Co pomohlo ve volbách Trumpovi, zabere i v Česku

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Byl to vzácný úkaz v dějinách Spojených států, když úřadující strana prohrála troje po sobě jdoucí volby: demokraté po Obamovi, Trump v roce 2020 a nyní Harrisová,“ řekl indicko-americký analytik Ruchir Sharma v rozhovoru pro indický Business Today. Naposledy se to stalo v roce 1897.

Důvodem zvláštního chování není, že se Američané nemohou rozhodnout mezi levicí a pravicí. Opakovaně hlasují proti statu quo, tedy pro kandidáta, který může změnit neúnosné poměry. „Voliči si stále víc myslí, že současný ekonomický systém pro průměrného občana nefunguje,“ tvrdí analytik, který patří k elitním komentátorům Financial Times. Lidé jsou natolik frustrovaní, že může vyhrát i protisystémový politik, přestože prošel řadou kontroverzí včetně korupčních skandálů či trestního stíhání.

O tom, jak vypadá „hluboká nespokojenost“, si mohou udělat zřetelný obraz také pozorovatelé chování tuzemských voličů. Od roku 2010 úřadující vláda následující volby prohrála: nejdříve ODS po Nečasovi, nejsilnější vládní strana ČSSD po Sobotkovi, pak ANO s premiérem Babišem. ODS s Petrem Fialou se pokusí změnit dějiny, ovšem „hluboká nespokojenost“ rozdala i tentokrát karty stejným způsobem.

„Už půl roku máme takové rozložení preferencí, z něhož je jisté, že uskupení kolem Babiše povládne,“ shrnuje aktuální situaci Přemysl Čech, ředitel agentury pro výzkum veřejného mínění Median. Babiš je opozičník slibující změnu a tentokrát už lze předpokládat, že bude mít k ruce některou z menších populistických stran. „I když je pravda, že nikdy dopředu nevíte, co opravdu bude,“ snaží se svá zjištění zpochybnit sám ředitel.

Slabinu Babišovy sázky na nespokojenost vidí Přemysl Čech v tom, že lidem se ve skutečnosti tak špatně nedaří. „Každý člověk, který je schopen deset let vytrvale pracovat, si může zařídit kvalitní život,“ zdůrazňuje perspektivy v tuzemské ekonomice. Tím se ředitel Medianu hlásí k názoru, že Češi jsou rození skeptici, kteří čas od času propadnou „blbé náladě“, mohou z ní však v pravou chvíli procitnout.

Tento střízlivý optimismus podporují obecná data o příjmech domácností. Reálně, tedy po odečtení inflace, se za posledních patnáct let propadly jen čtyřikrát, konkrétně v letech 2011-2012 a 2022-2023, potom však opět začaly růst. Podle předběžného odhadu překročily loňské příjmy průměrné domácnosti úroveň roku 2010 reálně o čtvrtinu. Byly také reálně vyšší než v posledním předkrizovém roce 2019.

„Hluboká nespokojenost“, se kterou lze vyhrát volby, přesto může mít konkrétní důvod. Nemusí jít pouze o to, že Češi snadno podléhají náladám. Reálné příjmy se sice zvýšily, potíže jsou ovšem v některých výdajových položkách. Je pravda, že ceny automobilů rostou ve srovnání s příjmy o dost pomaleji a průměrnému spotřebiteli stačí ve srovnání s rokem 2010 o třetinu méně času, aby našetřil na nové. U potravin je to už horší, ale člověk jich může nakoupit aspoň o deset procent víc než před patnácti lety. Ovšem náklady na bydlení, tedy především položky jako energie, služby nebo nájmy, rostou vyšším tempem než příjmy a jsou vzhledem k příjmům skoro o desetinu dražší. Ještě nákladnější je koupit nový byt, který ve srovnání s tím, co vydělám, zdražil o pětinu.

Není divu, že s tím hnutí ANO půjde do voleb. Pokud jsou byty v průběhu času stále nedostupnější, pak existuje nejméně jeden přesvědčivý argument, že „současný ekonomický systém pro průměrného občana nefunguje“. Využívá ho také Andrej Babiš. „Je to peklo, u nás se za byt platí nejvíc ze všech,“ uvedl nedávno na facebooku.

Byty jsou nejsilnějším argumentem pro nespokojenost, zároveň jsou upozorněním, jak bude při snaze rozdmýchat nespokojenost důležité zvolit správné téma. Na rekordním zdražení bytů v letech 2021-2022 se totiž zásadně podepsalo Babišovo hnutí. V časech covidu, počátkem května 2020, předložila ministryně financí Alena Schillerová (ANO) Sněmovně návrh zákona, který ruší daň z nabytí nemovitých věcí, tedy povinnost odvést státu po nákupu bytu čtyři procenta z jeho ceny.

„Zrušením daně dojde ke snížení nákladů na pořízení vlastního bydlení,“ vysvětlila ministryně a dodala, že se tak zvětší „možnosti získání vlastního bydlení zejména pro mladé rodiny“. Parlament zákon odhlasoval, a jak známo, jeho efekt byl právě opačný. Zrušení daně proměnilo byty na žádané spekulativní zboží a zásadně přispělo k tomu, že ceny za dva roky vyrostly o polovinu.

Případným výtkám, že za drahé byty může ještě předchozí vláda hnutí ANO, se její představitelé mohou maximálně bránit tím, že zákon „pro mladé rodiny“ tehdy v jednom šiku s vládním hnutím podpořili občanští demokraté, Starostové a všechny další parlamentní strany. Iniciativu Schillerové výslovně ocenil její současný nástupce Zbyněk Stanjura.