Článek
Výsledky komunálních voleb a prvního kola voleb senátních bylo možné vykládat pružně, a jak vládní, tak opoziční strany si na nich mohly najít něco pozitivního. Sobotní dohra senátního klání už žádný prostor pro interpretační finesy nenabízí. Prohra opozičních sil, a především hnutí ANO, je zcela neoddiskutovatelná a drtivá.
Že hnutí ANO dosahuje v senátních volbách mizerných výsledků, se ví dlouho. Babišovskému stylu kampaně a politiky obecně prostě nesedí dvoukolový volební systém. Proto ho taky Andrej Babiš nemá vůbec rád. Že to ale i nyní dopadlo úplně stejně bídně jako vždycky, je přece jenom překvapení. V senátních volbách hrává tradičně silnou roli snaha voličů vyvažovat – mírná výhoda bývá na straně subjektů, které nedrží sněmovní většinu a vládní moc. Dominantní postavení dnešních vládních stran v horní parlamentní komoře také vzniklo postupně vyvažovacím trendem právě v dobách Babišovy politické éry, oranžová senátní tsunami z roku 2008 (zisk 23 z 27 soutěžených křesel) v podání ČSSD se odehrála za pravicové vlády Mirka Topolánka.
Poslechněte si podcast Vlevo dole o senátních volbách
Babišovi měl navíc zahrát do karet souběh krizí, v nichž se Česko za nepříliš přesvědčivého vládního kormidlování zmítá. Že hnutí ANO nedokáže ani souhru dvou takto silných momentů přetavit alespoň v důstojný výsledek ve dvoukolové volbě, je velmi vážný signál pro chodovskou centrálu. Nejen kvůli aktuální senátní ostudě, na tu se za chvíli zapomene. Ale hlavně kvůli blížícím se prezidentským volbám, ať už se do nich za Babišovo hnutí postaví kdokoli.
Senátní volby v tomto směru ukázaly několik věcí. Babišův marketing skutečně má schopnost předvolební kampaň rozjet na vysoké obrátky, opatřit i zcela bizarní jihlavský souboj poutavým příběhem a mobilizovat voliče. Volební účast blížící se 40 procentům, kterou jsme právě ve vypjatém jihlavskému duelu Vystrčil–Nagyová viděli, bývá ve druhém kole vzácností.
Naposledy byla podobná čísla zaznamenána právě během zmíněné „tsunami“ v roce 2008, kdy byla volební atmosféra vybičována permanentními celostátními střety mezi ČSSD Jiřího Paroubka a ODS Mirka Topolánka. V Hradci Králové, kde o senátní křeslo bojoval budoucí ministr zdravotnictví Leoš Heger (tehdy ještě v barvách ODS) a sociální demokrat Vladimír Dryml, přesáhla účast ve druhém kole 38 procent. Jenže tehdy i celková účast dosahovala ke 30 procentům, letos to bylo necelých dvacet.
Takže mobilizační potenciál Babišův marketing nepochybně má. Protože jsou ale jeho příběhy mimořádně polarizující (v tomto případě „spravedlnost proti bezpráví a mocenskému kartelu“), fungují jako silná motivace souběžně i pro druhou stranu. V Jihlavě tak Babiš svým spektakulárním divadlem dostal k urnám mnoho voličů Jany Nagyové, ale také podporovatelů Miloše Vystrčila včetně těch vlažnějších, kteří by třeba za normálních okolností návštěvu volební urny vynechali.
V Jihlavě i v celých senátních volbách se znovu potvrdilo to, co analytici a pozorovatelé voleb opatrně tvrdí už delší dobu. Babiš dokázal kolem svého hnutí podivuhodně postavit silné a přesvědčené voličské jádro, ale svým způsobem vedení politického boje také omezil jeho potenciál. A to někde kolem hladiny, kterou delší dobu napovídají jak volební výsledky, tak průběžné průzkumy volebních nálad, tedy kolem 35 až 36 procent.
Přečtěte si analýzu Petra Holuba
To bohatě stačí na dobré výsledky a nominální vítězství v různých volebních kláních od sněmovních po krajská či evropská. Jejich přetavení v reálnou moc pak záleží už jen na momentálním koaličním potenciálu. Ale tam, kde do hry vstoupí dvoukolový systém, nastává problém. Po silných výsledcích v prvních kolech přichází série porážek ve druhých. A tak má bezkonkurenčně nejsilnější české politické hnutí posledních let dlouhodobě problém získat v horní parlamentní komoře aspoň důstojnou pozici, když ne přímo dominanci.
Že by velmi podobným způsobem mohla dopadnout i prezidentská volba, je v centrále ANO na pražském Chodově jasné každému. Hledání odpovědí na otázku, jak se v boji o Pražský hrad vyhnout „senátnímu scénáři“, bude v příštích týdnech hlavní náplní tamních stratégů a marketérů. Jednou z odpovědí, které se nabízejí, je pro začátek najít jiného, méně polarizujícího kandidáta než Andreje Babiše. Čas se přitom rychle krátí a rozhodnutí musí padnout v řádu týdnů.
