Článek
Píše se duben 2016 a prezidentovi České lékařské komory Milanu Kubkovi, který varuje před podfinancováním zdravotnictví, přistane v poště otevřený dopis. Je ostrý: „Pokud nyní padají návrhy na navýšení plateb za státní pojištěnce o 10 miliard korun ročně, tedy opětovně razantní zvýšení podílu veřejných výdajů na zdravotnictví, jde takový návrh proti veškerým mezinárodním doporučením a vůbec nereflektuje ekonomickou realitu.“
Dole je podepsán Andrej Babiš, tehdejší ministr financí ve vládě Bohuslava Sobotky. Skutečným autorem dopisu je ale samozřejmě někdo jiný. Konkrétně Adam Vojtěch, mladý právník a agilní Babišův poradce pro oblast zdravotnictví.
Souběžně s drsnými dopisy Kubkovi (Babiš jich pošle ještě několik) sepisuje Vojtěch pilně další dílo, pod které se následně Babiš podepíše – zdravotnickou kapitolu knihy O čem sním, když náhodou spím, která se v roce 2017 stane základním kamenem Babišova předvolebního marketingu.
„Aby se dalo financování utáhnout i v budoucnu, mělo by zvýšení prostředků směřujících do zdravotnictví probíhat jak na straně veřejných, tak na straně soukromých výdajů,“ píše se ve výpravné předvolební brožuře. A ještě: „Musíme se učit v zemích, jako je Nizozemsko nebo Švýcarsko. Tam mají na rozdíl od nás skutečné zdravotní pojištění. To znamená, že zdravotní pojišťovny si mohou konkurovat v tom, jaké služby nabízejí, a taky v ceně pojistného.“
Asi je to částečně i tahle knížka, co zabere. A Vojtěch po volbách v roce 2017 usedne do křesla ministra zdravotnictví. Během kampaně ale dochází k zásadnímu posunu. Babiš odhazuje své voliče z roku 2013, plně přešaltuje na levicový populismus a vysaje elektorát sociální demokracie.
Pro Vojtěchovy sympatické reformní nápady už není prostor. Mladý ministr, plně oddaný svému šéfovi, poslušně přechází do módu mírných pokroků v mezích zákona, jímž je Babišova snaha zalíbit se všem. Takže žádná spoluúčast, žádná konkurence pojišťoven. Tu dotažení eReceptu, tam zase opatrné, ale užitečné změny v oblasti primární péče nebo vzdělávání lékařů.
Reformní myšlenky zůstaly v prachu voleb, systémové problémy dál vyhnívají a řeší se doléváním peněz. A pak přijde covid, který otevře finanční stavidla naplno, Vojtěcha smete a odstartuje notoricky známý ministerský orloj Vojtěch–Prymula–Blatný–Arenberger, který vyvrcholí Vojtěchovým návratem do funkce půl roku před dalšími volbami.
Nyní se zdá, že by se Vojtěchovi mohlo podařit usednout do ministerské židle potřetí. Dosavadní velvyslanec ve Finsku si požádal o ukončení své mise a měl by se stát jihočeským lídrem hnutí ANO a také adeptem na ministerské křeslo. Vzhledem k momentálnímu vývoji voličských nálad není vůbec vyloučeno, že se mu to podaří. Tím spíš, že na post ministra zdravotnictví je málokdy nával.
Pro hnutí ANO je Vojtěchův příchod dvojsečnou zprávou. Dosavadní stínový ministr, poslanec Kamal Farhan, se stal plzeňským hejtmanem a už má těch funkcí nějak moc. Navíc jeho působení ve stínové vládě bylo problematické a omezovalo se v podstatě jen na prvoplánovou kritiku bez jakýchkoli pozitivních řešení. Kritizovat ministra Válka za neschopnost či neaktivitu zvládne opravdu každý včetně průměrných politických komentátorů. Na ministerskou funkci to fakt není dostatečná kompetence.
Vojtěch je jiný kalibr. Nejenže má vládní zkušenost, byť poměrně krušnou, ale zdravotnictví ho zajímá a rozumí mu. Nápady, které skryl do zdravotnické kapitoly „Babišovy“ knihy a které jdou vysoko nad pouhou údržbu systému (vyšší spoluúčast, změny ve fungování pojišťoven), měl naposledy odvahu systematicky prosazovat Tomáš Julínek koncem první dekády tohoto století.
Ano, viděli jsme, kolik toho premiér Andrej Babiš svému oblíbenému ministrovi nakonec dovolil. Skoro nic. Nezbývá než doufat, že během svého finského pobytu se Vojtěch alespoň trochu emancipoval a bude mít více odvahy se za své myšlenky postavit. Tak či onak ale platí, že ve smyslu kompetence a zajímavosti ministerské nabídky je Vojtěchův comeback pro hnutí ANO skutečné terno.
Jenže to je jen jedna strana věci. Hnutí ANO se mění. Andrej Babiš se v posledních letech snaží hrát i na antisystémovou strunu a lákat voliče stran, jako je SPD nebo Přísaha.
Pro část těchto lidí je Vojtěch dodnes především symbolem covidových restrikcí – povinných roušek, nouzových stavů, zavřených škol a obchodů, omezení pohybu, soudních sporů o jednotlivá opatření. A v neposlední řadě také očkovací povinnosti. Ano, problematickou vyhlášku, která části populace nařizovala, aby se do března 2022 nechala povinně naočkovat proti covidu, sepsal a vydal na samém sklonku svého druhého mandátu Adam Vojtěch. Šlo o jednu z prvních věcí, které jeho nástupce Vlastimil Válek zrušil.
Andrej Babiš se dnes odpovědnosti za covidovou politiku své vlády zříká. Podle něj rozhodovali o opatřeních experti, vláda jim jen naslouchala, navíc byla menšinová a musela dělat úlitby komunistům a tak dále.
Vojtěchovou kandidaturou se ale hnutí ANO ke svému covidovému odkazu opět plně hlásí. A je možné, že část radikálněji naladěných voličů si toho všimne a porozhlédne se jinde. V tomto směru je Vojtěchův comeback odvážným politickým rozhodnutím, které může Babišovu stranu také docela zabolet.
