Rok do voleb: Fiala je v ODS silnější, než se zvenku zdá

Do velkých sněmovních voleb zbývá přesně rok a v opozičním táboře panuje po triumfech v europarlamentu, krajích i Senátu velká euforie. Hlavně v hnutí ANO mají pocit, že už nic nedokáže zastavit rozjetého Andreje Babiše, aby se vrátil jako premiér, který si bude partnery do vlády vybírat z mnoha ochotných adeptů.

Naopak ve vládních řadách je cítit panika. Všichni si navzájem kladou otázky, na které ovšem neexistují jednoduché odpovědi: Jde to ještě během jednoho roku zvrátit? A nevíte někdo jak?

Piráti úplně vypadli z krajů i z vlády a teď marně shánějí někoho smělého, kdo by se stal předsedou a stranu zachránil. Lidovci tápou, koho si zvolit za předsedu, když o to jejich současná hlavní hvězda Jan Grolich nestojí. A v TOP 09 s napětím sledují, jestli si Miroslav Kalousek po odchodu z „Topky“ založí zas nějakou novou stranu.

A samozřejmě nejvíc se to řeší v ODS, hlavní síle ve vládě i v koalici Spolu. „Je rok do voleb, oni jedou z kopce, trochu samospádem, bez brzd. Jsou v těžké situaci, ale teď prostě něco musí ve vlastním zájmu udělat,“ doporučil v rozhovoru pro Český rozhlas bývalý premiér i předseda ODS Mirek Topolánek.

Ale co? Ve vzduchu visí dvě zásadní otázky. Zaprvé: jestli pokračovat společně s KDU-ČSL a TOP 09, nebo se jich jako zátěže zbavit. Diskutovalo se o tom na nedávné schůzi širšího vedení občanských demokratů, takzvané výkonné radě. Fialova odpověď zněla: Jedeme dál Spolu, to je můj plán, můj projekt, říkal jsem vám to letos v dubnu na stranickém kongresu a vy jste si mě s 80 procenty hlasů znovu zvolili za předsedu.

Druhá otázka je dost troufalá: Jestli má zůstat v čele profesor Fiala, nebo je s ním Spolu odsouzeno k porážce a je lepší ho vyměnit. Tu si však kladou jen političtí komentátoři a analytici, uvnitř strany se premiéra nikdo neodváží zpochybnit ani v přítmí sklepů, kde nejsou kamery a mikrofony.

Zdrženlivost je dána silným traumatem ODS, která sama pomohla odstřelit tři ze čtyř premiérů – Václava Klause v roce 1998, Mirka Topolánka v roce 2009 a vlastně i Petra Nečase v roce 2013. A samozřejmě také tím, že Petr Fiala nemá na kontě průšvihy s černým financováním či korupcí jako zmínění předchůdci.

Zároveň proti němu v ODS nestojí tolik hlasitých „rebelů“, jejichž vydírání zažívali Topolánek i Nečas, kteří by pod záminkou porušování pravicového programu dennodenně stříleli do premiéra. Přesto Petr Fiala na nedávné schůzi po krajských a senátních volbách poslouchal větší i menší výhrady od několika lidí.

Jihočeský hejtman Martin Kuba navrhoval opustit Spolu. Poslanec Karel Haas měl motivační řeč. Exministr Pavel Drobil volal po oživení ekonomiky. Europoslanec Alexandr Vondra zas po větší aktivitě na sociálních sítích. A náměstkyně pražského primátora Alexandra Udženija tlumočila názor žen, jimž se nelíbil způsob vyhození Ivana Bartoše po telefonu.

Fialu to vytočilo. Kolegům vytkl, že členská základna umí hlavně kritizovat. A že každý ví, jak by se to mělo dělat, ale přitom všichni nejsou tou pracovitou a nadšenou armádou, o niž by se mohl opřít. Premiér Fiala to demonstroval na příkladu Andreje Babiše, jehož statusy na sociálních sítích slepě a nadšeně sdílejí všichni v ANO. Zatímco ty jeho občanští demokraté nejenže nesdílejí, ale někteří dokonce přidávají nesouhlasné komentáře.

Emotivní reakce v závěru schůze potvrdila zkušenost jednoho z premiérových poradců, který s oblibou říká, že „profesor je nejlepší, když se rozčílí“.

Už vyhozením šéfa Pirátů z vlády jako kdyby přebral iniciativu a opět nastartoval motory.

Následoval televizní rozhovor pro CNN Prima News, kde předvedl jeden z nejlepších výkonů. Věta „jako starý profesor možná neoslovím každého, tak to si mám nasadit uši jako zajíc?“, při níž prsty mával nad hlavou, se stala virálním videem.

Pak přišla tisková konference, kde s prezidentem Sdružení automobilového průmyslu Martinem Jahnem oznámil, že Česko se pokusí zvrátit v EU zákaz aut se spalovacími motory.

Jenže aktivní nastolování vlastní agendy vzalo rychle zasvé, když z vlády začala vypadávat méně populární témata. Jak třeba nápad zvýšit platy vrcholných politiků ve volebním roce o více než 13 procent, kdy by premiér či předsedové Senátu a Poslanecké sněmovny mohli vydělávat více než 300 tisíc korun měsíčně, ministři pak přes 200 tisíc. Nebo návrh zákona, aby prezidentova manželka dostávala 95 tisíc korun měsíčně na reprezentaci.

To vše jsou pro veřejné mínění bomby s potenciálem hromadného ničení voličských hlasů.

Co tedy teď, rok do voleb, ODS chystá dělat? „Mám jasnou představu, co musíme udělat pro to, abychom přesvědčili voliče, že plníme naše sliby a pracujeme pro ně. Nemíním odevzdat naši zemi levici a populistům,“ uklidňuje Petr Fiala znejistělé kolegy.

Zřejmě se v posledním roce chystá vrhnout všechny síly a energii na to, co vláda sama považuje za svou slabinu – komunikaci, marketing, zkrátka prodej úspěchů.

„Mně to přijde, že všichni makají a nemají čas vysvětlovat, co všechno dobrého dělají. Zapomněli, že to je neodmyslitelná součást politické práce,“ říká šéf Senátu Miloš Vystrčil z ODS.

Petr Fiala kvůli tomu propojil tři marketingové týmy, které doposud pracovaly samostatně. Svůj na Úřadu vlády, partu kolem ministra financí Zbyňka Stanjury a pak hlavní kancelář ODS. Fiala se snaží zabránit tomu, aby kolegové propadli poraženectví. Stanjurovi lidé připomínají, že lidé se rozhodují v posledních dnech a často jsou rozhodující nějaké emoce.

„Já souhlasím, že nesmíme propadat skepsi. Do voleb zbývá stále rok, nic není ani vzdáleně ztraceno, ale v cílové rovince musíme zabrat tak, jak se to povedlo před třemi lety,“ připomíná poslanec ODS Jiří Havránek volby z října 2021, kdy koalice Spolu těsně porazila ANO o 0,7 procenta hlasů.

Další změnou má být hledání a nasazení oblíbených tváří do čela kandidátek. ODS – a nejen ona – v uplynulých volbách zjistila, že stranická značka hraje čím dál menší roli a že lidé hlasují pro silné persony.

Ukazují to nejen mimořádné úspěchy hejtmanů Martina Kuby v jižních Čechách a Jana Grolicha v Jihomoravském kraji, ale třeba i politologa Stanislava Balíka, jenž dokázal překvapivě vyhrát senátní volby v tak levicovém regionu, jakým je Jesenicko a Šumpersko.

Koalice Spolu se tak chce zaměřit na nasazení lídrů kandidátek do sněmovních voleb především ve čtyřech největších krajích, kde se dohromady rozděluje polovina křesel v Poslanecké sněmovně. Tedy v Praze a Středočeském, Moravskoslezském a Jihomoravském kraji.

Kubo, Grolichu, připravte se, budou vás přemlouvat.