Fiala je oblíbenější, než to vypadá. U voleb to ale bude nejspíš jedno

Velkou pozornost před časem vzbudila billboardová kampaň hnutí ANO, která s titulkem „nejhorší premiér na světě“ odkazovala na výzkum Global Leader Approval Rating Tracker od společnosti Morning Consult. Poukazovala na to, že je v daném výzkumu Fiala hodnocen nejhůře ze všech měřených světových lídrů.

Připomeňme, že daný žebříček hodnotí vedoucí představitele v pouhých dvou desítkách zemí a nikoliv po celé planetě. Navíc neposuzuje nejlepšího či nejhoršího politika, ale hodnotí jeho podporu u obyvatel daného státu.

Petr Fiala jako premiér nepopiratelně byl a je většinově velmi nepopulární. Mimochodem, v posledních měsících ho ve zmiňovaném žebříčku překonal francouzský prezident Emmanuel Macron. Stejně tak neoblíbený je i Fialův kabinet. V posledních třech hodnoceních vlády panelem CVVM nespokojenost s její činností vyjádřilo postupně 69, 77 a 70 procent lidí.

Naproti tomu u měření předchozí Babišovy vlády bylo nespokojených většinou kolem 40 až 50 procent oslovených lidí.

Dá se tedy říci, že byl Fialův kabinet automaticky mnohem méně populární než ten Babišův? Ano i ne.

CVVM měří popularitu vlády od nestranického kabinetu Josefa Tošovského v roce 1998. Za tu dobu provedla měření celkem dvaadvacetkrát. Na všechny premiéry od té doby (s výjimkou Stanislava Grosse) tak připadá alespoň jedno hodnocení. Pro zjednodušení se ale nebudeme vůbec zabývat úřednickými vládami vedenými právě Josefem Tošovským, Janem Fischerem a Jiřím Rusnokem. Naopak připojíme jeden průzkum agentury STEM, aby byla data co nejblíže volbám 2010.

Trend v popularitě vlády je evidentní: levicové vlády, kam pro zjednodušení řadíme i vládu Andreje Babiše (který měl v koalici sociální demokraty a opíral se o hlasy KSČM), jsou vždy mnohem lépe hodnocené než pravicové – až na jedinou výjimku vlády sociálního demokrata Vladimíra Špidly, ale k té později.

Lze to vysvětlit tak, že pravicové vlády zkrátka pracovaly hůř nebo byly obecně horší? Sotva. Velmi negativní čísla měl Petr Nečas už po asi osmi měsících vládnutí. Topolánek na tom byl podobně dokonce po necelém půlroce coby premiér, a to i před vypuknutím krize v roce 2008.

A především – svoje problémy měly i levicové vlády, u kterých se to ale do hodnocení popularity propsalo mnohem méně. Pravicoví voliči jsou nejspíš prostě náročnější a kritičtější. Jediné, co můžeme prohlásit s jistotou, je, že jde o velké a důležité rozdíly.

Průměrná hodnota popularity (procento pozitivních hodnocení mínus procento negativních hodnocení) u levicových koalic byla přibližně -11 %. U pravicových to bylo -53 %. Pokud se podíváme na to, jaká byla popularita jednotlivých vlád ve vztahu k této průměrné hodnotě oblíbenosti, získáme obrázek toho, jak pozitivně či negativně hodnocené byly na poměry své ideologické příslušnosti. Jinými slovy, jestli byly populární nad očekávání nebo pod ním.

Poslední hodnocení Fialovy vlády tak premiérovi vysílá celkem pozitivní zprávu: na poměry pravicových vlád si Fiala vede dobře. A ve srovnání s Petrem Nečasem i Mirkem Topolánkem je na tom v relativní oblíbenosti rozhodně nejlépe z „novodobých“ premiérů ODS. Dodejme ale, že u Topolánka je situace složitější, protože mezi jeho koncem v čele vlády a volbami byla ještě úřednická vláda.

Nejdůležitější otázkou ale samozřejmě je, co hodnocení popularity znamená pro výsledky voleb. A ani tady nebude odpověď jednoznačná. Především proto, že voleb, které můžeme srovnávat, bylo málo a každé měly navíc svá specifika.

Jednoznačně lze říct, že všechny vlády v následujících volbách ztratily. To znamená, že součet procent pro strany vládní koalice byl v dalších volbách vždy menší než v těch volbách, ve kterých byla vláda zvolená. Tohle prokletí nepřekonalo ani ANO v jinak extrémně úspěšném volebním roce 2017, protože pozřelo většinu voličů ČSSD, která byla s Andrejem Babišem v koalicích.

V zásadě platí, že pokud byla vláda v absolutních číslech populární nebo mírně nepopulární, neztrácela tak moc. A naopak, pokud byla v absolutní popularitě velmi neoblíbená, ztratila přes dvacet procentních bodů. Naneštěstí pro Petra Fialu, ona relativní popularita, přepočítaná podle toho, jak „nad očekávání“ byly vlády oblíbené, do výsledků voleb zdá se nepromlouvá.

Pro doklad, jak negativní vnímání vlády může ovlivnit volby, si můžeme pomoci i volebními výsledky ve volbách do Evropského parlamentu. Vláda Vladimíra Špidly (s tehdejší popularitou -55 %) ztratila oproti předchozím parlamentním volbám skoro 25 procentních bodů. Rovněž levicová vláda Bohuslava Sobotky (v březnu 2014 s popularitou +3 %) ztratila oproti předchozím parlamentním volbám jen asi pět procentních bodů.

A tady přichází pro současnou vládní koalici další špatná zpráva: v (relativně) srovnatelných předvolebních hodnoceních stojí někde mezi vládou Andreje Babiše, pro kterou výsledek dalších voleb i při dost vysoké neoblíbenosti nebyl matematicky až takový propadák, a vládou Mirka Topolánka, jehož koalice tvořená ODS, KDU-ČSL a Zelenými přišla v dalších volbách o 21 procentních bodů.

Vznik další vlády ODS tehdy mimochodem umožnil jen nástup nových stran jako byla TOP09 a Věci Veřejné.

Jednoznačné závěry z takhle malých dat rozhodně udělat nejde. Rozhodně to ale pro Fialovu vládu nejsou dobré vyhlídky.

V minulých volbách získaly vládní strany (kam započítejme i Piráty) celkem 43,41 %. I kdyby byla ztráta pouze pět procentních bodů jako u mnohem oblíbenější Babišovy vlády, bez úplně nového koaličního partnera šance na sněmovní většinu v podstatě neexistuje.

Reálně naopak hrozí, že Spolu, STAN a Piráti dohromady přijdou ještě o mnohem víc. Jakýkoliv pro Fialův kabinet pozitivnější scénář by byl velkým překvapením.