Článek
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Temné náznaky jsou někdy v důsledku účinnější než přehnaná varování a silná slova o „nové totalitě“. Andrej Babiš už to ví, a tak do rozjeté volební kampaně nasadil nový prvek: „My ty volby můžeme prohrát, pan Fiala tvrdí, že bude mít 30 procent, takže možná ví něco, co my nevíme, Bůh ví, tak se podívejte na Rumunsko, na Le Penovou, oni hrají o všechno,“ spustil bývalý a možná i budoucí premiér tenhle týden v pořadu Kuloáry Napřímo Báry Divišové na TN.cz. Takticky si k tomu vybral čas až na samém konci pořadu, kdy už nebyl čas na další otázky, třeba na tu, co tím chce přesně říct.
Tak to udělejme za něj.
Chce tím říct to, co na české „alternativní scéně“ pučí už delší čas: Volby jsou v ohrožení. A když dopadnou jinak, než si přeje vládnoucí moc, stejně je zruší Ústavní soud jako v Rumunsku. Nebo se je vládnoucí moc pokusí „ukrást“ (abychom použili slovník Aleny Schillerové) jinak: Kriminalizací Babiše či Tomia Okamury, podvody při nově zavedené korespondenční volbě pro krajany.
Tohle se nedá prohrát: Pokud se to snad nestane, v pořádku, ale to stejně jen díky tomu, že jsme před tím varovali. Pokud volby vyhrajeme, taky dobře. Ale co se bude dít, pokud to náhodou na podzim dopadne ke všeobecnému překvapení podobně jako v roce 2021 a vládní koalice - v jakékoliv podobě - obhájí většinu ve Sněmovně?
Možná si pro pořádek připomeňme jednu věc: Jediná vláda, která tady kdy zrušila volby, byla ta Babišova. Byť „jen“ doplňovací do Senátu v teplickém obvodu, kde se bohužel uvolnilo místo po zemřelém Jaroslavu Kuberovi. Stalo se to v březnu 2020, v období covidu, a proto nám nějak hned ve stavu celospolečenské paniky nedošlo, že ani v mimořádné situaci nelze postupovat takhle divokým způsobem. Takže to vládě musel říct až Nejvyšší správní soud.
Dál: Ano, Ústavní soud v Rumunsku opravdu nedávno tamní prezidentské volby zrušil, a poté i vyřadil z volebního klání jejich největšího favorita Calina Georgesca - a víme o tom pořád příliš málo na to, aby to rozptýlilo všechny pochybnosti.
Stejně tak ale volby zrušil kvůli čistě formální chybě při počítání hlasů došlých poštou v roce 2016 rakouský Ústavní soud a místním odpůrcům korespondenční volby, kam se časem přidalo i ANO, to léta sloužilo jako argument pro jejich tvrzení. Otázka do pořadu Dvojí metr Patrika Nachera: Mohou soudy zasahovat do voleb vždy, nebo se jejich rozsudky oháníme, jen když se nám to hodí?
ANO loni hlasovalo proti zavedení korespondenční volby, což je samozřejmě v pořádku, stejně jako by bylo úplně legitimní při tvrzení o „neústavnosti“ téhle procedury poslat ji k posouzení Ústavnímu soudu. Jenže to ANO nakonec přes všechny své výhrady neudělalo, což by idealisté mohli považovat za potvrzení, že tento instrument, usnadňující lidem po dekády volby po celém světě, konečně uznalo a nebude ho zpochybňovat - stejně jako celkový výsledek, které korespondenční hlasy ovlivní. Omyl, přátelé.
Andrej Babiš zrovna minulý týden v odpovědích na otázky, které mu chodí do hlasové schránky a on mezi nimi úplně náhodně vybírá, znova jen lehce polechtal všechny konspirační teorie týkající se korespondenční volby: Snad tam ty podvody nebudou, ale pozor, ve zvláštních komisích na českých ambasádách po světě nebude žádná kontrola!, varuje. Sice bude, protože si to samo ANO vyžádalo a dohodlo se na tom s vládní koalicí, ale proč to celé komplikovat. Lidi mají právo na svůj názor, třeba i na „podvody“, a není třeba jim myšlení rozptylovat pravdou.
A pak tu samozřejmě máme Čapí hnízdo, ten nejotravnější příběh české politiky, který - jak teď Babiš pravidelně připomíná - „se objeví vždycky před volbami“.
Ano, to je do jisté míry pravda. Těsně před volbami v roce 2017 požádala policie poprvé Sněmovnu o vydání poslance Babiše, který následně se svým hnutím naprosto suverénně volby vyhrál.
Po nekonečném vyšetřování došlo na soudní proces pro změnu těsně před prezidentskou volbou v lednu 2023 - a pokud byste to už zapomněli, Městský soud v Praze tehdy Babiše osvobodil. To se obvykle v „politických procesech“, jak o svém případu předseda ANO hovoří, neděje, že?
Vrchní soud pak rozsudek zrušil, Městský soud ten svůj - zprošťující - zopakoval, teď míříme znovu k Vrchnímu, který bude případ projednávat na přelomu května a června. To je opravdu docela blízko podzimnímu termínu voleb, ale je užitečné si připomenout, že teď případ téměř rok stál poté, co byla Babišova spoluobviněná Jana Nagyová zvolena - patrně v rámci stranického odškodného - do Evropského parlamentu, který ji teprve letos na apríla zbavil imunity.
Nevíme ještě, jak Vrchní soud rozhodne. Třeba Babiše také osvobodí a on si bude moci na billboardy napsat heslo „Deset let mě marně naháněli po soudech“. Nebo případ vrátí znovu na Městský soud. Nebo vynese vlastní rozsudek. Nic z toho ale nemůže zabránit Andreji Babišovi, aby se po volbách stal premiérem - Česko naštěstí nemá zákony jako ve Francii, kde nedávné odsouzení Marine Le Penové automaticky znamená, že by se nemohla zúčastnit prezidentských voleb v roce 2027. (Pokud rozsudek nad ní odvolací soud potvrdí.)
Srovnává-li se Babiš s Le Penovou, zní to efektně a uším jeho příznivců i povědomě. Jen je to záměrná manipulace.
Abychom si to shrnuli: V Česku možná na podzim dojde ke změně vlády a odevzdání moci. Stane se to ve férových svobodných volbách, jaké máme už od roku 1990 a nikdy jsme je neměli důvod zpochybňovat. A nemáme ho ani letos.
Andrej Babiš a jeho lidé mají v posledních dnech tak trochu problém vysvětlit, čím vším je jim blízký Donald Trump, když už si u něj vypůjčili tu červenou čepici. Jedna věc člověka napadne hned: Je to svérázný a dost nezodpovědný přístup k demokracii. Můžeme tomu říkat třeba český trumpismus.
