu v zájmu o ekonomické portfolio. „Jsou tam silnější a významnější země, které jsou v eurozóně, takže mám trošku obavy, že tohle to je jeden faktorů, který jde proti české ambici,“ dodal.

Jaké portfolio Česko nakonec získá, bude ale záležet na osobnosti, která v Evropské komisi zasedne. Je zvykem, že eurokomisaři bývají lidé se zkušenostmi z vysoké exekutivy, jako jsou ministři či expremiéři, což je podmínka, kterou z navrhované dvojice splňuje pouze ministr Síkela.

S tím souhlasí i europoslanec Vondra, který Síkelu považuje za jediného, jenž splňuje jeho požadavky na eurokomisaře. „Pan ministr Síkela je člověk, který splňuje kritéria, o nichž dlouhodobě mluvím. Za prvé, aby měl zkušenosti s řízením něčeho, jako je ministerstvo, za druhé, aby to v Bruselu znal, a za třetí, aby to prostředí znalo jeho,“ vysvětlil europoslanec.

Druhá nominantka Nerudová tyto podmínky podle něj nesplňuje.

Podle něj má Česko nyní šanci vyjednat si dobrou pozici v Evropské unii a neopakovat staré chyby. „Teď je příležitost toto selhání nezopakovat a získat silné ekonomické portfolio,“ uzavřel.

Ve hře je ale i varianta, že post eurokomisařky získá Danuše Nerudová. To by ale podle politologa Brunclíka mohlo zhatit české snahy o získání silného portfolia. „Být komisařem znamená mít za sebou už nějakou výraznou exekutivní zkušenost, což paní Nerudová nesplňuje a Jozef Síkela má v tomto ohledu daleko lepší pozici. Pokud by se stala eurokomisařkou, je podle mě pravděpodobnější, že by Česká republika skončila s nějakým méně důležitým portfoliem. Bylo by těžké ostatní země přesvědčit tím, že nabídnete někoho, kdo skoro žádné zkušenosti nemá,“ zhodnotil.

Trošku jiný pohled na věc nabídl Pavel Telička. I ten souhlasí s tím, že exekutivní zkušenost je pro eurokomisaře výhodou, na druhou stranu může ale podle něj zazářit i člověk, který takovou zkušenost postrádá.

„Zažil jsem v minulosti komisaře, kteří nastoupili a měli předpoklad být super těžkými váhami – a potom vyhořeli. Ministr Síkela má výhodu, že působil v exekutivě a že ho v Unii znají z předsednictví. Vypadá to, že kritéria v tuto chvíli splňuje lépe, ale záležet bude na tom, kdo je jaký vyjednavač, kdo je jak komunikativní a tak dále. Takže z mého pohledu každý z nich má něco a každému něco chybí. Jeden má sice trošku výhodu na začátku, ale to se může při jednání změnit,“ vysvětlil Telička.