Článek
Volby do horní komory parlamentu budou už za pár dní. Kdo zvítězí a zasedne do lavic zákonodárců ve Valdštejnském paláci, nevíme. Už teď ale se stoprocentní jistotou můžeme říci, kdo to nebude. Nikdo mladší 40 let.
Když jsem v minulém semestru v kurzu Současná česká politika položil bakalářským studentům politologie otázku, jak by se podle nich mohla naše Ústava změnit, přišli s několika zajímavými nápady. Schválně jsem ale čekal, jestli někdo z nich zmíní snížení věku hranice volitelnosti do Senátu. V prvních dvou seminárních skupinách to nikoho nenapadlo. Až v poslední třetí skupině jeden student s tímto nápadem přišel.
Vyslovil myšlenku, že by se tato věková hranice mohla srovnat s volitelností do Poslanecké sněmovny, tedy na 21 let. Ocenil jsem to jako podnětný nápad. Především proto, že jde o téma, které se ve veřejné debatě řeší velmi málo. Do pléna jsem potom položil otázku, kdo by se snížením věkové hranice takzvaného pasivního volebního práva pro senátory třeba na 35 nebo 30 let souhlasil. Ruku zvedli v učebně všichni. Kdybych byl student, zvedl bych ji taky.
Nechci tvrdit, že jde o nejpalčivější problém naší demokracie. Myslím si ale, že argumenty pro změnu tímto směrem existují, ba převažují.
Senát byl mimo jiné navržen jako komora zkušených a kompetentních lidí, trochu pateticky řečeno jako komora moudrých. A kdo by měl tomuto archetypu odpovídat více než prezident republiky? Asi i proto byla věková hranice senátora zvolena stejně jako u hlavy státu.
Za první republiky se ale v naší zemi mohla stát hlavou státu osoba už v 35 letech. Nevidím důvod, proč by takto starý člověk nemohl dnes kandidovat do Senátu. Zvláště když uvážíme, že osobou mladší 40 let je v naší zemi už tři roky obsazen třetí nejvyšší ústavní post.
Jinými slovy Markéta Pekarová Adamová může být předsedkyní Poslanecké sněmovny, ale na řadovou senátorku kandidovat nesmí. To podle mě nedává příliš smysl. V USA může být člověk senátorem od 30 let, ve Francii dokonce rovnou od 18 a dalo by se pokračovat…
Z hlediska teorie demokracie je úlohou parlamentu zpřítomňovat lid. Není totiž proveditelné, aby se všichni občané sešli a společně debatovali o zákonech. Od toho jsou v zastupitelské demokracii volby, aby si lidé zvolili, kdo je bude v parlamentu reprezentovat. Je-li však dnes průměrná délka dožití u žen 83 a u mužů 77 let, můžeme říci, že mladší polovině populace je upřena možnost mít v horní parlamentní komoře zástupce.
Jistě, děti samozřejmě nemají mít možnost kandidovat ani volit. Nicméně pocit, že je mladým lidem politika upírána, a proto také neřeší právě jejich problémy, je poměrně rozšířený. Z mnoha studií z nedávné doby vyplývá, že mladší lidé jsou (často výrazně) méně spokojeni s fungováním demokracie než jejich starší spoluobčané. Chceme-li tedy politiku přiblížit i později narozeným, jedním z kroků může být právě i nechat je kandidovat.
Nevedlo by to ale k obsazení Senátu mladými influencery, jako byl svého času třeba i Dominik Feri? Určitě ne. Pro zvolení do horní komory totiž nestačí okouzlit jen určitý společenský segment (například mladých) voličů. Aby se člověk stal senátorem, je třeba, aby získal více než 50 procent odevzdaných hlasů ve svém obvodu. Potřebuje širší společenskou podporu.
Snížení věkové hranice volitelnosti do Senátu by tedy nevyústilo v to, že by byly kanceláře ve Valdštejnském paláci okupovány slavnými youtubery. Tato změna by jen umožnila kandidovat například úspěšným mladým podnikatelům, akademikům nebo jejich vrstevníkům angažovaným v komunální politice, kteří chtějí ovlivňovat rozhodování na celostátní úrovni.
Která politická síla by ale toto téma mohla do našeho veřejného prostoru vnést? První vyvstanou na mysli Piráti. Skutečnost, že s tímto tématem dosud nepřišli, lze nicméně vnímat i jako další signál, že už nejsou s to příliš akcentovat zájmy svých přirozených voličů, jimiž jsou – s určitou mírou zjednodušení – mladí liberálové.
Nabízí se nicméně ještě jeden, o poznání významnější politický aktér, který by mohl tuto věc tematizovat – prezident Petr Pavel. Ten totiž ve svém letošním a zároveň vůbec prvním novoročním projevu ve funkci sociální skupinu mladých, jako jedinou ze všech, explicitně zmínil. Konkrétně mimo jiné řekl: „Společnost potřebuje vaše nápady, vaši odvahu i vaši aktivitu a schopnost stát si za svým. Mladá generace byla vždy nositelem změny. Proto má cenu, abyste se zajímali o své okolí a snažili se měnit věci k lepšímu.“
Uvážíme-li exkluzivní postavení, jemuž se v naší zemi hlava státu těší, bylo by pro případné prosazení snížení hranice volitelnosti do Senátu pravděpodobně nejvhodnější, aby tento návrh do politické debaty vnesl právě Pražský hrad.
Zavedení příslušné změny je však procedurálně komplikované. Bylo by třeba upravit Ústavu. A k tomu jsou nezbytné hlasy nejenom tří pětin všech poslanců, ale také tří pětin přítomných senátorů. Tedy právě těch členů horní komory, kterým by přijetí změny hned v dalších volbách poněkud rozšířilo konkurenci.
