Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Novou politickou stranu by v podzimních sněmovních volbách rozhodně volilo 11 procent z lidí, které průzkumná agentura Median před časem oslovila s otázkou na toto téma.
„Sympatie s novou stranou, vyjádřené odpovědí ‚spíše ano‘, vyjádřilo dalších 38 % dotázaných. Zápornou odpověď ‚spíše ne‘ uvedlo 32 % dotázaných a možnost ‚určitě ne‘ zvolilo 19 %,“ citujme výsledky šetření mezi tisícovkou lidí.
Zájem o nějakou novou partaj mají půl roku před hlasováním voliči obou táborů – vládní koalice i opozice.
Nejčastěji by novou politickou sílu podpořili mladí lidé do 24 let. A také dotázaní, kteří uvedli, že k volbám nechodí. 42 procent z lidí, kteří nešli volit před čtyřmi roky do sněmovních voleb, by uvažovalo o změně postoje, pokud by se na politickém trhu objevil, řekněme, nový produkt.
Liché ambice betonového krále
Což je dokonale normální. S lidstvem by to bylo zlé, pokud by junioři jásali nad poměry, do nichž v časné dospělosti vstupují. Vzdor, nespokojenost a odpor vůči o generace staršímu establishmentu je u mladých potřebný, bez těchto emocí bychom stagnovali. A pro společnost je ozdravný.
Nesnáz je v tom, že vyloženě nová partaj ne a ne vzniknout.
Vzpomeňme lednovou divnost, kdy takzvaný betonový král Tomáš Březina údajně zakládal Konzervativní občanskou stranu. „Dovolte, abych Vás informovala, že Tomáš Březina zakládá ve spolupráci s Miroslavem Kalouskem Konzervativní občanskou stranu. Podpořte prosím vznik této strany Vaším podpisem,“ rozesílalo hnutí lidem e-mailem.
Osoby, které se okolo byvšího ministra financí ochomýtají, následně spekulovaly také o jakémsi uskupení SRO – Straně rozpočtové odpovědnosti. A ještě později o partaji s názvem GEN.
Nic z toho nebylo.
A i kdyby ano, hlad po nové politice by asi Miroslav Kalousek, s veškerou úctou, speciálně u vitálních a nerozhodnutých voličů nasytil jen těžko.
Miroslav Kalousek jako čerstvý element v tuzemské politice? Spíše nikoliv.
„Určitě je tu prostor pro novou stranu. Poptávka je především mezi voliči bývalé vládní pětikoalice. V evropských a krajských volbách jsme viděli, že voliči, kteří jinak chodí pravidelně, najednou říkali, že nemají koho volit,“ řekl v jednom z nedávných politických rozborů Seznam Zpráv sociolog a ředitel agentury STEM Martin Buchtík. „Šanci to má i proto, že téměř v každých volbách se do Poslanecké sněmovny dostal někdo nový. Nejdůležitější otázkou dneška je, kde vezme nové osobnosti, které by do politiky chtěly jít.“
Nabízí se prostá odpověď: momentálně nejspíš nikde. Případně v morálních nížinách, odkud bychom je vytahovat nechtěli.
Německo coby varování
Ano, na mysli mám čerstvý průzkum z Německa, kde se Alternativa pro Německo (AfD), kterou mají politologové za pravicově populistickou až krajně pravicovou, vůbec poprvé stala nejsilnější politickou silou. Podle sondáže agentury Ipsos by ve volbách získala 25 procent hlasů. Konzervativní unie CDU/CSU, která vyhrála únorové předčasné parlamentní volby, má o procento méně.
Nechceme-li se dočkat podobných radikálních konců, měli by se spin doktoři českých politiků konečně probrat a začít obyvatelstvu veškeré, byť dílčí úspěchy – ale i nepopulární kroky – soustavně a srozumitelně vysvětlovat. Všemi dostupnými kanály (a tím myslím obracet k realitě i nevoňavá dezinformační doupata, která ale mají občas masový zásah). Jinak si nemalá část voličů bude dál myslet, že vláda, ba ani část pragmatické opozice pro ně nečiní zhola nic.
Babišův marketér nejen o fenoménu Turek
Nemluvím akademicky. Žiji na hranici s Německem, stejně jako bývalý ředitel liberecké Oblastní galerie Jan Randáček. S rodinou se přestěhoval do saské Žitavy. K AfD laskavý není. „Každou středu se tady koná trh na náměstí, kde AfD měla auto s ohromným nápisem Kein Islam in Oberlausitz. Přitom uprchlíků je tady hrozně málo, vlastně skoro žádní,“ podivoval se.
Jeho žena Lucie stoicky, byť lehce otráveně dodala: „Jsou to klasičtí populisté.“
Přesto je nakonec právě Sasko Alternativě pro Německo po únorových volbách zemí zaslíbenou.
Kdo se utrhne v Česku?
V Česku nám, soudím, bohatě stačí populisté typu SPD, komunistů maskovaných za Stačilo!, Filipa Turka, který aktuálně hecuje své stoupence, aby dali pěstí jemu nemilému novináři, a do jisté míry i ANO.
Politická nabídka neotřelých, akceptovatelných, originálních, neřku-li inteligentně evolučních sil je řídká. Bídná.
Celou dobu se tady navíc zabýváme penězi. Jaká bude drahota, jaká inflace, o kolik lidem porostou mzdy a platy.
O mravním, či snad dokonce duchovním růstu našeho společenství, na rozdíl třeba od asijských zemí, kde je to často standardem, tady už léta nemluví nikdo. Jako kdyby všechny Čechy zajímaly jen koruny. Politici buď nemají mentální kapacitu na šíření existenciálních (nikoliv existenčních) témat, nebo se bojí, že by si tím uškodili. Obojí je otřesné. Do značné míry nás to redukuje na zvířátka, na prvoky bažící jen po vydatném fyzickém přežití a rozmožení. Evidentně nám to nevadí.
No nic. Tuzemská, podobně jako globální nálada je navýsost křehká, rozbolavělá. Náchylná se ze zoufalství upnout k hloupě dogmatickým sloganům a řešením.
Otázka každopádně nestojí, zda, ale kdy na českou scénu vstoupí místní obdoba AfD, případně, kdy se některý z výše jmenovaných populistů po vzoru německých druhů vydá na extremistickou misi. A bude úspěšnější než po všech volebních prohrách již poněkud nedůvěryhodný Tomio Okamura.
Dychtivost po nové politické energii je u nás srozumitelná a oprávněná. Na místě je však po německé zkušenosti obezřetnost, koho si pustíme do revíru. A po kom případně ve vášnivé touze po změně sáhneme.
Jak říkají ezoterici: Dejme si pozor, co si přejeme, protože se nám to může splnit.
Volby do Poslanecké sněmovny 2025
Česko si zvolí novou vládu. V druhé polovině září nebo první víkend v říjnu 2025 proběhnou parlamentní volby. Současná vláda Petra Fialy je v úřadu od roku 2021, výsledky voleb těsně ovládla koalice Spolu. Volební účast tehdy překročila 60% hranici.
