Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Stačilo! europoslankyně Kateřiny Konečné (KSČM) má ve volbách ambice. Chce do Poslanecké sněmovny. Pětiprocentní preference by tomu zatím akorát odpovídaly. Ale jen v případě, že by Stačilo! nebylo koalicí, tak jako loni na jaře v eurovolbách a na podzim v krajských volbách, ale hnutím. Což už od října oficiálně je, brzy po volbách do krajů se tak zaregistrovalo.
První proměna KSČM na Stačilo! měla politicko-marketingový význam pro samotnou partaj. Druhá proměna Stačilo! z koalice na hnutí je důležitější – může rozhodnout o tom, kdo se po sečtení hlasů dostane do Parlamentu a složí dohromady většinu.
Hnutí stačí pět procent hlasů, dvoučlenná koalice potřebuje osm procent, tří- a vícečlenná 11 procent. U evropských a krajských voleb tohle pravidlo neplatí, Stačilo! si s ním nemuselo lámat hlavu.
Zvenčí se zdá, jako by proces proměny byl jen hladce probíhající formalitou. Stačilo! si prostě začalo říkat jinak, na web si napsalo, že je „levicové a vlastenecké hnutí, které se ujímá obrany politických, společenských a sociálních výdobytků našich předků“, a sjednocení levice pod jeho vlajkou v televizi orchestruje Miloš Zeman. Všechno běží podle plánu.
Tak prosté to ale s proměnou ani sjednocením není. Aby z toho ještě nebylo mrzení, že někdo obchází volební zákon, případně tuneluje komunistickou stranu. Zkusme popsat, v čem je nebo může být problém.
Příznačné je už to, jak je někdy Stačilo! obezřetně nazýváno „uskupením“. To není žádný terminus technicus podle zákona o politických stranách, ale obecné slovo typu „spolek“, „družina“ a podobně. Uskupením jsou i Hoši od Bobří řeky.
Obezřetnost vyplývá z toho, že Stačilo! vypadá jako hybrid. Jestli je to opravdu hnutí, tak by například mělo mít i nějaké členy, například proto, aby platili členské příspěvky. A mohlo by mít i svého předsedu nebo předsedkyni.
Jádro Stačilo!, jistěže i s volební lídryní Konečnou, si ale stranické povinnosti plní v mateřské KSČM, které Kateřina Konečná dál předsedá. Tady se nic nemění. Tím se to celé trochu zamotává.
Členem strany a hnutí může být občan starší 18 let, může být však členem pouze jedné strany nebo hnutí, stojí v zákoně, který bůhvíproč bazíruje na odlišování „stran“ a „hnutí“, ačkoli je to ve všech jeho paragrafech jedno a to samé. Prostě „partaj“.
Z toho vyplývá, že Konečná a další mohou být členy buď strany KSČM, anebo hnutí Stačilo! Ne obojího.
Bude mít Stačilo! nějaké členy? Ano – v tom případě nemohou být členy KSČM. Ne – v tom případě není Stačilo! hnutí, ale prázdná schránka, která přikrývá faktickou koalici.
Pro Kateřinu Konečnou a spol. to není neřešitelná otázka – ale měli by ji s předstihem před volbami vysvětlit i jiným. Komunistické členské základně a komunistickým voličům ve svém vlastním zájmu. Těm ostatním kvůli možnému podezření, že proměna na hnutí proběhla jen naoko.
Anebo komunisté skutečně začnou odevzdávat členské legitimace a přestupovat do Stačilo! Pak jde o historickou událost, jejímž důsledkem může být až to, že komunističtí poslanci se do Parlamentu už nevrátí – nikdy. Strana i se svým zdravým jádrem se po stu letech rozpustí v hnutí. Tedy na papíře.
Podobné dilema by přitom platilo i pro politiky SOCDEM: jestli se chce sociální demokracie se Stačilo! spojit, pak to jde buď v koalici (která potřebuje osm a víc procent ve volbách), anebo v hnutí Stačilo! (kterému stačí pět procent). Ten druhý případ ale ohrožuje i členské legitimace z Lidového domu.
Přemalovat koalici na hnutí? I když si před jeden a ten samý mikrofon stoupne jeden a ten samý lídr a říká jedny a ty samé věci, najednou to není totéž.
