Koalice potlačila obávané skokany, přesto jí mohou kroužky zavařit

Nedělní sčítání výsledků voleb do Evropského parlamentu vyhlíží paradoxně s největším napětím favorizované hnutí ANO, které by přitom mělo mít jako lídr opozice vůči nepopulární vládě snadnou pozici. A navenek si dává sebevědomé cíle.

„Šest mandátů bych považoval za neúspěch, sedm by bylo dobrých, ale teprve při osmi budu spokojený,“ tvrdil na jedné z posledních předvolebních akcí první místopředseda strany Karel Havlíček.

Jenže voliči ANO jsou k eurovolbám spíš laxní –⁠⁠ což je dobře vidět ze srovnání evropských a domácích volebních modelů, ale koneckonců i reálných volebních výsledků z minulých let. Ačkoli se Andrej Babiš pokoušel klání změnit v referendum o vládě, není jisté, zda to jeho voliče skutečně vyburcuje.

Šéf ANO se sice může navenek tvářit, že ho Evropský parlament zas tak nezajímá, třetí porážku po prohraných sněmovních i prezidentských volbách ale opravdu nepotřebuje. Původní náskok hnutí ANO se v posledních týdnech spíše tenčil a pro Babiše je klíčové vítězství udržet, jakkoli těsné.

Pozice vládních stran je –⁠⁠ minimálně navenek –⁠⁠ trochu snazší. I pokud by o víkendu dostaly výprask, mohou se hájit, že je to daň za vládnutí v těžké době. A připomínat několik případů předchozích voleb, kdy voliči výrazně upřednostnili nevládní strany –⁠⁠ což v roce 2004 dokonce skončilo pádem Špidlovy vlády. (Připomeňme ale, že Andrej Babiš zvládl minule evropské volby vyhrát, přestože v té době seděl ve vládě.)

Navíc to na žádný velký průšvih vládních partají zatím nevypadá, především u koalice Spolu spíše naopak. Její zástupci si dokonce věří na vítězství. „Podle našich čísel schází do vítězství nějakých 30 tisíc hlasů,“ tvrdil na zakončení předvolební kampaně lídr Alexandr Vondra. A všichni přítomní neustále operovali slovy „můžeme vyhrát.“

Alespoň srovnatelný výsledek s Andrejem Babišem by koalici povzbudil v době, kdy je vládní popularita rekordně nízká a ve sněmovních modelech za ANO výrazně a dlouhodobě ztrácí.

Nepříjemnosti ovšem hrozí v případě, že voliči vezmou do ruky kroužkování. To se týká především právě koalice Spolu, kde se o společné mandáty přetahují hned tři různé strany. A voliči v průběhu kampaně dávali najevo nespokojenost, že by měli volit zároveň spíše euroskeptického Alexandra Vondru z ODS i prounijního Luďka Niedermayera za TOP 09.

Strany se takzvaným „skokanům“ snažily zabránit už preventivně, kdy z nižších míst kandidátky vyřazovaly známá jména s potenciálem preferenčních hlasů. Tím ovšem značnou část vlastních voličů spíš popudily.

Nedá se navíc očekávat, že by Spolu v součtu dosáhlo na stejný počet mandátů jako v minulých volbách –⁠⁠ ODS obhajuje čtyři mandáty, TOP 09 a lidovci po dvou.

„Kdo se bojí, nesmí do lesa. Nějaký fenomén kroužkování se objeví, ale nebojíme se toho,“ řekl Seznam Zprávám premiér Petr Fiala. Na dotaz, zda potichu drží palce vlastní straně, odpověděl, že „nahlas drží palce koalici Spolu“.

Přitom právě Fiala se může ocitnout v ošemetné pozici –⁠⁠ uvnitř ODS by se mu těžko vysvětlovalo, kdyby ji o nějaký mandát měla připravit některá ze slabších koaličních stran. Citlivá otázka je to i proto, že společná evropská kandidátka se nerodila zrovna lehce. Jak uvnitř lidovců, tak v ODS jsou křídla, která chtěla do Bruselu samostatně.

O sólo kandidaturu původně stála i TOP 09, než ovšem prohrála souboj se STAN o Danuši Nerudovou. Pokud by některá ze stran v souboji kroužků ve srovnání s ostatními pohořela, bude to příležitost pro stranické opoziční tábory: „Vidíte, my jsme vám říkali, že to není dobrý nápad.“

Dusno může být i u Starostů, kteří si mysleli, že se díky angažmá Danuše Nerudové připojí do čela pelotonu. Což se podle všeho nedaří tak, jak si představovali. A také u jejich voličů se dá předpokládat, že si s pořadím kandidátů poradí po svém. I Starostové se však mohou při neúspěchu snadno vymluvit –⁠⁠ obhajují jen jeden mandát, takže cokoli navíc se dá prezentovat jako úspěch.

Dramatický vliv evropských voleb na domácí politiku se nedá očekávat už proto, že se odehrávají v jakémsi poločase. Po letních prázdninách se konají krajské a senátní volby, už z taktických důvodů tak žádné volání po „padání hlav“ nehrozí.

Dobře je to vidět na příkladu KDU-ČSL –⁠⁠ ta tak dlouho přemýšlela, jestli nevyměnit předsedu Mariana Jurečku, až sjezd nakonec odložila právě až za podzimní volby.

Zdaleka nejzajímavější tak může být pohled spíš na konec žebříčku, kde se kolem pěti procent tlačí hned několik stran. A jejich výsledek určí, jak snadno se jim bude příští rok útočit na vstup do Sněmovny.

V restart doufají především komunisté, kterým se podařilo spojit více stran pod značkou Stačilo! Výrazná šéfka strany Kateřina Konečná podle všeho minimálně obhájí svůj mandát, což stranu udrží ve hře pro příští sněmovní volby. Druhou z levicových stran, Socdem naopak pravděpodobně čeká další porážka v řadě.

Klíčový je výsledek i pro budoucnost Přísahy s Motoristy. Přísaha se minule jen těsně nedostala do Sněmovny a alespoň jeden mandát v eurovolbách by jí hodně usnadnil druhý pokus.

Jenže jejich hvězdný kandidát Filip Turek se mezitím zdiskreditoval veřejným hajlováním a „sbíráním“ předmětů s nacistickou symbolikou. Je tedy otázka, jestli by pro Roberta Šlachtu nakonec nebylo lepší, abychom Turka už raději nevídali.