Kampaň ve Francii vrcholí: Obvinění z antisemitismu, zapojili se i rapeři

Prezident Emmanuel Macron stojí v tomto týdnu před vůbec nejdůležitějším úkolem svého druhého mandátu – zabránit krajní pravici v ovládnutí parlamentu.

„Ani jeden hlas pro extrémní pravici,“ apeloval na voliče. Jak se zachovají stoupenci umírněné pravice nebo levice, jejichž kandidát vypadl nebo odstoupil ve snaze zabránit případnému štěpení hlasů, není vůbec jisté.

Deník Le Monde informoval o bezprecedentní vlně odstoupení od kandidatury. Většina kandidátů vládní většiny, ale i levicové koalice Nová lidová fronta, se vzdala kandidatury, pokud skončila na třetím místě.

V nedělním druhém kole voleb do Národního sdružení, kam se volí většinovým systémem, tak voliče čeká celkem 410 duelů, v dalších 94 okrscích si budou vybírat mezi třemi kandidáty, a v jednom dokonce mezi čtyřmi.

„Tyto parlamentní volby už nejsou jen parlamentními volbami, jedná se o referendum. Říkáte ano, nebo ne na to, zda se extrémní pravice dostane ve Francii k moci? Chceme, aby země Victora Huga, Émila Zoly a Voltaira byla řízená rodinou Le Penových?“ ptal se v rozhovoru pro televizi France 1 Raphaël Glucksmann, europoslanec a zakladatel strany Veřejné místo, která se zařadila do zmíněného bloku Nová lidová fronta.

Kromě liberálního Glucksmanna, jenž se v některých otázkách shodne s Macronem, je ale součástí koalice i krajně levicové hnutí Nepoddajná Francie Jeana-Luca Mélenchona. A právě on je podle průzkumů oblíbený ještě méně než Marine Le Penová.

Průzkum agentury Ipsos z konce června ukázal, že možnost, že by se stal premiérem, vidí negativně celých 78 procent Francouzů, tedy i mnozí voliči levice. U neoficiální šéfky Národního sdružení (RN) se stejně vyslovilo jen 55 procent dotázaných.

Národní sdružení se proto v kampani zaměřilo právě na Mélenchona a jeho partaj. Předseda strany Jordan Bardella označil krajní levici za existenční hrozbu, mluvčí strany spojil případný Mélenchonův nástup s chaosem a lepenovci také Nepoddajnou Francii obviňují z úmyslu odzbrojit policii, což v plánu rozhodně nemá.

Ještě v roce 2022 byl přitom Mélenchon třetím mužem prezidentských voleb a média psala o tom, jak si na sociálních sítích dokázal získat mladé. Jak se dostal do pozice jednoho z nejméně oblíbených politických lídrů?

„Je to dlouhý příběh,“ řekl serveru FranceInfo Etienne Ollion, sociolog z Národního centra vědeckého výzkumu (CNRS). Jmenoval přitom různé Mélenchonovy excesy - například jeho křik „Republika, to jsem já“ ve chvíli, kdy mu policie prohledávala byt, anebo jeho rozčilené výstupy proti novinářům.

Mathieu Gallard, ředitel výzkumu společnosti Ipsos, pak poukázal na Mélenchonovy mezinárodně-politické postoje. Zlomem byl krvavý útok Hamásu proti Izraeli ze 7. října loňského roku, při němž zemřelo na 1200 lidí a stovky dalších teroristé unesli.

Mélenchon i další politici jeho strany následně nějakou dobu váhali, zda označovat Hamás za teroristickou organizaci. Za to byli kritizováni, ke kritice se navíc přidalo i obvinění z antisemitismu.

„Toto obvinění - skutečné, nebo domnělé - je dokonalý jed,“ pravil sociolog Ollion, podle něhož otrávil kampaň levice v evropských i parlamentních volbách.

Marine Le Penová se oproti tomu snažila po převzetí Národní fronty (později přejmenované na Národní sdružení) o posunutí strany k mainstreamu, což zahrnovalo i vylučování antisemitů, a dokonce i (veřejně nepřiznané) přátelství s izraelskou pravicí.

Jeden z ministrů vlády Benjamina Netanjahua tento týden prohlásil, že kdyby se Le Penová stala příští francouzskou prezidentkou, byla by „skvělá“.

Politika takzvaného oddémonizování Národního sdružení, kterou Le Penová prosazuje řadu let, však občas naráží na realitu členské základny. Ukázalo se to i tento týden, kdy strana stáhla z druhého kola voleb kandidátku Ludivine Daoudiovou. Ta musela odstoupit poté, kdy její soupeřka v okrsku Calvados zveřejnila fotografii, na níž je Daoudiová v čepici poddůstojníka Luftwaffe s hákovým křížem.

Stažení kandidatury oznámil delegát RN Philippe Chapron na serveru France Bleu Normandie. „Nepopírá to, pořídila si tuto fotografii před několika lety na výměně zbraní v Saint-Pierre-sur-Dives,“ vysvětlil.

Další rozruch a obvinění z rasismu si vysloužil kandidát RN Daniel Grenon, který při debatě ve městě Auxerre hájil plán šéfa strany Bardelly nesvěřovat klíčové posty lidem s dvojím občanstvím.

„Maghrébánci se dostali k moci v roce 2016. Tito lidé nemají místo na vysokých postech,“ prohlásil. Jeho strana sice později tvrdila, že jde o chybnou citaci jeho vyjádření, exposlancova slova ale k jeho smůle zachytil i zvukový záznam.

Šance, že krajní pravice zvítězí, mobilizovala i francouzské umělce. Na síti X se tak proti RN vyjádřila i francouzsko-malijská zpěvačka Aya Nakamura, která nikdy předtím politiku nekomentovala.

„Moje pozice umělce vyžaduje, abych promluvila, protože je to důležitý okamžik pro nás všechny. Takže v neděli budeme všichni volit a proti jedinému extrému,“ napsala a později potvrdila, že oním extrémem myslí Národní sdružení.

Pohoršení lepenovců pak vzbudil klip No pasarán dvaceti raperů různých generací, kteří vyzývají Francouze, aby nevolili Národní sdružení.

Text písně se jen hemží anglickým výrazem fu*k a nejen podle lepenovců vyzývá i k násilí. Bardella se nechal slyšet, že klip ukazuje „univerzální a čím dál toxičtější mentalitu extrémní levice“.

„Jordane, jsi mrtvej,“ zpívá například raper Fianso. Veškerý výtěžek z písně slíbili rapeři věnovat charitativní organizaci Fondation Abbé Pierre.