Magických 40+. Co rozhodne, jestli si Babiš splní Paroubkův sen?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hnutí ANO 2011 vyhlíží deset měsíců před parlamentními volbami 40 procent hlasů. Zatím nedosažitelnou metu českých stran v poměrném volebním systému. Ve volebních modelech je ANO stabilně nad 30 procenty, v jednom průzkumu se dostalo už na 37 procent, takže čtyřicítka nevypadá jen jako zbožné přání.

Přes čtyřicet procent hlasů by nejspíš znamenalo sněmovní většinu a jednobarevnou vládu. O tom Andrej Babiš sní. Není první. Ale z politiků, kteří tuhle ambici někdy věrohodně vyslovili, má k jejímu naplnění možná zatím nejblíž. Co rozhodne, jestli se ANO nad 40 dostane, nebo ne?

Napřed připomeňme Babišovy dávné ambiciózní předchůdce. Mirka Topolánka, 2009. (My jsme povinni, pokud chceme být velkou stranou, která má po volbách postavení, které jí umožňuje vládnout, usilovat o 40 procent a ne o 20 procent.) Bohuslava Sobotku, 2011. (Pokud bude ČSSD důslednou levicovou alternativou současné pravicové vládní koalici, může ve volbách dosáhnout až 40 procent, to je náš možný voličský potenciál.) A Jiřího Paroubka (Myslím, že jsme schopni dostat se do výsledku 35 až 40 procent, pokud neuděláme nějakou tragickou chybu, prorokoval těsně před volbami 2010.)

Paroubkova ČSSD také drží platný rekord ve volebním modelu, a ten leží ještě o dost výš než dnešní čísla ANO: je to 44,5 procenta z prosince 2008. Žádná náhoda –⁠⁠⁠ na 40 a víc se sociální demokracie tehdy v průzkumu CVVM dostala čtyři měsíce po sobě. Bylo to po krajských volbách, které vešly do archivů jako „oranžová tsunami“, a zdravotnické poplatky a jiná nepopulární vládní témata dál rezonovala v myslích respondentů.

Na tom, jestli se při pohledu na grafy průzkumů otřásaly zdi Lidového domu dlouho do noci, nezáleželo ani tehdy, ani v následujících volbách 2010. Kdy ČSSD dostala přesně polovinu z onoho slavného průzkumu. Čtyřicítka zůstala daleko za obzorem, Paroubek odstoupil.

Podobnost s tehdejší situací ČSSD a dnešní situací ANO je nápadná, ale ne úplná.

Obě opoziční partaje vyhrály před parlamentními volbami (původně měly být předčasně v roce 2009) krajské volby drtivě, dokonce s totožným výsledkem přes 35 procent hlasů. Obě excelovaly, respektive excelují ve volebních průzkumech. Obě si v příštích volbách myslely či myslí na 40 procent.

Matematika: Aby Andrej Babiš napřesrok dosáhl svého cíle, muselo by ANO od parlamentních voleb 2021 získat kolem 700 tisíc voličů navíc. Při zhruba stejné volební účasti (která ale minule byla nejvyšší od 90. let). Přes dva miliony hlasů ještě žádná strana nedostala –⁠⁠⁠ tady drží rekord ODS z voleb 2006 s 1,892 milionu.

Politický terén, na kterém se ANO pokouší o překonání „magické hranice“, se ale v porovnání s lety 2006–⁠⁠⁠2011 proměnil. A to způsobem, který ANO spíš hraje do karet.

Nejen u nás se rozpadl symetrický pravo-levý duel tradičních stran. Není to ODS versus ČSSD. „Bezideologické“ ANO je ze své podstaty homogennější než jeho hlavní rival, koalice Spolu, protože jde o hnutí vůdcovského typu. Proklamovaná jednoduchost a prezentovaný alfa-lídr ve volbách hrají ještě větší roli než v minulosti –⁠⁠⁠ viz například úspěch Donalda Trumpa, který hlásal, že „to opraví“.

Žádný předseda parlamentní strany ještě neprošel přímou volbou prezidenta do druhého kola, kde dostal 2,4 milionu hlasů. Své loňské heslo „Pomáhá lidem“ jistě Babiš příští rok neopráší doslova –⁠⁠⁠ ale už teď se ho snaží voličům připomínat. Prezidentské turné bylo zálohou na kampaň ANO. V parlamentních volbách to bude sice nezměřitelná, ale přece jen konkurenční výhoda.

V dobách, kdy si přály 40 procent, nedisponovaly ČSSD a ODS ani finančním zázemím, ani marketingovým know-how tak jako dnešní ANO. A informační ekosystém sociálních sítí vlastně ještě neexistoval. Řetězové e-maily, jak je známe dnes, nekolovaly.

ANO by nebylo první ani poslední opoziční stranou, která sesadí nepopulární vládu za použití prostinkých hesel typu Bylo/Bude líp. Ale zdaleka ne pokaždé vypadá –⁠⁠⁠ deset měsíců před volbami –⁠⁠⁠ sociální situace pro opozici tak příhodně jako teď u nás.

Z volební perspektivy by mělo vládu varovat zjištění, se kterým minulý týden přišla Agentura pro sociální začleňování: kvůli poklesu reálných mezd chudne pracující střední třída. A lidí v exekucích nejvíc přibylo ve Středočeském kraji. „V terénu nás překvapilo, že do poraden začala chodit i nižší střední třída, lidé s vysokoškolským vzděláním,“ řekla expertka na dluhy Barbora Halířová.

Střední třída i početný Středočeský kraj patří k důležitým zdrojům hlasů pro současné vládní strany. Jenže středočeské krajské volby teď vyhrálo ANO s 33 procenty.

Stínovým premiérem je Karel Havlíček. Nejde tu o žádné Babišovo alter ego. Havlíček z pohledu ANO zatím dobře plní roli „Babiše s lidskou tváří“. Tedy politika, jehož nadpřirozené schopnosti všechno vědět nejlépe a zařídit lusknutím prstu dosahují takřka předsedových kvalit. Ale schází mu onen kontroverzní temperament, máme-li Babišovy divoké parlamentní lamentace nazvat co nejlaskavěji.

Technokrat a pragmatik Havlíček je figura ANO pro více či méně zklamané voliče vlády. Jeho očekávaná kandidatura v Praze a „naklonování“ pro potřeby kampaně ve středních Čechách znamená čelný útok na zdejší pravicové (ODS), případně liberální bašty.

Tady se dost možná bude o 40 a více procentech a jednobarevné vládě rozhodovat. ANO potřebuje jasné vítězství ve středních Čechách a viditelné posílení v Praze.

Průzkumy se do roka mohou rozplynout jako dým nad kotlem volebního guláše. Nejen jako Paroubkovi. A nejen ve prospěch vládních stran. Koneckonců, v roce 2006 si tehdy čerstvě vládnoucí Topolánkova ODS také sáhla u CVVM na 41 procent.

Co tedy může mluvit proti favoritovi ANO?

Volební vítězství se ziskem přes 40 procent a jednobarevná většina by nastaly úplně poprvé. Když data před volbami naznačí, že je to pravděpodobné, může se hypotetický český volič „zaleknout“, protože kdesi v jeho povaze spočívá přesvědčení, že by nikdo neměl vyhrát „až moc“ a že je lepší „vyvažovat“. To není čirá fabulace. To je fabulace podložená míněním některých sociologů a politologů.

Jinak řečeno, představa absolutně dominujícího ANO může zmobilizovat ty, kteří Babiše nechtějí, ale normálně by kvůli tomu volit nešli.

V roce 2021 se pětina lidí teprve v posledním týdnu rozhodla, že k volbám půjde. Už to samo o sobě může s čísly z průzkumů zamíchat. A takhle na poslední chvíli si svou stranu vybírá kolem 30 procent voličů. Mezi těmi, kdo jsou rozhodnuti dlouho dopředu –⁠⁠⁠ často jde o seniory –⁠⁠⁠ minule podle průzkumů vítězilo ANO. Jenže čím méně času zbývalo k urnám, tím se voliči rozhodovali spíš pro dnešní vládní strany. Spolu a PirSTAN těsně vyhrály až díky volebnímu finále.

Když ČSSD na podzim 2008, týden po „tsunami“, smetla konkurenci také v senátních volbách poměrem 23:4, Jiří Paroubek výsledky shrnul: „Je to ojedinělé a vynikající vítězství, které už nemůže nikdo nikdy zopakovat. Obávám se, že ani já.“

Údajně opravdu ty poslední volby s Andrejem Babišem se budou konat nejpozději počátkem října 2025.