Článek
Vlastně by ta detonace měla být mnohem větší. Děsivá korupční podezření kolem nejvyššího managementu největší české nemocnice se hojně propírají v médiích i v samotném zdravotnictví, ale v rozjíždějící se kampani před podzimními sněmovními volbami je to zatím celkem slabé.
Není divu. Je to sice velkolepý politický materiál, ale také mimořádně třaskavý.
Po chvíli váhání se jej přece jenom chopila opozice podle pravidla, že každý klacek je před volbami dobrý. A rozhodla se motolskou kauzu omlátit vládě o hlavu. Dělá to ale pozoruhodně opatrně.
Andrej Babiš ve svých projevech zaplétá případ do nepřehledného klubka dalších kauz ve zdravotnictví, začne evropskou zprávou o korupci ve zdravotnictví z roku 2013, přidá trochu Marka Šnajdra, okoření to kauzou IKEM, zmíní ředitele Dbalého z Homolky, CyberKnife z Ostravy a nakonec z této nesourodé změti vyvodí, že ODS má korupci ve své DNA.
„Celá kauza v Motole vznikla hlavně kvůli rozhodnutí nejhoršího ministra zdravotnictví v historii ČR Válka zničit projekt nejlepší onkologické nemocnice v Evropě. Za osm miliard jsme ji chtěli postavit v areálu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady,“ spílá Babiš svému konkurentu v rozhovoru pro iDnes.cz. Samozřejmě už nezmíní, že jeho projekt za osm miliard byl v šibeničních termínech Národního plánu obnovy od začátku neuskutečnitelný, neboť k němu neměl jediné povolení ani oficiálně potvrzený pozemek.
V Poslanecké sněmovně se Babiš nad motolskou kauzou také rád rozohní. „Všichni víme, že korupce je synonymem pro ODS a další strany pětikoalice. Jasně to ukázala i kauza Motol,“ hřímal v jednom ze svých zaměnitelných nekonečných projevů o všem a o ničem, ze všeho nejméně pak o tom, co má Sněmovna zrovna projednávat. A přidá další heslo pro sociální sítě: „Za mě se báli krást, teďka je to eldorádo.“
Je to samozřejmě trochu legrační. Smlouva na rekonstrukci fasády motolského Modrého pavilonu, kolem níž se točí jedna část policejních podezření, byla podepsána 18. listopadu 2021, tedy za vlády Andreje Babiše (byť už po sněmovních volbách). Podle policejní verze to rozhodně nevypadá, že by si Miloslav Ludvík nervózně hryzal nehty zrovna kvůli tomu, kdo tou dobou sedí ve Strakově akademii.
Peníze na fasádu navíc Ludvík dostal právě od Babišovy vlády, aby se zvládl dočerpat evropský program na zateplení státních budov. Takže když Babiš v už citovaném rozhovoru pro iDnes spílá kvůli onkologickému centru Fialově vládě, že „dala peníze Ludvíkovi, který je rozkrádal“, pak v souvislosti s rekonstrukcí fasády udělala Babišova vláda úplně přesně totéž.
Pak jsou tu samozřejmě další nepříjemné detaily. Například Ludvíkova neúspěšná kandidatura do Senátu v roce 2020 za tehdejší ČSSD s podporou hnutí ANO. „Nikdy nebyl náš,“ hlásá dnes Andrej Babiš.
Nebo skutečnost, že po celý rok 2017, kdy byl Miloslav Ludvík za Sobotkovy vlády na Ministerstvu zdravotnictví, mu spokojeně náměstkoval dnešní stínový ministr zdravotnictví za hnutí ANO Kamal Farhan (do funkce náměstka jej jmenoval nedlouho před svým odvoláním Ludvíkův předchůdce na ministerstvu Svatopluk Němeček).
Nemluvě o tom, že nechybělo moc a Ludvík se v čele rezortu zdravotnictví objevil i v rámci covidového ministerského orloje za Babišovy vlády. V roce 2020 ale šéf Motola Babišovu nabídku ministerské funkce odmítl.
Na druhé straně politické barikády nemůže ani současný ministr Vlastimil Válek odolat pokušení, aby kauzu Motol prezentoval jako své vítězství. Také v této písničce zní při pozornějším poslechu mnoho falešných tónů.
Nejde jen o to, že Válek ještě nedávno vzýval Miloslava Ludvíka jako špičkového manažera, který vytrhne vládě trn z paty a postaví v Motole nové onkologické centrum. Kauza ukazuje především na fatální selhání kontrolních mechanismů, za něž je zodpovědný ministr, který je zrovna ve funkci.
Válek se chlubí tím, že „vyčistil Augiášův chlév“, případně „zlikvidoval hydru“. Záliba v řecké mytologii je hezká věc, ale analogie příliš nesedí. Dejme tomu, že zapomeneme, jak vůbec funguje hydra a že k její likvidaci rozhodně nestačí utnout jednu či dvě hlavy. I tak Válkova zásluha spočívá nanejvýš v tom, že mu policisté a státní zástupce přinesli mrtvou hydru do kanceláře. A on se s ní ve vítězném loveckém gestu vyfotil. Vlastně je jedno, jestli předtím, než mu „hydra“ přistála u nohou, o její existenci věděl (povídalo se leccos), anebo o ní neměl tušení. Špatná zpráva je obojí.
„Je to kauza ředitele, kterého když chtěl Adam Vojtěch vyhodit, tak mu to zakázal sám Andrej Babiš a musel jsem ho vyhodit já,“ pochlubil se ministr Válek ve Sněmovně. To zní pěkně, ale je dobré nezapomenout, že k onomu hrdinskému aktu odvolání došlo až ve chvíli, kdy byl Ludvík bezpečně zamčený v cele předběžného zadržení.
Válek své herkulovské úsilí posledních dnů doprovázel neuvěřitelnými průpovídkami o tom, že „mafiánské praktiky“ nebylo možné nijak odhalit. Což je skandální přiznání nefunkčnosti kontrolních mechanismů a letitého selhávání v roli, kterou ministerstvo při dohledu nad svými přímo řízenými organizacemi má.
Kauza ředitele motolské nemocnice je skutečně pestrá a košatá, jak jen může být v případě někoho, kdo vydržel čtvrt století na politicky tak exponovaném místě, jako je křeslo ředitele velké státní nemocnice.
V ideálním světě by měl Andrej Babiš k této kauze velmi opatrně volit slova a Vlastimil Válek by měl přinejmenším nabídnout, nebo rovnou podat demisi.
V ideálním světě ale nežijeme. Zato žijeme v předvolební kampani, v níž se vlastní špatné svědomí schovává za neuvěřitelný slovní salát, případně za mizernou interpretaci řeckých pověstí.
