Článek
Před kamerou stojí dva muži. Jeden velký a druhý malý, oba jsou postarší, tváří se velice vážně a klidně odpovídají na dotazy dvou moderátorek. Celé prostředí studia je sterilně kultivované, muži za pultíky si neskáčou do řeči a jsou k sobě zdvořilí. Ano, popisuji televizní předvolební debatu současného a pravděpodobného budoucího kancléře Německa. Pro našince má velký význam. Jaké bude Německo, taková bude do jisté míry i naše část Evropy. Ti dva, vlastně čtyři, nám dávají nahlédnout, jakým směrem hodlá náš kontinent vykročit – anebo pokračovat ve svém směřování.
Hlavní témata jsou migrace a hospodářství. V obou má mnohem jednodušší pozici kandidát pravicové unie CDU/CSU Friedrich Merz. Nebyl ve vládě, když migrace začala hýbat Německem i celou Evropou, nikdy nebyl přítelem bývalé kancléřky Merkelové, před negativními dopady migrace navíc opakovaně varoval a vyzýval k mnohem zásadnějším opatřením než současná vláda. O hospodářství ani nemluvě. Velmi jednoduše může říct, že současná vláda na všechny výzvy reaguje pouze zvyšováním dluhu a daní.
Na to, v jaké argumentační tísni se jeho oponent, současný kancléř Olaf Scholz, nachází, podává velmi důstojný výkon. Hospodářství se prý nastartuje a nově příchozích migrantů již ubývá. Zní to chatrně, ale kancléř je zkušený politik a umí se prodat. Ofenzivně také využívá tématu spolupráce politické pravice s radikály z AfD.
Duel Olafa Scholze s Friedrichem Merzem dává tak trochu vzpomenout na staré časy v tom smyslu, že můžete zavřít oči a okamžitě poznáte, že současný kancléř při každé odpovědi zdůrazní sociální aspekt problému, kdežto ten pravděpodobně budoucí by spoléhal na individuální aktivitu jednotlivce, jehož by co nejméně zatížil daněmi. I v tomto aspektu vypadá jejich svět jasně a v pořádku.
V průběhu debaty si klidně můžete odskočit, protože vše, co se v ní odehrává, je nepřekvapivé, téměř bezemoční a předem očekávatelné. Je na tom mnoho sympatického, protože u nás jsme zvyklí, že se politici nevybíravě častují, skáčou si do řeči a posunky dávají najevo, jak s tím druhým bytostně nesouhlasí. Český volič také nikdy vlastně neví, zda zdánlivě levicová strana je skutečně levicová, pravicová je pravicová, anebo je to jedno, protože všechny jsou více či méně populistické. Mimo jiné i proto máte při sledování tohoto německého duelu pocit stejného rozdílu jako při přenosu z české fotbalové ligy nebo Bundesligy.
A tak od této předvolební debaty mohl německý volič odcházet s závěrem, že ti dva odvádějí dobrou práci a jsou důstojnými zástupci jejich země. Trochu horší pocit však má Evropan. Nedovedu si totiž představit, že by jeden či druhý kromě seriózně vedené diskuze byl opravdu schopen vyvést svou zemi a možná i Evropu z její stagnace či ekonomicky správně řečeno jen malého růstu a řady problémů, které ji nyní svírají.
Německo totiž ještě 80 let po válce budí pocit, že stále hledá svou identitu a jeho vztah k migrantům, menšinám i okolním zemím je do jisté míry určován historií 20. století. Ano, na vlastní kůži zažil válku už jen málokdo, ale přesto ji Němci mají pod kůží, což jim mimo jiné brání postavit silnou armádu, chránit své hranice nebo vracet uprchlíky. Aspoň většině z nich.
Ve východních zemích bývalé NDR tomu tak už není. Tam v průzkumech dominují nacionalisté z AfD. Jejich preference stouply za vlády Olafa Scholze z 10 na více než 20 procent, a pokud by to takto pokračovalo i dále, pak by v těch přespříštích volbách mohli být již stranou nejsilnější. A je úplně jedno, že by proti tomu ve velkých městech znovu vycházely do ulic statisíce lidí s burcujícími transparenty. Hraje se na počet hlasů při volbách, nikoliv počet demonstrantů na náměstích.
Proto se ještě jednou vrátím k televizní předvolební debatě. Češi by se na ní mohli učit kultivovanosti a ideologické jednoznačnosti. Výsledný pocit je však bohužel takový, že charisma neměl z obou aktérů ani jeden a pocit důvěry ve skutečnou evropskou změnu také nevyvolávali. Bylo to jedno dobře vypadající, kultivované, srozumitelné a povrchní nic. Při všem, co se v posledních letech stalo, se obávám, že v právě to se proměnila i dříve tak slavná značka „made in Germany“.
