Komentář: Takové lidi nechceme, soptil Babiš. Teď za něj kandidují

„Já vůbec nechápu, jak k tomu mohlo dojít. Ale já samozřejmě nemůžu znát všechny naše komunální politiky, je to otázka krajské organizace. (…) Takové lidi určitě nechceme. Pro mě je to neuvěřitelný příběh.“

Před pěti lety, bylo to shodou okolností v září, se tehdejší premiér Andrej Babiš se svým souputníkem z hnutí ANO primátorem Jablonce nad Nisou Milanem Kroupou vůbec nemazal.

Než si stručně převyprávíme „neuvěřitelný příběh“, jímž Kroupa svého šéfa rozlítil, je nutné upozornit, že poločas rozpadu Babišova morálního rozhořčení je mimořádně krátký.

Kdo se totiž dnes projde ulicemi Jablonce, neunikne billboardům a plakátům, které lákají k senátním volbám usměvavou tváří místního Babišova favorita.

Je jím, voilà, Milan Kroupa.

Andreje Babiše vzhledem k jeho výtečné mentální kondici jistě nelze podezřívat, že by na tragikomické Kroupovy aféry zapomněl. Nejen na severu Čech kvůli nim bylo dlouho politicky nedýchatelno.

Jak je možné, že je dnes Kroupa opět Babišovým milcem?

V Jablonci nad Nisou se na podzim roku 2019 kvůli Kroupovi zhroutila městská koalice. Odešli znechucení Piráti. Jejich místa ochotně obsadili vždy připravení kádři zdejší ODS, šéfované ze zákulisí fotbalovým bossem Miroslavem Peltou.

K občanským demokratům se připojili jablonečtí Starostové. Hejtman Martin Půta, politicky nejmocnější postava Libereckého kraje, jim za to ovšem ostře vyčinil. „Považuji to za principiální chybu a jsem z toho, velmi mírně řečeno, zklamaný,“ řekl mi tehdy. Účast Starostů v nové koalici, byť už bez Kroupy v čele, byla dle Půty „nedůstojná“.

Půta si o rok později dal na ANO raději pozor. Po krajských volbách Babišovo hnutí zavrhl. Na rozdíl od předchozího období dal přednost Pirátům.

Nebylo divu. Kroupovo krátké politické angažmá i jeho (ne)dobrovolný konec byly trapné. Nynější kandidát na senátora za Jablonecko a Semilsko v době, kdy byl primátorem Jablonce, chtěl „své“ město pumpnout nejprve o šest milionů.

Když bylo jasné, že tolik neprojde, zkusil přijatelnější dva miliony. A to jako údajné narovnání za to, že Kroupova firma Grepa Networks bez jakékoli smlouvy v letech 2016 až 2018 provozovala v Jablonci kamerový systém. Jak tehdejší primátor dospěl právě k dvoumilionové cifře, není dosud jasné. Navíc ale tlačil město, které řídil, i k budoucí čtyřleté spolupráci se svou vlastní firmou. Opět za dva miliony.

Kroupa se totiž v době, kdy byl primátorem, ani naoko firmy nevzdal. Vše mu bylo jedno. Pravidly pohrdal. Beze studu se rochnil ve střetu zájmů.

Městu, jehož pokladnu měl hájit před chamtivými nájezdníky, Kroupa vyhrožoval. Nebude-li po jeho, kamerový systém jednoduše vypne. Což také na krátký čas udělal.

Sousední Liberec měl z Kroupy panické ataky. Kvůli primátorově nečinnosti, neschopnosti, nechuti, cavykům a naschválům několik měsíců reálně hrozilo, že mezi oběma městy přestane jezdit věhlasná „lesní“ tramvaj.

K reputaci moudrého, zodpovědného, ctihodného občana – natož primátora – Kroupovi dvakrát nepomohly ani košilaté fotky jeho ženy, jež k nelíčenému nadšení tuzemského celostátního bulváru vystavoval na svém facebooku.

Nazývá-li se Jablonec rád s odkazem na svou bižuterní historii křišťálovým městem, pak Kroupovo počínání bylo krystalickou ukázkou drzosti.

Jeho strategie byla sprostá, avšak úspěšná. ODS po Kroupově milostivém odchodu v situaci, kdy už bylo jeho setrvání na radnici i v hnutí ANO neudržitelné, ihned i přes nářky opozice prohlasovala jeho hlavní požadavky. Tedy zaplacení služeb, které si magistrát nikdy neobjednal, které město nikdy smluvně neošetřilo a které rada ani zastupitelstvo nikdy neschválily.

Občanští demokraté spolu s několika zbylými oportunisty z ANO a zástupcem Starostů však ve jménu „klidu na práci pro další roky“, jak to tehdy komentoval staronový primátor z ODS Jiří Čeřovský, rozhodli, že Kroupa dva miliony, na něž neměl žádný nárok, dostane.

Myslet si o tom může každý svoje.

Obecněji nahlédnuto, personální oddělení Andreje Babiše na severu Čech nepatří k favoritům soutěže o nejlepší HR počin roku.

Připomeňme namátkou bývalého libereckého primátora Tibora Batthyányho. Dělal takovou veřejnou ostudu, že kvůli němu Babiš musel pod Ještědem zrušit rovnou celou buňku hnutí. S odůvodněním, že „šlo o poškozování dobrého jména hnutí na veřejnosti“. Batthyány po nocích hrubě sprosťačil na facebooku, s fotbalovým míčem si k úděsu památkářů a většiny patrioticky laděných politiků kratochvilně dribloval v obřadní síni historické liberecké radnice a na slavnostní akce chodil v keckách a s cigárem v koutku.

Nebo připomeňme aktuální chomutovský skandál, k němuž investigativní reportéři Seznam Zpráv nachystali celý seriál. Happy end jim zatím ve scénáři chybí.

Vrátíme-li se k možnému příštímu senátorovi za hnutí ANO Milanu Kroupovi, nabízí se několik vysvětlení, proč je možné, že znovu kandiduje.

Buď Andrej Babiš svoje morální rozhořčení celou dobu jen předstíral. Aby mohl po čase Kroupu, bůhsuď proč, vrátit do politické hry.

Variantou je i možnost, že ANO zoufale nemá kde brát a spokojí se s kýmkoli. Viz aktuální situaci na Ústecku, kde hnutí nikoho nenašlo a své pražské těžiště tam musela, minimálně mediálně, přesunout těžká váha Richard Brabec.

Anebo si politici v ANO říkají, že je příhraničí vlastně nezajímá. A spoléhají, že tady uspěje kdokoli vyfocený v bílé košili na pozadí modrofialového loga. Bez ohledu na to, jaký „charakter“ to zrovna je. Hlavně když bude poslouchat.

Všechny tři možnosti jsou pro sudetské regiony tragické. Poslední, co místa, jež si dodnes lízají válečné a komunistické rány, potřebují, jsou vyžírkové. Víc než jiné kraje si zaslouží systematickou péči.

Místo ní sem aktuálně nejsilnější politické uskupení v Česku posílá kandidátskou nabídku, která působí jako krutý žert.