Článek
V roce 2019 se Ursula von der Leyenová stala předsedkyní Evropské komise jen s podporou těsné většiny europoslanců. Její středopravicová Evropská lidová strana (EPP) tehdy byla největším uskupením v zákonodárném sboru a podporovali ji i druzí největší socialisté a třetí liberálové z Obnovy Evropy.
EPP bude v parlamentu dominovat i nadále a jak informuje server Politico, odhady křesel ukázaly, že pokud by pro von der Leyenovou hlasovali všichni centristé, tedy EPP, socialisté i liberálové, měla by pohodlně získat více než 361 hlasů, které v Evropském parlamentu potřebuje, aby ve funkci setrvala na dalších pět let.
Podobně tomu ovšem bylo i minule; na papíře jí počty slibovaly většinu několika desítek hlasů, do čela komise se ale nakonec dostala s převahou pouhých devíti.
Radovat se z vítězství by tak bylo předčasné. Zajistit si druhé funkční období pro ni nakonec může být ještě složitější než před pěti lety a záviset bude jak na nepříjemných rozhodnutích, tak i na zákulisních dohodách.
Jeden z důležitých faktorů, který musí německá politička do své strategie zahrnout, je i to, že pro ni znovu nemusí hlasovat ani všichni poslanci z její vlastní frakce. Zdrženlivě se vůči ní vyjádřili například francouzští Republikáni. Nadšení nemusí být ani všichni socialisté a liberálové. Předpokládá se, že by proti ní mohlo jít dokonce více než 10 % zákonodárců v každé ze tří centristických skupin.
Analýza výsledků eurovoleb
Navzdory úspěchu krajně pravicových stran si lidovci, socialisté a liberálové udrželi v Evropském parlamentu jasnou většinu. Zásadní směry, jako podpora Ukrajiny či boj s klimatickými změnami, by tak Evropa měla udržet.
Von der Leyenové tak zůstává poměrně malý manévrovací prostor, i když někteří potenciální spojenci se nabízejí.
Hledání řešení
„Má možnosti, což je lepší, než kdyby se mohla obrátit jen na tvrdou pravici,“ zhodnotila pro list Financial Times situaci současné předsedkyně Komise Nathalie Tocciová, ředitelka italského think tanku Istituto Affari Internazionali. „Neznamená to ale, že bude snadné vybrat si, která varianta zafunguje.“
Pro současnou šéfku Komise nejspíše nezvednou ruce třeba europoslanci maďarského Fideszu premiéra Viktora Orbána a polské strany Právo a spravedlnost (PiS), kterým se nelíbil tlak dosavadní Komise na tamní vlády kvůli porušování zásad právního státu. V roce 2019 přitom právě od těchto poslanců získala potřebné hlasy.
Aby si tak von der Leyenová zajistila podporu, signalizovala už před volbami připravenost spolupracovat v důležitých otázkách se Stranou evropských konzervativců a reformistů (ECR). Tam kromě již zmíněného polského PiS patří třeba Bratři Itálie premiérky Giorgie Meloniové, česká ODS nebo španělský Vox.
Flirtováním s ECR však von der Leyenová riskuje ztrátu svých obvyklých spojenců, jelikož socialisté i liberálové prohlásili, že ji v případě spolupráce s pravicí nepodpoří. Německý kancléř a sociální demokrat Olaf Scholz ji pak například specificky varoval před možným paktem s italskou premiérkou.
Nabízí se proto také varianta sáhnout do „zelenějších vod“.
„Vždy jsem měl potíže pochopit, jak přesně by koalice s ECR fungovala. Vždy jsem viděl jedinou možnou spolehlivou a stabilní demokratickou koalici se Zelenými,“ citují Financial Times Base Eickhouta, jednoho ze dvou hlavních kandidátů Zelených, podle kterého ale zatím oficiální jednání nezačala.
Mezi EPP a Zelenými prý ale v uplynulých týdnech už proběhlo několik rozhovorů.
Ani zde to však nepůjde bez problémů. Snaha o podporu Zelených by totiž von der Leyenovou postavila do komplikované pozice vzhledem k tomu, že v posledních měsících ustoupila od řady klimatických zákonů, aby odrazila protesty zemědělců a pravicových stran.
Rozhodnutí by navíc mohlo nahněvat i některé konzervativní členy její strany, kteří mají námitky proti klíčovým klimatickým opatřením Green Dealu.
Nejen parlament
O osudu von der Leyenové v nadcházejících týdnech ale nebudou rozhodovat jen parlamentní čísla. Pro druhé pětileté funkční období v čele Evropské komise, což je nejmocnější bruselská funkce, potřebuje politička i podporu lídrů sedmadvacítky, se kterými by to podle agentury Reuters mohlo být o něco snazší.
Na své straně politička potřebuje mít 15 z 27 vedoucích představitelů EU ze zemí, které dohromady představují 65 % obyvatel bloku. Ti, kteří patří do „její“ EPP, jí ale zařídí jen necelých 30 %, což znamená, že potřebuje například i hlasy liberálního francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a socialistického německého kancléře Olafa Scholze.
Právě z Francie již ale zazněla i jiná jména adeptů na post předsedy Evropské komise, a zatím tedy není jasné, koho nakonec podpoří.
Eurovolby v detailu
Výsledky voleb až na úroveň jednotlivých okrsků. Detailní přehled výsledků letošních voleb do Evropského parlamentu.
Nelze ovšem zapomínat na to, že stávající evropští lídři často von der Leyenovou vnímají jako člověka, který za posledních pět let odvedl dobrou práci, zejména při dodávání vakcín pro EU na počátku pandemie a při sjednocení bloku v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu.
Reuters nicméně upozorňuje, že ke složitosti situace přispívá i to, že nejvyšší post v Komisi bude součástí balíčku vysokých postů v EU, o nichž se po volbách rozhoduje najednou. Mezi ty nejzajímavější patří pozice šéfů Evropské rady, Evropského parlamentu, vysokého představitele pro zahraniční politiku nebo nově zvažovaného eurokomisaře pro obranu.
A jednotlivé politické skupiny si vyměňují podporu nejen za programové sliby, ale také za klíčové posty pro své zástupce.
