Do spolkového kancléřství míří Friedrich Merz. Jaká je idea „jeho“ Německa?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Friedricha Merze hluboce zasáhlo, když jsem mu oznámila, že se chci stát předsedkyní poslaneckého klubu CDU,“ vzpomíná ve svých pamětech bývalá německá kancléřka Angela Merkelová na nultá léta.

Právě Merkelová v minulosti platila za politickou „nemesis“ svého spolustraníka a nynějšího předsedy Křesťanskodemokratické unie (CDU), které se v neděli podle několika prvních odhadů výsledků podařilo vyhrát v koalici s bavorskou CSU předčasné parlamentní volby se ziskem mezi 28 a 29 % hlasů.

Vztah stranických rivalů byl vždycky komplikovaný. Merkelová sesadila Merze v roce 2002 po prohraných volbách z funkce předsedy klubu a ujala se ho sama.

Žena, jež stála v čele spolkové vlády 16 let, o Merzovi ve svých memoárech píše stručně a bez obalu. Charakterizuje ho jako dobrého rétora a člověka, který si byl vždy dobře vědom své síly a vlivu.

Jejich spor byl i ideologický. Ona byla pragmatickou, umírněnou političkou. On je zarytý hodnotový konzervativec na jedné straně a ekonomický liberál na druhé. S Merkelovou se teď liší ještě v jednom. V letošní kampani, které nakonec dominovalo téma migrace, totiž „pohřbil“ dědictví dřívější azylové politiky a v souboji s krajně pravicovou Alternativou pro Německo (AfD) sáhl po ostřejším kurzu.

V reakci na útok v bavorském Aschaffenburgu předložil Spolkovému sněmu nezávaznou rezoluci vyzývající ke zpřísnění migračních a azylových pravidel. Podařilo se ji ovšem schválit jen za pomoci hlasů AfD, což popudilo liberální část společnosti. Do ulic na protest proti „prolomení tabu“ - čili spolupráci s krajní pravicí - vyšly opakovaně stovky tisíc lidí po celém Německu.

Vládní spolupráci s AfD přitom Merz před volbami rázně odmítl. „S vámi ne!“ řekl v televizní debatě směrem k lídryni AfD Alici Weidelové. „Jsme od sebe tak daleko jako s žádnou jinou stranou ve Spolkovém sněmu,“ pokračoval. Weidelová mu pak vyčetla, že chce vytvořit koalici raději se Zelenými.

Jasný postoj zaujímá Merz také k otázce ruské agrese na Ukrajině, což v poslední době ještě zvýraznila politika nového amerického prezidenta Donalda Trumpa. „V podstatě jsme svědky klasického převrácení role oběti a pachatele,“ prohlásil nedávno v reakci na Trumpovu kritiku ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.

„Je to ruský narativ, Putin o tom tak mluví roky a jsem upřímně dost šokovaný, že to teď Donald Trump zjevně sám převzal,“ dodal.

Připomeňme, že Trump označil Zelenského za diktátora a dodal, že by měl rychle jednat, nebo přijde o svou zemi. Předtím také lživě prohlásil, že to byla Ukrajina, kdo válku začal.

Lídr CDU dlouhodobě podporuje dodávky zbraní na Ukrajinu. Ve srovnání s končícím sociálnědemokratickým kancléřem Olafem Scholzem je zastáncem ostřejšího postupu proti Moskvě. Ukrajincům by podle dřívějších výroků dodal i střely s plochou dráhou letu Taurus, které Scholz Kyjevu poskytnout opakovaně odmítl.

„Řekl jsem to v německém Bundestagu: S tímhle omezením dosahu střel nutíme vaši zemi bojovat s jednou rukou svázanou za zády. To není naše pozice,“ prohlásil na konci loňského roku Merz při své návštěvě Kyjeva a po jednání s prezidentem Zelenským. Do ukrajinské metropole tehdy dorazil krátce po Scholzově návštěvě a zastavil se také ve Varšavě u polského premiéra Donalda Tuska.

Scholz s Merzem se v kampani v otázce Ukrajiny obviňovali ze šíření strachu. Sociálnědemokratický kancléř v prosinci v Postupimi zdůrazňoval, že za jeho vlády se Německo stalo druhým největším vojenským podporovatelem Ukrajiny.

„Bylo by ale chybou, aby se zbraně, které jsme poskytli Ukrajině, použily k úderům hluboko v ruském vnitrozemí,“ řekl a zároveň varoval před konfliktem NATO s Ruskem. V té souvislosti označil Merze za „horkou hlavu“, sebe za „klidnou sílu“.

Merz naopak o Scholzovi řekl, že se kvůli špatným číslům uchyluje k osobním útokům. Kancléř podle něj šíří strach, když mluví o eskalaci a v té souvislosti hrozbě z Ruska jakožto jaderné mocnosti. V reakci na dění po nástupu Trumpa Merz prohlásil, že je nutné, aby se Evropané rychle dohodli na společné strategii vůči Ukrajině

Žebrat o místo u stolu, kde budou jednat o Ukrajině Američané a Rusové, není podle něj správné. Na jednom z posledních mítínků také Merz slíbil, že věnuje veškerou svou energii na to, aby „Německo opět převzalo vůdčí roli v Evropě“.

Ostatně ruské agrese se týkal i další programový bod CDU. Pokud bude strana ve vládě, chce posílit vliv kancléře na zahraniční a bezpečnostní politiku na úkor ministerstva zahraničí. Vzniknout má i Rada národní bezpečnosti.

Svůj volební program koalice CDU s regionální bavorskou Křesťanskosociální unií (CSU) představila v prosinci - den poté, co poslanci vyjádřili Scholzovi nedůvěru. Merz slíbil, že jeho vládou nebudou zmítat konflikty a že nedopustí, aby se klíčoví ministři „veřejně hádali celé týdny či měsíce“.

Kandidát konzervativců slibuje i odlišnou hospodářskou politiku a odstřižení se od přístupu současného ministra hospodářství Roberta Habecka, který je spitzenkandidátem Zelených. Podle Merze ale ani to neznamená, že by se CDU bránila případné povolební koalici se Zelenými.

Politická vize lídra CDU se opírá o méně dluhů, menší přerozdělování a větší důraz na výkon a konkurenceschopnost. „Nechceme přerozdělovat malý koláč, ale zvětšit koláč pro všechny. (…) Ekonomika není všechno. Ale bez ekonomiky není nic,“ uvedl Merz na tiskové konferenci za účasti lídra bavorské CSU Markuse Södera.

Právě Söderova přítomnost je důležitá – zvlášť při srovnání s volebním rokem 2021. Bavorský premiér tehdy měl kancléřské ambice, mezi ním a tehdejším lídrem CDU Arminem Laschetem se rozhořel otevřený zápas o nominaci.

Vyhrál Laschet, k vítězství v parlamentních volbách to ale nevedlo a CSU skončila v opozici. Söder tehdy v kampani okopával Laschetovi a CDU kotníky. To by se Merzovi stát nemělo. Po svém zvolení předsedou CDU se s Bavořanem dohodl na užší spolupráci.

Pro Evropu je důležitý i energetický plán konzervativní unie. Kromě snížení poplatků za elektřinu totiž CDU zvažuje návrat k využívání jaderné energie.

Merz patří mezi zastánce energie z jádra a v roce 2022 v reakci na energetickou krizi způsobenou ruskou invazí na Ukrajinu prosazoval prodloužení provozu posledních tří německých jaderných elektráren.

Jaderná energetika by podle něj v současné geopolitické situaci měla hrát roli při přechodu k udržitelným zdrojům.