Lídr mladých Motoristů: Přirovnávání k Hitlerjugend mě štve

Matěj Gregor (Motoristé sobě) na sebe koncem minulého roku upoutal až nechtěnou pozornost. Týdeník Respekt totiž vydal text, ve kterém popisuje praktiky a fungování mládežnické organizace Generace motor, v jejímž čele stojí právě 22letý student bohemistiky a historie.

„Když jsem to pak četl, tak mám pocit, že z toho vycházím jako nějaký debilní sektář, ale doopravdy mám v tomto ohledu svědomí čisté,“ obhajuje se s tím, že popis dění na Discordu mládežníků byl překroucený.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy se pak rozpovídal o tom, jak vnímá nálepku extremisty, čemu by se chtěl věnovat ve Sněmovně nebo proč podle něj narůstá zájem o konzervativní pravici.

V prosinci vyšel v Respektu text o tom, že chcete dělat na univerzitách „ideologické peklo“. V reakci na tento článek jste pak v jednom rozhovoru zmínil, že jste se svými názory musel univerzitou „promlčet“. Teď chcete kandidovat do Poslanecké sněmovny – máte v plánu promlčet se i vaším mandátem?

Ne, nemám. Víte, já se vždycky snažím oddělovat politiku a akademickou půdu. Bohemistika a historické vědy mě baví a osobnosti, které máme na univerzitě jsou velice inspirativní a inteligentní. A já před nimi – nebo celkově na fakultě – doopravdy nemám potřebu vyjadřovat svoje politické názory. Ale v tomto ohledu jsem byl jeden z mála.

Samozřejmě, že i na univerzitách jsou citlivé politické otázky – třeba jestli si nezkreslujeme historii národovectvím, jestli si nějaké reálie neohýbáme. Můžeme diskutovat i o financování univerzit, ale akademická půda za mě doopravdy není od toho, aby byla politickým hřištěm. A to „promlčet“ jsem řekl přesně proto, že spousta lidí tam politiku dělala, ale já ne. V tomto ohledu mám čisté svědomí.

Tyto výtky jste ale jistě mohl nadhodit, případně o nich s někým diskutovat. Není proto škoda, že jste tyto vaše obavy nezmínil?

Já si prostě nemyslím, že se to hodí ke statusu aktivního politika. Téměř od prváku jsem byl ostravským zastupitelem a myslím si, že by to nebylo fér. Pokud se tam má někdo projevovat, jsou to studenti, kteří nejsou aktivní politici.

Ale myslím si, že by se mělo navázat na tradici prvorepublikových spolků a klubů, které by měly být definované v akademických řádech. Ty nám totiž teď vlastně jen říkají, že spolky jsou organizace, které je možné založit a pojmenovat. Tohle by se za mě mělo detailně rozpracovat.

Jak?

Třeba ve smyslu: Máte kluby? Tak je podpoříme. Poskytneme vám místnosti na přednášky, dáme vám knihy, klidně ustanovíme zástupce, se kterým bude fakulta komunikovat – prostě zázemí. A tam ať potom probíhají diskuze s vybranými lidmi a na vybraná témata. Tím spíš by pak ale politika neměla být ve výuce, žádné stávky nebo protesty. Proto jsem i vyzval k založení konzervativních spolků, aby ten intelektuální výtlak směřoval tam a nevnucovalo se to studentům okolo.

Pak ale mluvíte o tom, že budou ostatní lidi na univerzitách „kňučet a ječet“ a že chcete skrze konzervativní kluby a akademické senáty „kultivovat univerzitní prostředí“. Tak jak si mám tohle vyložit, když teď mluvíte o nevnucování ideologií studentům?

Tohle je za mě překrucování toho, co se na tom Discordu stalo. Ale asi je to moje mladická naivita a měl jsem to čekat. My jsme měli asi dvouhodinovou poradu, připojených tam bylo zhruba 300 nebo 400 lidí, kteří se mohli ptát. A jeden člověk se ptal na ty spolky. Jestli třeba nehrozí, že je budou lidi na univerzitách nějak osočovat. A já jsem na to řekl, že samozřejmě budou kňučet a ječet.

Pak se zase někdo ptal, jestli mu nehrozí vyhazovat. Na to jsem řekl, že tohle se stát nemůže, ale že kdyby se to stalo, byla by to sranda, protože by pak vypadali jako mučedníci. Takže z toho vznikl ten titulek. A já když jsem to pak četl, tak mám pocit, že z toho vycházím jako nějaký debilní sektář, ale doopravdy mám v tomto ohledu svědomí čisté. A navíc vidíte, co se stalo. Spustil se kňukot a na mojí osobu se najednou sneslo, že mě má děkan vyhodit, kluby – které ještě ani nevznikly – se mají rozpustit a že jsem nebezpečný.

Přirovnávají nás k Hitlerjugend nebo ke KSČ, což mě jako studenta historie štve dvakrát tolik, protože o tom něco vím. Tohle mi prostě nepřijde v pořádku.

Na druhou stranu si říkám, jestli si tohle neděláte vlastně sami. Přeci jen, znám vaše videa a když se rozjedete, působíte velice rázně. Podobně může působit i Filip Turek – myslím prostě dikci, gesta a výrazy. Zároveň mluvíte vášnivě o pravici, máte kolem sebe mladé lidi, které nějakým způsobem vedete a oni – zdá se – poslouchají. To všechno pak může působit až autoritativně.

Když jsem například slyšel ve Sněmovně Jana Jakoba mluvit o dezinformacích a že lidé, kteří svými projevy na sociálních sítí ohrožují bezpečnost státu, nesmí být přehlíženi, tak mi to znělo jako od normalizačního představitele a taky vypadal autoritativně. Ale vážně bych ho nepřirovnával k Hitlerovi nebo tak podobně. Přijde mi to prostě chabý. A máte pravdu, možná tak můžeme s Filipem na někoho působit, ale jsme holt takoví. Máme dva metry a oba máme rázný projev od přírody. A já si prostě nemyslím, že říkáme nějaké radikální věci.

Tak v tom textu zaznívaly i věci o dýkách SS, nebo pozdravu „Hitler s tebou“. A když se podívám na váš formulář pro vstup do Generace motor, tak je u pohlaví na výběr „muž“, „žena“ a „psychická porucha“. Jinde mají třeba „nechci uvádět“. Nejsou tohle ty věci, kterými pak můžete působit radikálně.

Ale my proti tomu nejsme. Nevadí mi předělávání lidí, jen to za nás nemá být třeba směřované na děti. Zároveň chceme vzbudit debatu a hledáme prostor. A když to dáme do toho formuláře, tak si toho lidé všímají a ten prostor se tomu dostává. V rozhovorech se mě na to ptají a já mám pak možnost vyjádřit, proč je to za mě psychická porucha, což mám prostě podložené i nějakou odbornou přípravou. A podle mě je úkolem mládežnických organizací nadhazovat témata, která se pak mají řešit ve veřejném prostoru.

Jako Motoristé se profilujete coby konzervativní pravice a mluvíte i o tom, že je na čase posílit tyto hlasy. Máte pocit nějakého útlaku?

Jsou tady určitě progresivní tlaky a snaha omezit konzervativní myšlenky ve veřejném prostoru. Myslím si ale, že to není jen o progresivismu ale i o tom, kdo tu v posledních letech konzervativní pravici reprezentoval. Musím říct, že pro mě bylo nejtěžším obdobím v politice, když se kandidovalo po odchodu Václava Klause mladšího z Trikolóry a převzala to za něj Zuzana Majerová. Vážně jsem přemýšlel, jestli tu stranu vlastně volit, protože mi to bytostně vadilo.

Pak tu jako konzervativce máme komunisty, ale ty jsou tedy nalevo. No a napravo je ještě Tomio Okamura a SPD, kteří o sobě sice pořád tvrdí, že jsou konzervativní pravice, ale reálně jsou národní socialisté. A hlavně je to populismus největšího zrna, který tu doopravdy způsobil škody.

Takže si myslíte, že v posledních letech neměl konzervatismus dostatek prostoru?

Myslím, že jsme sklouzli k jeho zkreslování. Zaznívá tu třeba narativ, že každý, kdo není spokojený s migrací je tlustý a omezený člověk, který si sedne s pivem k televizi. Ale tak to není, konzervativci mají spoustu intelektuálů a vzdělaných lidí, jen mainstream se podle mě snaží z konzervatismu prezentovat to nejhorší. Zároveň se některé diskuze dělí na „správný názor“ a „omezující názor“ – to je třeba v otázce manželství pro všechny. Konzervativci by si chtěli sednout ke kulatému stolu a nějak se dohodnout, často jde taky o lidi, kteří k tomu doopravdy mají co říct, ale nikdo je neposlouchá.

Chcete tedy pracovat na tom, aby byli zase slyšet?

Podle mě se to už začíná dít, vytvořil se tu totiž prostor pro novou vlnu. A není to jen u nás – koukněte se na Jordana Bardellu v Francii, Geerta Wilderse v Nizozemsku nebo Georgiu Melani v Itálii. Ta je podle mě významnou političkou, i díky svému přístupu k Rusku a Ukrajině.

Zároveň si myslím, že je potřeba být konzistentní a nakládat s tím zodpovědně. Proto mě vážně mrzí, když jsou moje výstupy spojené vždy s nějakou kontroverzí nebo extrémem. Ale každý musí mít asi nějakou nálepku – Petr Fiala bojuje s tím, že je nudný, Adam Vojtěch byl slušný. Tak já si budu muset zase vždycky dávat desetkrát víc bacha na to, co říkám, protože mám nálepku extremisty. O to víc to ale bude chtít vyvracet, protože mám zodpovědnost i za svoje voliče.

Vedle toho, že jste aktivní politik, také učíte na základní škole. Zmínil jste, že byste do budoucna chtěl učit středoškoláky. Vaši studenti ale asi budou tušit, že je učí aktivní politik. Nestane se pak to, co kritizujete, tedy že budete své studenty podprahově politicky ovlivňovat?

Myslím, že určitě nebudu nastiňovat nějakou politickou agendu. Na druhou stranu, pokud se mě nějaký student mimo hodinu zeptá na nějaký můj konkrétní názor, tak mu s pedagogickým ohledem na vyváženost prostě něco odpovím. Protože studenty to asi bude zajímat. Takže jim případně řeknu, že jsem kandidoval a podpořím je v tom, aby si šli za svými názory a třeba také kandidovali.

Zároveň budu pod kontrolou Česká školní inspekce. Takže si myslím, že kdybych dělal něco, co nemám, tak to nebude mít dlouhého trvání. Děti o tomhle s rodičemi mluví, takže by to byla otázka času, než by na mě přišel nějaký podnět. Navíc k tomu vážně nemám důvod, chci být dobrý učitel.

Kde tedy vidíte svoji budoucnost? Ve Sněmovně, nebo za katedrou?

To asi ještě uvidíme. Za cestou učitele si jdu už několik let vysokoškolským studiem a praxí, za politikou si zase jdu tím, že říkám, co si myslím a reprezentuji nějaké lidi. Mojí hlavní ambicí ale je, aby moje práce byla proměněna v něco, na co se pak můžu podívat. U těch dětí to samozřejmě člověk vidí na nich a na jejich výsledcích, ale na druhou stranu, byť jsem učitel velmi krátkou dobu, tak ale vidím, že v systému je potřeba měnit pár věcí. A když jsem tu příležitost dostal, byla by škoda to nevyužít.

Co konkrétně byste chtěl měnit?

Chtěl bych měnit celkový koncept toho, jak a co děti učíme. Škola by měla učit děti, jak mají žít – co dělat, když se cítí špatně, jak se zodpovědně stravovat nebo třeba vysvětlovat, jak fungují drogy. Aby se nedemonizovaly jedny a nebagatelizovaly druhé. Učitelé by měli dětem popsat, co je závislost na telefonu, jak se starat o duševní zdraví – že na některé věci třeba zabírají dechová cvičení nebo že je důležitá i fyzická kondice.

Škola by také měla učit lásku k přírodě, to je za mě v městském životě velice důležité. Také by se měla snažit potírat sociální problémy. Myslím si prostě, že by měla být komunitou, pevným bodem v životě dětí. Zároveň by měla reflektovat dobu a přehodnotit, co je ,a co není nutné děcka učit. Osnovy máme opravdu podobné těm ze 70. let. Ale věda pokročila a musíme jít s dobou.

Pokud byste se dostal do Sněmovny, chtěl byste se tedy zaměřit primárně na školství?

Stoprocentně – školství, technologie a kybernetická bezpečnost. Taky se hodně vzdělávám v umělé inteligenci. Takže bych určitě chtěl bych být součástí pracovních skupin, které se třeba budou zabývat tím, jak tyto věci implementovat, třeba i do státní správy. Ale primárně bych se chtěl věnovat školství, sportu a zdraví dětí. Tohle za mě totiž na půdu Parlamentu patří.

Seznam Zprávy v dalších dnech přinesou velké rozhovory také s lídry ostatních stran.