O „politické zradě“ Motoristů se Šlachta dozvěděl v den, kdy „píchl čuníka“

Desetiprocentní úspěch koalice Přísaha a Motoristé sobě v evropských volbách překvapil mnohé. Zároveň spustil očekávání, že předsedové obou hnutí budou chtít do budoucna využít koaliční potenciál, který uskupení neslo.

„Kampaň byla zdařilá a lidi to bavilo. Nikola Bartůšek i Filip Turek se dostali do europarlamentu, takže nám to bylo ku prospěchu a Motoristy to zase zviditelnilo. V té době byli známí maximálně v Praze, ale v Brně nebo Jihlavě je nikdo neznal,“ říká ke společné minulosti předseda Přísahy Robert Šlachta.

Pozornost na sebe ale tenkrát strhl především dnešní europoslanec Turek, potažmo tehdy prakticky neznámí Motoristé. Jejich preference nicméně od té doby povyrostly a v posledních průzkumech si vedou lépe než Šlachtovo politicky starší hnutí, které se s nimi minulý rok podělilo o kandidátku.

Předseda Přísahy následně na základě různých prohlášení nabyl dojmu, že ho s Motoristy čeká po jejich prosincovém kongresu jednání o budoucí spolupráci. Oni si ale mezitím, bez jeho vědomí, odhlasovali, že do letošních voleb půjdou sami za sebe. O „politické zradě“ se tak Šlachta podle svých slov dozvěděl prostřednictvím médií v den, kdy „píchl čuníka“. „Cítil jsem se nas**ně a cítím se tak pořád,“ říká.

V rozhovoru, během kterého padala i ostřejší slova a někdy i vulgarismy, pak místy rozčílený Šlachta popisuje, s kým teď Přísaha vyjednává o možné volební spolupráci a proč by se měly malé strany spojovat.

Dlouho se mluvilo o tom, že vy a Petr Macinka budete po kongresu Motoristů pravděpodobně jednat o předvolební koalici do sněmovních voleb. Nakonec se ale rozhodli jít sami, což vám v podstatě vzkázal skrze média. Jak jste se po tomto „rozchodu“ cítil?

Já jsem dlouho čekal, až Petr Macinka splní domácí úkol, který dostal po evropských volbách, což bylo vytvořit krajské struktury a udělat ze spolku šesti lidí z Prahy stranu. Potom, co v prosinci proběhla ta jejich akce, se mi nikdo neozval. Ale podání ruky je pro mě podání ruky, tak to mám, a proto jsem čekal.

No a před třemi týdny, v sobotu, jsem měl zabijačku, píchli jsme čuníka. A ten den jsem se dozvěděl, že Macinka poslal do ČTK, že jdou sami a nebude žádná koalice. Já měl ruce v krvi prasete a dozvěděl jsem se to naprosto zničehonic. Kdyby mi dal alespoň vědět půl hodiny nebo deset minut předem, abych se mohl připravit… Takže když se ptáte na můj pocit, cítil jsem se nas**ně a cítím se tak pořád.

Od té doby ale uběhlo pár týdnů, mezitím jste oba pod hlavičkou Patriotů jeli do Washingtonu na inauguraci Donalda Trumpa. Mluvili jste tam spolu?

Víte, je velké štěstí, že tam nelétá pouze jedno letadlo. Každopádně ano, jednou jsme se tam potkali, přišel mě pozdravit. Já jsem na to něco odpověděl a od té doby jsme se neviděli a nijak jsme spolu nekomunikovali. A já teď doopravdy nemám důvod s ním něco nějak navazovat.

V tom prohlášení, které Petr Macinka poslal, nicméně stojí, že vás Motoristé vnímají jako experta na vnitřní bezpečnost a nebránili by se spolupráci v této oblasti, stejně jako by jim nevadila podpora ze strany Přísahy. Působí to trochu jako pootevřená vrátka. Nezvažovali jste přece jen, že byste toho využili?

My jsme po tom jeho oznámení měli republikovou radu, protože jsme celou dobu čekali na jejich odezvu. A to i přesto, že v Brně měli s Motoristy problém, v Karlových Varech taky. Ale pořád jsem to bral tak, že pokud dojde na hlasování a osm krajů bude pro spolupráci, tak se zbytek bude muset podřídit. Macinka ale vydal ten svůj mediální signál a já jsem řekl, že pokud s nimi chce někdo navázat spolupráci a lízat Macinkovi koule, ať to klidně udělá, ale já to v žádném případě nebudu. A pokud by naše republiková rada odhlasovala, že s nimi chceme jednat, bude to bez Šlachty. Jejich postup byl za mě urážkou Přísahy.

Já spíše narážím na to, že vaše preference oscilují mezi dvěma až čtyřmi procenty a to je poměrně nejistá pozice. A sněmovní volby jsou zkrátka jiné než ty senátní nebo evropské. Neukazuje se prostě, že jsou pro vaše hnutí až moc velkým soustem?

Tak my průzkumy samozřejmě sledujeme, já je nepřeceňuji ani nepodceňuji. Například STEM nám před evropskými volbami odhadoval asi 4,6 procenta a nakonec to bylo 10,2 procenta. Do voleb zbývá osm měsíců, před těmi sněmovními v roce 2021 nám v červnu predikovali sedm procent a nakonec jsme měli 4,68 procenta. Takže je před námi práce. Ale co se toho sousta týče, zas tak velké být nemusí.

Co tedy chcete dělat konkrétně pro to, aby se výhledy Přísahy zlepšily?

Tady jde o to, že je tu hodně malých stran. A za mě je strašně důležité, abychom se spojovali a hledali, co máme společného. Je tu totiž hegemon, hnutí ANO, a koalice Spolu. Zbytek je mezi nimi. A třeba Andrej Babiš bude určitě hrát kampaň i na to, že hlas pro malé strany propadne, protože v těch posledních volbách propadl více než milion hlasů. A on ty hlasy chce a potřebuje, takže jeho cílem samozřejmě bude malé strany zničit. Spojením malých stran tomu můžeme zabránit. Navíc já už taky nechci znovu zažít, že budeme těsně pod hranicí.

Když tedy mluvíte o tom spojování, vy teď máte prý jednat s předsedkyní Janou Maláčovou nebo Kateřinou Konečnou. Radim Fiala z SPD už i v jednom rozhovoru zmínil, že by se spolupráci s vámi nebránil. Jsou toto ti potenciální partneři?

Po té akci s ČTK jednám vlastně s každým. Tedy s každou nevládní stranou, protože samozřejmě cíl je, aby tahle vláda už nevládla. A přesně jak zmiňujete, mluvil jsem s lidmi od Tomia Okamury, se SOCDEM nebo Stačilo!, kteří o to sami měli zájem, a teď ta jednání vyhodnocujeme. Republiková rada mě tím pověřila a ona také rozhodne. Ta finální varianta spolupráce bude ale záležet hlavně na podmínkách, jaké jsme schopni si vzájemně dát.

Nemůže ale to, že teď po ztroskotání jedné spolupráce obcházíte různé menší subjekty, působit na voliče zoufale?

Je to právě opačně, tohle není zoufalství. Tohle po nás lidé chtějí. Kdybyste viděla tu komunikaci s občany, oni doopravdy chtějí spojení. Nezajímá je deset malých stran. Naši voliči chtějí mít prostě jistotu, že jejich hlas tentokrát nepropadne. Hlavní ale bude, na čem se dohodneme, jaké budou podmínky, to nás teď bude zajímat. My se teď bavíme třeba o personální stránce a jménech, to je taky důležité. Protože třeba u Macinky má být odbornicí na spravedlnost paní Vesecká, tu já jsem zažil ještě jako nejvyšší státní zástupkyni. A jestli je tohle expert, tak to je tedy něco strašného…

Dokdy ta vaše jednání potrvají?

Asi do půlky února, do třetího týdne. Tou dobou už bychom chtěli představit, s kým půjdeme. Pak začneme společně pracovat na programu, protože samozřejmě každý program těch jednotlivých stran obsahuje něco, co se třeba nelíbí nám nebo naopak. Je prostě nutné hledat průsečíky, a ne to, kde do sebe narážíte. A v momentě, kdy se na nějaké spolupráci domluvíme, tak ty týmy zasednou a začnou ladit program právě na základě toho, v čem se shodneme.

Ještě bych se vrátila k subjektům, se kterými jednáte. Nemůže se na vašich preferencích promítat i to, že po spolupráci se silně konzervativní pravicí uvažujete o koalici s krajní levicí?

V tomhle my máme ten luxus, že jsme středové hnutí. U Motoristů jsme taky nesouhlasili se vším. Takže co se týče například sociální politiky, zdravotnictví nebo školství, tak my v tomhle jdeme levici naproti. Zároveň paní Maláčová, paní Konečná i Tomio Okamura mají zájem, aby taková případná vláda dovládla. A to je pro nás to hlavní. O kompromisech budeme jednat pak.

Předsedovi SPD teď momentálně hrozí tři roky vězení, pokud ho Sněmovna vydá policii. Vám jako bývalému policistovi nevadí spolupráce s někým, kdo je obviňován z trestného činu a rasismu?

O tom jsme samozřejmě diskutovali a já jsem zvědavý, jak to bude probíhat, u extremistických trestných činů nikdy nevíte, jak to dopadne, takže těžko předjímat. Co se plakátu týče, je to nepřípustné a Tomio Okamura na tohle asi potřeboval upozornit.

Já bych jako Robert Šlachta takový billboard nikdy nikam nedal, v případě koalice bych tam nechtěl být ani připodepsaný. Není to můj styl, nechci strašit lidi, problematika migrace se dá jinak říct i vysvětlit. Ale to jsem já, a možná i proto máme preference takové, jaké jsou. Tu spolupráci jako takovou teď ale rozhodně nevylučuji, hlavní pro nás teď bude program.

Co jsou tedy priority, ze kterých neslevíte?

Tak samozřejmě zahraniční politika, setrvání v EU a NATO. Tam si myslím, že jsme zakotvení a není důvod to zpochybňovat. Za zády máme Donalda Trumpa, který teď bude silně tlačit na Evropu, takže politici budou muset ukázat, že mají koule, tudíž určitě se musí posílit i národní zájmy. Prioritou je bezpečnost, takže ochrana vnějších hranic. Prostě kdyby chtěl někdo třeba oslabit počty policie, to bych si nedokázal představit. Zkrátka povedeme debaty o programu, ale nečekejte ode mě žádný extrém ani to, že bych s extrémem spolupracoval.

Vám se ale třeba nejeví jako extrém to, že Kateřina Konečná mluví o výstupu z NATO, nebo to, že by Tomio Okamura rád vyhlásil referendum o odchodu z EU?

Samozřejmě to je pro mě extrém, ale to je zase o tom, si sednout a promluvit si.

Nicméně tohle je něco, z čeho oni asi neustoupí. Přece jen to jsou věci, ve kterých jsou konzistentní, a jejich voliči je proto podporují…

Tak v tom případě asi spolupráce být nemůže. Ale nechal bych to ještě na jednání. Záleží totiž, jestli někdo prosazuje referendum, nebo přímý výstup, o tom se prostě musíme bavit, nechci teď zabíhat do podrobností. Ale kdybychom koaličního partnera náhodou nenašli, tak by ve hře mohla být i případná podpora nějakého subjektu.