Plaga: Chci být ministrem školství

Někdejší ministr školství v Babišově vládě Robert Plaga , který nakonec hnutí po neshodách se svým stranickým šéfem opustil, se vrací do vysoké politiky. A dokonce znovu po boku Andreje Babiše. Tuší, že i tentokrát mohou vyvstat spory s předsedou hnutí ANO.

„Dobře vím, že politika je jako jízda na tygrovi,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Dnes je předsedou Národního akreditačního úřadu. Skončit by měl k polovině roku, a to kvůli změně pravidel, kterou nachystala Fialova vláda.

Když jste před třemi roky končil na postu ministra školství v Babišově vládě, řekl jste, že už se nikdy nevrátíte do vrcholné politiky. A teď se chystáte kandidovat za ANO do sněmovních voleb a máte zájem o návrat do ministerského křesla. Co se změnilo?

Školství mě pořád zajímá, nejen proto, že dnes působím jako předseda Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství. A když vidím současného ministra Mikuláše Beka z hnutí STAN, jak své nezdary a nevyjednané peníze v rozpočtu obhajuje tím, že kritizuje věci místo toho, aby je analyzoval a zlepšoval, tak jsem fakt docela dost naštvaný. Jako by si dělal alibi. A to mě samozřejmě, ješitného chlapa, nastartovalo.

A ja si to naštvání a nastartování máme představit? Zvedl jste telefon a zavolal Andreji Babišovi: Hlásím se zpátky do služeb, vy tam sice máte jako stínovou ministryni poslankyni Janu Berkovcovou, ale já bych byl lepší.

Je to jednoduché. Já, ačkoliv dnes už nestraník, jsem po celou dobu v kontaktu s Karlem Havlíčkem. Společně konzultujeme věci ke školství, protože si fakt myslím, že za tu dobu, co jsem dělal náměstka, ministra nebo předsedu akreditačního úřadu, jsem se něco naučil. A když přišla záležitost s pokoutně načtenou úpravou zákona, jak má nově fungovat Národní akreditační úřad, tak jsme se s Karlem potkali a dohodli.

Na čem jste se konkrétně dohodli? Že se stanete kandidátem ANO na ministra školství a že jako lídr povedete do voleb kandidátku hnutí ve Středočeském kraji?

Nejprve na tom, že bych mohl napsat nějaké věci do programu. A zároveň tam samozřejmě padlo i to, že by o mě hnutí ANO mělo zájem. Což mě v první chvíli překvapilo, ale dnes to vážně zvažuji. Abych do toho šel, je pro mě klíčové, aby program hnutí ANO navazoval na strategii vzdělávací politiky do roku 2030, kterou jsem na ministerstvu dělal. A hlavně aby to nebyly jenom vykřikované deklamace jako v případě současného ministra Beka, ale aby opravdu došlo ke změně. A pokud jde o volby – měl bych být lídr kandidátky, Středočeský kraj je jedna z variant, ale není jediná.

A není vaší motivací k návratu do politiky spíše to, že současná Fialova vláda vám chce sebrat zajímavý „flek“ šéfa akreditačního úřadu?

Jestli mě nenaštvalo to, že přicházím o lukrativní flek, jak to vy nazýváte? Ne, vždyť jsem to byl já sám, kdo aktivně na začátku přišel s tím, že musíme změnit vysokoškolský zákon, systém akreditací a vytvořit na to nový úřad. Počítal jsem, že mohu a taky nemusím uspět ve výběrovém řízení na jeho předsedu. A najednou se tam objevila podmínka, že nový šéf musí být docent. V žádné jiné zemi taková podmínka není. Asi to tam dali proto, že pan ministr Mikuláš Bek je docentem.

Berete to od něj jako trest? Protože vy jste opakovaně veřejně kritizoval Bekovy kroky, tak se vás prostě rozhodl vyštípat.

Pár lidí mi potvrdilo, že na výslednou podobu pozměňujících návrhů mělo vliv to, že já jako předseda akreditačního úřadu jsem si dovolil z pozice bývalého ministra školství negativně komentovat aktuální přípravu rozpočtu na školství. Přitom jsem v té kritice byl vždy věcný.

Jak dnes vycházíte s předsedou ANO Andrejem Babišem? Přece jen jste nikdy nepatřil mezi nejvěrnější partu z koncernu, dokonce jste měl veřejně výhrady a nakonec jste vystoupil z hnutí.

Nemá smysl si hrát na to, že během mého působení ve vládě mezi námi nebyly velké spory. Ať už v covidové době ohledně návratu dětí do škol, nebo třeba okolo úředních maturit. Dnes máme vztahy korektní a on to bere, že jsem prostě hájil školství s nějakým svým názorem. Nejlépe to mezi námi fungovalo poslední půlrok vlády, to bylo výrazně lepší než 3,5 roku před tím. Zpětně musím říct, že možná jsem měl volit lepší způsob komunikace s premiérem. Takže jestli si něco mám přenést do případného angažmá, tak je to mnohem intenzivnější způsob komunikace s premiérem a vysvětlováním mu věcí, které a proč v tom školství dělám.

On vás dokonce Babiš v jednu chvíli chtěl odvolat, pak si to rozmyslel. Proč se ptáme: To se neobáváte, že vám do toho jako premiér bude znovu mluvit a že se mu opět můžete kdykoliv znelíbit?

Samozřejmě vím, že politika je jako jízda na tygrovi. Jistěže se mohou opakovat spory v případě, že bych se stal ministrem. Proto je pro mě podstatné, aby se případné třenice eliminovaly hned na začátku. To znamená, že budeme mít program a budeme za ním stát. Když se dopředu shodneme na tom, kterým směrem chceme jít, je to pojistka.

Když nastoupila Fialova vláda, vy jste byl ojedinělým symbolem kontinuity – byl jste náměstek u ministra Petra Gazdíka, zatímco dnes Mikuláše Beka kritizujete. Oba jsou z hnutí STAN, oba prosazují stejný směr. Tak co je jinak?

Petru Gazdíkovi jsem tenkrát opravdu věřil, že školství bude prioritou, nejen deklarovanou. Pak na chvíli nastoupil Vladimír Balaš, za něhož to stagnovalo. Ale zpětně hodnoceno, bylo to stokrát lepší než působení ministra Beka. On má opravdu zvláštní styl – ví všechno nejlépe, je elitářský, má přezíravý a arogantní přístup k lidem, kteří ve školství dělají, k učitelům, vlastně i k žákům. Je schopen třeba říkat, že zveřejní platy ředitelů škol, když budou stávkovat.

Jistě, ministr Bek naráží na odpor. Ale jak vy sám chcete prosadit změny ve školství, když všechny snahy naráží na odpor starostů u základek, hejtmanů u středních škol, nedotknutelné autonomie u univerzit, ale i na rezistenci sboroven a i nás rodičů?

Teď se to ukazuje u změny rámcových vzdělávacích programů, které narazily. Za prvé – musíte se všemi aktéry komunikovat, přesvědčovat je, nadchnout je, nikoliv diktovat shora. A za druhé – součástí toho musí být poskytnutí dostatečné podpory. Musíte pro učitele udělat kurzy, školám zas musíte nabídnout modelové školní vzdělávací programy. A to tady prostě není, teď je to jen výstřel.

Kdo je podle vás největší brzdou změn ve školství?

Já to otočím. Myslím, že ten, kdo může změny vyvolat a kdo se jich může domáhat, a proto jsem mluvil o komunikaci, jsou rodiče. A pokud má změna dopadnout, tak ten klíč leží na ředitelích škol.

Seznam Zprávy v dalších dnech přinesou velké rozhovory také s lídry ostatních stran.