Článek
Překvapivým vítězstvím jihokorejského kandidáta skončila volba nového šéfa mezinárodní policejní organizace Interpol. Jihokorejec Kim Čong-jang v tajném hlasování porazil očekávaného favorita, Rusa Alexandra Prokopčuka.
K volbě došlo na letošním kongresu Interpolu v Dubaji. Delegáti zde volili nástupce dosavadního prezidenta Interpolu, Meng Chung-weje, který byl prvním Číňanem, který tuto pozici kdy zastával. Několik dní po tom, co svět obletěla zpráva o jeho zmizení po návštěvě rodné Číny, oznámily čínské úřady, že jej zadržely a vyšetřují Menga pro korupci a další trestné činy. Meng posléze na funkci prezidenta rezignoval.
Vítězství Kim Čong-janga potěšilo nejen jihokorejského prezidenta Mun Če-ina, který Kima označil za „odborníka s vůdcovskými schopnostmi“, ale také většinu států Evropy a Spojené státy americké.
Západ se totiž obával, že by zvolení dosavadního viceprezidenta Interpolu pro Evropu Prokopčuka umožnilo Kremlu tuto nadnárodní organizaci zneužívat k pronásledování politických oponentů ruské vlády. A to navzdory tomu, že pravidla Interpolu toto zakazují.
Ruská média o výsledku volby hovoří jako o výsledku „rusofobní lobby”, mluvčí Kremlu ji pak označil za výsledek „nevídaného tlaku”, uvádí BBC.
Jak ovšem píše ČTK, pozice prezidenta Interpolu je spíše čestná a opravdovou hlavou této organizace je její generální tajemník. Tím je až do roku 2019 německý kriminalista Jürgen Stock.
Jak tedy Interpol funguje? Co znamená volba nového prezidenta? A čím je fungování této mezinárodní organizace problematické?
Spolupráci policie přerušil anšlus Rakouska
Interpol, respektive jeho předchůdce, Mezinárodní rada kriminální policie (ICPC), vznikl po několika předchozích neúspěšných pokusech ve Vídni v roce 1923. V témže městě také nová organizace původně sídlila. Zástupci policejních složek několika evropských států, ale i Číny či Egypta, se zavázali v rámci této organizace k mezinárodní spolupráci při vyšetřování trestných činů.
Po anšlusu Rakouska však ICPC přešla pod kontrolu nacistického Německa, které centrálu přesunulo do Berlína. Organizace původně vytvořená ke stíhání zločinců se tak stala jen další složkou represivního aparátu Hitlerova Německa.
Renesanci zažila ICPC po druhé světové válce, kdy se o její obnovu zasadila Belgie, Francie, Skandinávie a Spojené království. Tak vznikla Mezinárodní organizace kriminální policie, lépe známá již právě pod zkratkou Interpol. Sídlo organizace se přesunulo do francouzského Lyonu.
Existenci Interpolu překvapivě nezajišťuje žádná mezinárodní smlouva, ale závisí na dobrovolné finanční i aktivní účasti členských států. Díky vídeňské úmluvě o smluvním právu se přesto těší statusu mezinárodní organizace. V současnosti je členem Interpolu 190 z celkově 193 členských států OSN.
Vlastní policisty Interpol nemá, jeho každodenní agendu proto vykonávají národní policejní sbory. Interpol tak funguje jako platforma pro jejich mezinárodní spolupráci.
Stíhání politických odpůrců je zakázáno
Také kvůli zkušenosti nacistické diktatury vznikla ústava Interpolu. Ta stanovuje také to, že jeho činnost nesmí sloužit k naplňování politických cílů jednotlivých států, nýbrž ke stíhání pachatelů běžné trestné činnosti. Zároveň zavazuje všechny policejní složky k dodržování Všeobecné deklarace lidských práv OSN.
Ke zneužívání mandátu Interpolu ke stíhání politických odpůrců nedemokratických vlád přesto dochází.
Asi nejdůležitějším opatřením, které má organizace při stíhání zločinců k dispozici, je tzv. Red notice (červené upozornění). Častěji se o něm ale hovoří jako o „mezinárodním zatykači” Interpolu.
Prostřednictvím červených upozornění žádají členské státy o uvrhnutí podezřelých osob do dočasné vazby.
Jak uvádí nevládní organizace Fair Trials International (FTI), která cílí proti zneužívání mandátu Interpolu, členské státy tato upozornění mohou ignorovat. Zvykem ale v mnoha zemích bývá, že k zatčení a vydání osob dochází takřka automaticky. To se může týkat i malého podílu podezřelých, na které byl zatykač uvalen z politických důvodů.
Interpol přitom už v minulosti zrušil „mezinárodní zatykače” vůči několika politickým aktivistům, které byly jasně politicky motivované. Jedním z nich byl například zatykač na bývalého gruzínského prezidenta Mikhaila Saakašvilliho.
Ne každé odvolání uspěje
Podle Fair Trials ve většině případů ke zrušení zatykačů dojde ale až ve chvíli, kdy autoritářský režim buď ukončí trestní stíhání politických uprchlíků, nebo jim udělí amnestii.
Z vydávání politicky motivovaných zatykačů byl obviňován neúspěšný kandidát na nového prezidenta Interpolu Alexandr Prokopčuk. Podobným nařčením se nevyhnul ani jeho čínský předchůdce Meng Chung-wej. Kromě Ruska zneužívá podle FTI mezinárodní zatykače také Čína, Írán, Turecko, Kazachstán, Bělorusko a Tunisko.
Zrušení mezinárodního zatykače se nikdy nedočkal například ruský aktivista Petr Silaev. Na něj kvůli účasti na protivládních demonstracích vydaly ruské úřady mezinárodní zatykač. Jeho vydání nakonec odmítlo Španělsko s námitkou, že žádost je politicky motivovaná. Interpol však po odvolání podaném FTI odmítl zatykač zrušit.
Vazba přitom není to jediné, co osobám, na něž je zatykač uvalen, hrozí. Kromě omezených možností cestování a hrozby zadržení na hranicích jiného státu, hrozí podezřelému také zmrazení účtů bankami a obtíže je čekají také při shánění zaměstnání či úvěrů.
Nejvíce zatykačů vydaly USA a Rusko
Červená upozornění navíc nejsou publikována veřejně a není proto vůbec jasné, kolik jich který stát vydal. Co je však jisté je, že rok od roku počet vydaných zatykačů stoupá. Celkový počet zatykačů totiž Interpol zveřejňuje.
Zatímco v roce 2006 jich bylo méně než tři tisíce, v roce 2017 vydal Interpol červených upozornění 13 tisíc. V roce 2016 kolovalo v oběhu celkem 85 tisíc mezinárodních zatykačů.
Z dat publikovaných jednotlivými státy pak vyplývá, že nejvíce zatykačů Interpolu vydaly USA a Rusko (160), uvádí britská stanice BBC. Čína pro srovnání stíhá 44 osob, Velká Británie pouze jednu.
Odvolací orgán Interpolu, Rada pro kontrolu složek (CCF), která má pravomoc politicky motivované zatykače zrušit, má však podle nevládní Fair Trials International sama v mnoha případech svázané ruce. Její verdikt totiž může přehlasovat Generální sekretariát Interpolu. CCF navíc nemůže sama zpochybnění zatykače iniciovat. K vyšetřování tak mnohdy dojde až poté, co je osoba zatčena nebo dokonce vydána státu, který zatykač vydal.
