„Nechceme ze Sněmovny šaškárnu.“ ODS hodlá přibrzdit řečníky, ale naráží

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Prodlužování jednání až do večerních hodin, zdlouhavé projevy opozičních poslanců u řečnického pultíku, které se ne vždy vztahují k projednávanému tématu a namísto toho tvrdě kritizují vládu, poslanci na poslední chvíli dobíhající do jednacího sálu kvůli nečekaným návrhům v rámci rozpravy.

Tyto a další podobné jevy lze v posledních měsících nezřídka spatřit v Poslanecké sněmovně. Co se ale může vzdálenému pozorovateli zdát jako úsměvná situace, dělá řadě poslanců problémy. Někteří z nich se kvůli náročnosti práce v prostřední obstrukcemi zatížené Sněmovny a její neslučitelnosti s rodinným životem dokonce rozhodli nepokoušet se ucházet o další poslanecký mandát.

Situaci se nyní rozhodli řešit poslanci z řad ODS, kteří podali návrh na úpravy jednacího řádu.

Návrh pracuje zejména s myšlenkou omezení řečnických projevů v dolní komoře. Řadoví poslanci by při úterním programovém jednání měli na představení svých bodů maximálně pět minut, politici s přednostním právem – ministři, šéfové stran či příslušných poslaneckých klubů, předseda a místopředsedové Sněmovny a případně prezident – by mohli řečnit maximálně půl hodiny.

Časový limit by byl nastaven i v rozpravě o návrzích schválených v programu. Na představení návrhu pouze dvě minuty namísto současných pěti. Počet vystoupení poslanců při debatě o konkrétních návrzích by byl omezen na dvě, započítávaly by se sem i faktické poznámky, kterými poslanci reagují na přednesené návrhy. I ty by byly časově omezeny.

Skupina poslanců v návrhu zmiňuje také „nedůstojné dobíhání na jednání Sněmovny“. K tomu dochází, když v jednacím sále při rozpravě někdo z řečníků nečekaně předloží návrh nějakého bodu nebo návrh na přerušení jednání. Podle úpravy by se o těchto nečekaných návrzích hlasovalo až v předem stanovený čas, a poslanci by tak do jednacího sálu nemuseli na poslední chvíli dobíhat.

Nabízí se ale otázka – proč zrovna teď? Půl roku před volbami jsou již volební kampaně v plném proudu a pokus o omezení proslovů, které s oblibou využívají právě opoziční poslanci ke kritice vlády, u opozice tvrdě narazil.

„Prostě se to nenapsalo předtím, takže se to napsalo teď. Já jsem ráda, že se nám to povedlo nyní,“ řekla Seznam Zprávám poslankyně Eva Decroix (ODS), která novelu podpořila.

Je to nicméně právě koalice Spolu, které se v průzkumech v posledních měsících příliš nedaří. Pokud by nyní změnu jednacího řádu prosadila, sama by si tak omezila prostor pro vyjádření ve Sněmovně, pokud by poslanci koalice v příštím volebním období nakonec usedli v opozičních lavicích.

„Ať už budeme na kterékoliv straně, prostě nebudeme dělat ze Sněmovny šaškárnu, politika se dá dělat jinak,“ shrnula Decroix.

Podle politologa z Univerzity Palackého v Olomouci Jakuba Lyska jsou ale obstrukce znakem každé opozice, nikoliv pouze té současné. „Dělají to strany vždycky, když jsou v opozici. A myslím, že ODS to bude do jisté míry dělat také,“ myslí si.

Obstrukce jsou podle něj stálou opoziční praxí od doby, kdy se do Sněmovny poprvé dostaly populistické strany, kupříkladu SPD.

Nový návrh není nicméně první pokusem korigovat stávající stav Sněmovny. O něco podobného se nedávno pokusila i čtveřice poslankyň Lucie Potůčková (STAN), Klára Kocmanová (Piráti), Marie Jílková (KDU-ČSL) a Martina Ochodnická (TOP 09). Návrh, který doposud leží ve Sněmovně, poslankyně zdůvodnily právě neudržitelností stavu Sněmovny ve spojitosti s rodinným životem.

Přestože šéf hnutí ANO Andrej Babiš dolní komoru v minulosti nazval „žvanírnou“, je to právě on, kdo v jednacím sále rád dlouho řeční, a to i několik hodin.

Omezení proslovů se proto hnutí ANO příliš nelíbí. „Chápu, že se to hodí nějaké partě, co je zrovna u moci, ale pokud se to bude vždycky měnit, aby to vyhovovalo vládnoucí sestavě, tak to není dobře. Musíme se s tím všichni poprat, ať už budeme ve vládě my, nebo koalice,“ říká místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček s tím, že by hnutí ANO v případě, že bude ve vládě, k úpravám jednacího řádu nesáhlo.

A to ani s vidinou toho, že by se jim tímto způsobem povedlo vyhnout se možným obstrukcím ze strany opozice v nadcházejícím období. „Hraju to férově. Budoucí opozice ať už to bude kdokoliv, může využívat práva, která teď využíváme my,“ říká.

Kritiku, že jsou kvůli zdlouhavým projevům a místy až chaotické struktuře jednání činnosti Sněmovny neefektivní, odmítá. „Pokud by byla vláda někdy ochotná vyjít vstříc, tak to nemuselo takhle dopadnou. Je pravda, že to někdy protahuje, ale díky tomu jsme poukázali na některé věci,“ dodává.

Dalším hlasitým odpůrcem úprav jednacího řádu, který se nebojí zabrousit do slov, jako je cenzura či totalita, je i předseda SPD Tomio Okamura, rekordman co do délky sněmovního projevu. „Pokud si vláda myslí, že přijdou se zákonem, co chce okrádat lidi, a já k tomu budu mluvit jen 10 minut, tak to ne,“ zareagoval na dotaz, jestli proslov trvající 11 hodin není přeci jen trošku moc.

„Jednací řád Sněmovny funguje desítky let a všichni s ním uměli pracovat. Nejsou to obstrukce, já bráním naše občany,“ tvrdí. „Vládní koalice chce neomezeně pomlouvat opozici a my se nemáme jak bránit. Chtějí jen takhle před volbami využít nedemokratických praktik,“ dodal k návrhu.

Načasování není nejlepší ani podle politologa Lyska. „Takhle před volbami to působí účelově. Kdyby to bylo na začátku volebního období, tak by to takový problém nebyl. Tady by bylo asi dobré, kdyby se to dalo před Ústavní soud, aby se řeklo, co je a co není omezování toho práva na parlamentní diskuzi,“ uzavírá.