Článek
Posledních patnáct let provází volby jeden úkaz: kartami míchá nová nebo nevyzkoušená strana, do které si řada voličů projektuje představu o změně s velkým Z. Někdy strana uspěje až dramaticky a vstoupí do vlády jako Věci veřejné 2010 a ANO 2013. Jindy zůstane v opozici jako Piráti 2017 nebo těsně před branami Sněmovny jako Přísaha v roce 2021.
Letos roli nového koštěte plní Motoristé sobě. Průzkumy jim přisuzují kolem pěti procent hlasů. Když se dostanou přes pět a vstoupí do Parlamentu, chtěli by vládnout s ANO. Jejich předvolební billboard rovnou informuje o povolební strategii: „Ukončíme Fialu, pohlídáme Babiše“. Obzvlášť ta druhá ambice se zdá hodně smělá.
Nové motopartaji pomáhá, že se její politici stali stabilními aktéry debat a duelů: jsou vidět, počítá se s nimi. Ale ještě zdaleka nesedí ani v Parlamentu, ani ve vládě, a „pohlídat“ dominantního Babiše u moci už zkoušeli jiní. Sociální demokracie by o tom mohla vyprávět dlouho. Jak by minoritní nováčci skutečně „hlídali“ ostříleného politického veterána, vyžaduje značnou představivost.
Bez ohledu na to, výsledek Motoristů bude pro povolební dělení moci jednou z hlavních zpráv. Když si přeberou poslanecké průkazy, neměl by spolupráci s ANO stát v cestě žádný obří problém – soudě aspoň podle toho, co mají Motoristé ve volebním programu.
Název Motoristé sobě je sice unikátní a pro vlivnou politickou sílu na první pohled nevhodný, protože je sobecký, ale když si odmyslíme automobilový přebal, není podstata Motoristů o tolik jiná než programy zbytku dnešní opozice. Nepřátelé jsou pořád titíž, namátkou: neziskovky, euro, inkluze, migrace, Brusel a u Motoristů speciálně všechno zelené.
Originalita – a dosavadní ohlas Motoristů – spočívá ve „filozofii“, která protest proti novotám převedla na jediný předmět: automobil se spalovacím motorem. „Automobil považujeme za symbol svobody a prosperity,“ vyjadřuje to klíčová věta volebního programu. Klíčová, protože auto mění z užitečného dopravního prostředku na nedotknutelnou hodnotu, za kterou stojí za to se bít, když je údajně v sázce.
Obhájit auto znamená totéž co obhájit svobodu, a kdo by to viděl jinak, ať se přizpůsobí nevyhnutelnému – to je dojem z programu Motoristů. Svobodný výfuk s českou vlaječkou a z toho vyplývá všechno ostatní.
Pro spoustu lidí je auto a dostatek peněz na jeho provoz součástí kvality života, ne-li životní nutností. Ale ne fetiš, neprožívají to tak jako Motoristé. Přesto se ukázalo, že se od auta dá odvodit relativně úspěšný politický program. Je to další důkaz, jak různorodých podob nabývá a jak rozšířený je pocit, že „náš svět“ je v ohrožení.
Snad odjakživa se říká, že volby rozhoduje peněženka – ale čím dál důležitější je i deklarovaná obrana vlastní kulturní a společenské identity. Politici, kteří s ní umí ve veřejném mínění zacházet, jsou v kurzu.
Samozřejmě, oba zdroje – peněženku i emoci – je potřeba propojovat. Dělá to i program Motoristů. „Recept na levnější život“ podle nich spočívá například v tom, že „zásadně zlevníme energie a dopravu tím, že odmítneme emisní povolenky, zelené přirážky a ideologická opatření, která zvyšují náklady firmám i zákazníkům“.
A protože Motoristé tvrdí, že jsou „jediná skutečně pravicová strana“, musí říct i b) a slíbit do čtyř let vyrovnaný, až přebytkový rozpočet. A protože se jmenují Motoristé, musí zároveň hlásat zlevňování benzinu, respektive snižování daní z pohonných hmot, této opory státních rozpočtových příjmů. Rozpor? Prý ne, vyrovnaný rozpočet působí jako maličkost: stačí škrtnout dotace na obnovitelné zdroje (v motoprogramu nazývané „takzvaně“ obnovitelné zdroje), další dotace plošně snížit o desetinu, zrušit inkluzi a Green Deal, zabránit zneužívání dávek a jsme skoro doma…
Škodlivé nebo vyloženě nebezpečné trendy Motoristé pojmenovávají a odvracejí například těmito slovy: „Děti na základních školách musí být uchráněny od aktivity progresivistických neziskovek.“ „Doprava musí být především službou lidem, ne nástrojem jejich šikany nebo ideologické převýchovy.“ (Slovo „šikana“ se v programu vyskytuje zhruba desetkrát.) „Nechceme, aby se železnice stala prostředkem politického PR, kde budou miliardy utráceny za projekty s minimálním přínosem.“ „Novodobé elity si přivlastnily kulturu jako prostor ‚vyšších pravd‘ a vytlačují z ní odlišné názory.“ „Odmítneme zákaz granulí proti hrabošům.“
Tak jako u všech ostatních stran i agrární kapitola Motoristů chce vonět českým hnojem. Charakterizuje ji věta „Naše jídlo, naše půda, naše budoucnost – bez ideologických příkazů, s respektem k práci zemědělců a potravinářů“.
Naopak, žádná jiná partaj neslibuje „budeme chránit práva kamionové dopravy, která je důležitou součástí ekonomiky“. Absurdní spojení „práva kamionové dopravy“ nemůže napadnout nikoho jiného než Motoristy sobě. A ani nikdo další necítí potřebu zaujmout programovým slibem „usilujeme o zrušení nesmyslných zákazů tuningu, aby si každý mohl své auto upravit podle vlastního vkusu a potřeb“. Ano, stop i této šikaně svobodných občanů!
Mimochodem, Motoristy sobě by podle jarního průzkumu STEM volilo dvakrát více mužů než žen, což byl nejvyšší rozdíl ze všech stran.
V motoristickém programu jsou také myšlenky, se kterými se dá vřele souhlasit, třeba „mít výuční list nesmí být ostudou, natož diskvalifikací pro společenský život“. Pardon, ale to nemusíte hlásit, to soudný člověk chápe, a jestli je pro někoho něčí výuční list „ostudou“, je to nejspíš trouba s předsudky. Tak proč tím šermovat v boji za řemeslo a technické vzdělání, který Motoristé vedou, jinak by volební klip nenatočili v autoservisu?
Z programu by se mohlo zdát, že pilířem motoristického pohledu na svět je odmítání ideologií. Narazíme na něj zhruba dvacetkrát. „Naše strana hájí práva motoristů a prosazuje takovou dopravní politiku, která občany nesvazuje přehnanými regulacemi ani ideologickými experimenty.“ „Podpoříme projekty, které uchovávají naše tradice, historii a společné hodnoty – bez jejich přepisování podle módních ideologií.“ „Stop ideologickým regulacím, ano selskému rozumu.“
Jenže strašidlo ideologie ve skutečnosti obchází jen tam, kde Motoristé potřebují klacek na názorové a politické konkurenty. Když jde o jejich vlastní nebo jim milé názory, pak je ideologie přípustná a nezbytná, třeba „Doprava není jen fyzický pohyb z místa na místo. Je to svoboda, přístup k práci, podpora ekonomiky i každodenní pohodlí občanů.“ Dopravní kapitola se jmenuje „Motorismus, svoboda pohybu a doprava“ – svoboda pohybu je přece ideologický postulát par excellence.
Motoristé sobě v úterý ohlásili horkou fázi volební kampaně. Vybrali si k tomu salonek v secesní budově pražského Hlavního nádraží, což se dá vykládat dvěma způsoby.
Buď jako hrozný ideologický lapsus – správní Motoristé se přece mají scházet na parkovištích u benzinek, u dálničních obchvatů, v dopravních zácpách nebo alespoň na autobusovém nádraží, a ne u prvního nástupiště, vedle tak diskutabilního volebního taháku, jako jsou koleje. Anebo se Motoristé takticky rozhodli na poslední chvíli oslovit i nerozhodnuté voliče, kteří jezdí vlakem.
