Výhra Fialovy vlády je vyloučená, jsou si už dnes jistí političtí průzkumníci

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na tom, že hnutí ANO je hlavním favoritem voleb do Sněmovny, se shodnou průzkumy všech agentur. Pokud by se volilo dnes, nejspíš by získalo okolo 35 procent hlasů a druhá v pořadí, koalice Spolu by nepřekročila 20 procent. A není důvod, proč by se něco mělo měnit do přelomu září a října, kdy by měly volby proběhnout.

Za nehybnost politické scény může barikáda, která ji dělí na dvě poloviny a kterou voliči jen těžko překračují.

Až do roku 2013 tato hráz rozdělovala liberálně-pravicové strany v čele s nejsilnější ODS a levicový tandem ČSSD s komunisty. Od roku 2017 se liberální pravice potýká s ANO Andreje Babiše a SPD Tomia Okamury, jejichž politika hájí takzvaný „obyčejný lid“ proti „tradičním stranám“, a která tak v podstatě naplňuje definici populismu.

„Rozdělení voličů zhruba půl na půl se udržuje dlouhodobě. Kdo říká něco jiného, ten šíří interpretační chiméry,“ potvrzuje ředitel průzkumné agentury Median Přemysl Čech. Posun v preferencích proto podle něj zobrazuje jenom to, jak silná je právě motivace příznivců konkurenčních bloků.

Jinými slovy, pokud má dnes ANO preference zhruba 35 procent a pro SPD průzkumy věští okolo osmi procent, pak budou mít – pokud nepřijde nepředvídatelná klíčová zlomová událost – podobný výsledek i počátkem října. Protože všichni jejich soupeři z vládní koalice dnes dají společně s Piráty dohromady jen 35 procent, v říjnu to s vysokou mírou jistoty nebude lepší.

A o tom, kdo bude v Česku vládnout, rozhodnou současní opoziční lídři Babiš s Okamurou.

Tím se zopakuje vývoj z roku 2021, pouze s tím rozdílem, že preferencemi a později i volebním výsledkem ve výši 40 až 45 procent se tehdy mohly pyšnit liberální koalice Spolu a PirSTAN.

„Varianta Babiš s nějakým partnerem je dnes vysoce pravděpodobná, možnost vítězství bývalé pětikoalice je vyloučena,“ předpovídá ředitel Čech. Připouští však, že jistá možnost pro liberály ještě existuje.

Příkladem mohou být patnáct let staré události.

Zavzpomínejme. „A kdyby tam bylo jen pár hlasů pro zdravý rozum, tak se v tom parlamentu dá konečně něco udělat, zastavit zadlužování a kradení,“ prohlásil Radek John v Českém rozhlase pár týdnů před sněmovními volbami z konce května roku 2010. Známý novinář byl tehdy předsedou populistické strany Věci veřejné, která s protikorupční rétorikou mířila do Parlamentu.

Ještě pár měsíců předtím měla dle průzkumů Medianu jen dvě procenta voličské podpory. Nakonec však s jedenácti procenty získala 24 poslaneckých křesel. To bylo dost na to, aby mohla rozhodnout, jestli se premiérem stane volební vítěz a lídr opoziční ČSSD Jiří Paroubek, anebo Petr Nečas z dosud vládnoucí a Věcmi veřejnými nesmiřitelně kritizované ODS.

Věci veřejné nakonec předaly klíče od sídla vlády ve Strakově akademii občanským demokratům a Radek John převzal Ministerstvo vnitra.

Možnost, že i tentokrát vznikne nová strana, která předá lídrům nynější tuzemské opozice vstupní karty od Strakovy akademie, není dle Přemysla Čecha jenom teorií. Přinejmenším nebyla teorií počátkem ledna. Tehdy Median zjišťoval, jakou šanci u voličů by měla Konzervativní občanská strana (KOS), kterou založil podnikatel Tomáš Březina a která počítala s podporou legendy české pravice Miroslava Kalouska.

„Všechny nás překvapilo, že stranu by určitě nebo spíše volilo 16 procent dotázaných,“ shrnuje zpětně výsledky šéf Medianu. Na otázku „Dali byste ve volbách svůj hlas nové straně zaměřené na odpovědné hospodaření státu a prosazení potřebných reforem?“ odpovědělo „Určitě ano“ 11 procent voličů a „Spíše ano“ dalších 38 procent.

Podnikatel Březina ovšem mezitím svou iniciativu ukončil a liberálové tím dle ředitele Čecha unikátní příležitost promeškali.

K ještě radikálnějšímu závěru došel politolog Lukáš Jelínek: „Vládním stranám není pomoci za žádných okolností,“ míní. Připouští sice, že své původní voliče z roku 2021 dokážou mobilizovat na bezpečnostních a zahraničních tématech, na vítězství to však stačit nebude. „Aspoň nebude pád tak drtivý,“ připouští politolog.

Analýza pokračuje pod infografikou.

Přesto není překvapení úplně vyloučeno. Například slovinské Hnutí Svoboda bylo založeno v lednu 2022 a volby do sněmovny vyhrálo o tři měsíce později. Příprava ovšem začala už rok před tím.

Soutěž o předavatele klíčů do Strakovy akademie může být hlavním motivem nadcházejících voleb i z jiného důvodu. „Na někoho, kdo je přinese, dnes čeká spíše Babiš,“ upozorňuje politolog Jelínek.

ANO se může společně s SPD ve volbách přiblížit sněmovní většině, ovšem Babiš o koalici s Okamurou nikdy nemluví. Nějakého menšího partnera však potřebovat bude – zájemců o takovou roli je přitom řada.

V roce 2021 kandidovaly na tuto „dopňkovou“ funkci pro ANO tři strany. Sociální demokraté a komunisté se už účastnili prvního Babišova vládního projektu po roce 2017. Před čtyřmi lety však zůstali těsně pod pětiprocentní hranicí zaručující vstup do sněmovny.

Podobně neuspěla protikorupční Přísaha expolicisty Róberta Šlachty. Všichni tři zájemci to zkusí znovu, největší šanci získat víc než pět procent ovšem mají dle průzkumů Motoristé, jejichž hlavní tváří je automobilista a odpůrce „zelených“ řešení problémů planety Filip Turek.

„Otevřeně říkám, že si v řadě věcí dokážu spolupráci představit,“ ocenil první místopředseda ANO Karel Havlíček protiekology. Stejně vstřícně se vyjádřil předseda Motoristů Petr Macinka. Blízkost ANO a Motoristů podtrhuje fakt, že v Evropském parlamentu patří do frakce Patriotů složené pod dohledem prominentní pravicové populistky Marine Le Penové.

„Dnes jsou dárcem klíčů Motoristé,“ potvrzuje Přemysl Čech metaforu o tom, kdo nejspíš v případě Babišova volebního úspěchu bude jeho politickým partnerem.

Upozorňuje ovšem, že právě u stran, jejichž preference se aktuálně pohybují poblíž pětiprocentní hranice, je situace nejistá a rozhodnout mohou skutečně až samotné volby. Tedy, zda získají o pár tisíc hlasů víc, nebo méně, než pro vstup do sněmovny předepisuje volební zákon.

„Kdo se tam dostane, o tom rozhodne štěstěna,“ naznačuje v nadsázce ředitel Medianu, že u malých stran se ještě můžeme dočkat překvapení.