Článek
Ne všichni politici zúčastněných stran budou jásat, až v úterý dojde ke slavnostnímu podpisu koaliční smlouvy, která vyšle do blížících se sněmovních voleb značku Spolu. K prominentním odpůrcům této koaliční spolupráce patří například jihočeský hegemon z ODS Martin Kuba nebo lidovecký fenomén ze Vsetínska Jiří Čunek.
Spokojeni nejsou ani modří lídři v krajích, kde ODS přenechá první místa kandidátní listiny partnerům z TOP 09, tedy na Ústecku a Královéhradecku.
Názory, které kritizují koalici Spolu, případně koaliční smlouvu a rozdělení míst na kandidátkách, jsou ale v menšině, přinejmenším pokud jde o veřejná vystoupení. Drtivá většina představitelů ODS, KDU-ČSL i TOP 09 nadále věří projektu, který před čtyřmi lety Petru Fialovi zařídil místo premiéra a mnoha dalším straníkům ministerské a poslanecké mandáty, o kterých by si bez koalice Spolu mohli nechat jen zdát.
Při pohledu na aktuální voličské nálady i na termín voleb je navíc patrné, že ke koalici Spolu prakticky neexistuje alternativa. Nic nenasvědčuje tomu, že suverénní kandidatura jednotlivých stran by byla pro kteroukoli z nich výhodná. S velkou mírou jistoty lze tvrdit, že by znamenala sněmovní konečnou pro TOP 09 a velmi napínavý boj o přežití pro lidovce. ODS by se asi nemusela obávat přímo o svou sněmovní existenci, ale o překonání nejhoršího výsledku ve své historii (7,7 procenta v roce 2013) možná trochu ano.
Nálady voličů jsou už zhruba tři roky nastavené tak, že největší realistickou ambicí vládních stran pro nejbližší dobu je přiblížit se v preferencích alespoň na dohled suverénnímu hnutí ANO.
To nic neříká o samotném výsledku voleb – volby jsou za dlouho, statisíce voličů učiní své rozhodnutí na poslední chvíli a před čtyřmi roky jsme viděli, že to může dopadnout jakkoli. S nějakou výchozí situací ale strany pracovat musejí a momentální rozložení sil vypadá tak, jak bylo popsáno.
Za takových okolností dává snaha spojit síly samozřejmě smysl, i kdyby znamenala jisté potlačení „suverenity“ jednotlivých politických značek. Což je to, co – vedle nutnosti dělit se o volitelná místa – trápí část vnitřních kritiků koalice Spolu. Ostatně volební modely agentur, které se věnují i měření takzvaného volebního potenciálu, ukazují, že kdyby koalici Spolu skutečně volili všichni lidé, kteří o její volbě alespoň uvažují, mohla by se dostat i přes 30 procent.
Citovaný volební model tedy ukazuje koalici Spolu šanci, byť v tuto chvíli zcela teoretickou, na volební vítězství – to kdyby koalice Spolu dokázala ve velké míře naplnit svůj potenciál, zatímco hnutí ANO by přesvědčilo jen málo voličů nad své pevné jádro (25,5 procenta, potenciál 40 procent).
Předchozí model téže agentury ukazoval ještě potenciály jednotlivých stran a bylo z něj patrné, že i kdyby ODS jako druhá nejsilnější strana úspěšně oslovila úplně všechny voliče, kteří o ní uvažují, nedosáhla by ani výsledku, který hnutí ANO zajistí jen jeho pevně rozhodnutí voliči (jádro ANO 25 procent versus potenciál ODS 20,5 procenta).
Z toho plyne, že pokud si chtějí dnešní vládní strany zachovat alespoň nějakou naději na zopakování skutečného volebního vítězství, onoho pocitu být „první na pásce“, pak nic jiného než pokračování projektu Spolu nedává smysl.
Ostatně na spojování sil a étos spolupráce, který před čtyřmi lety pomohl koalici Spolu, sázejí před letošními volbami i další síly, které nechtějí připustit opětovné propadnutí milionu voličských hlasů. Vedle koalice Stačilo! se zrodila také koalice „vlasteneckých“ sil, v níž se od hnutí SPD nechávají pohltit Svobodní, Trikolora a PRO.
Ani jedna z těchto dvou koalic oficiálně není koalicí (kvůli vyššímu volebnímu prahu). A protože dohled nad českou politickou soutěží spíš nefunguje, než funguje, možná jim tahle finta nakonec projde. Ale slovy o spolupráci, spojenectví a nutnosti dát hlavy a síly dohromady se to v jejich projevech jen hemží. Zdá se, že trendem blížících se voleb bude souboj mezi hnutím ANO a nejrůznějšími koalicemi.
