Článek
Zmrazit by se naopak měly pravidelné platby, které lékaři inkasují jen za to, že mají pacienta v evidenci. Kam přesně ve zdravotnictví půjdou příští rok peníze? Kde mohou nemocnice šetřit a jak vyřešit lékařské přesčasy, popisuje ministr zdravotnictví v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Říkáte, že peníze do zdravotnictví nechcete plošně rozlévat. Můžete tedy shrnout, kolik financí příští rok do zdravotní péče půjde a podle čeho jste určil priority?
V principu je to na základě dohod jednotlivých segmentů. Tak to předpokládá zákon – dohodovací řízení se zástupci jednotlivých segmentů se zdravotními pojišťovnami. Druhým rokem se nám daří řízení realizovat velmi úspěšně. Celkově úhradová vyhláška počítá s tím, že do zdravotní péče meziročně půjde 24 miliard navíc. Poté, co jsme čelili výzvám takzvaného krizového štábu, jsme zapojili i rezervy pojišťoven. Dohodli jsme se, že by poskytly navíc šest miliard. Takže celkově půjde do péče okolo 30 miliard navíc, dohromady to bude 340 miliard.
Kam teď musí jít nejvíc peněz?
Pokud jde o nemocnice, chceme investovat do urgentní akutní péče. Sice máme velké množství nemocnic, ale ne všechny se starají o nejakutnější případy. Proto počítáme, že do podpory urgentních příjmů půjde 1,9 miliardy korun. Myslím, že je to správné. Ty nemocnice jsou více zatíženy. Pokud jde o ambulantní segment, chceme podporovat praktické lékaře. Ty, kteří se skutečně starají o pacienty. Hradit jim nové výkony. Už druhý rok chceme zmrazit platbu za to, že má doktor pacienta v kartotéce, ale chceme posilovat výkonovou složku platby. Chceme podporovat poskytovatele, kteří skutečně pracují a starají se o pacienty a kteří se starají o ty nejzávažnější pacienty. Těm by měly úhrady růst nejvíce.
Celkové náklady na zdravotní péči
Krizový štáb ale vyjmenoval celou řadu problémů českého zdravotnictví a tvrdí, že aby ten systém mohl fungovat, tak je třeba ještě osm miliard navíc.
Problém krizového štábu je, že něco takového říká, ale když s nimi jednáme, tak se jich ptáme – ukažte nám konkrétní nemocnice a problémy. Z čeho ta částka vychází? A zatím to nebyli schopni doložit. Nemůžu řešit jen to, co bude v příštím roce. Zdravotnictví musí být udržitelné. Navyšujme, ale musíme vědět kam. To, s čím počítáme od minulého týdne, je velmi dobrý nárůst. Historicky meziročně tolik peněz do zdravotnictví nikdy nešlo – 30 miliard meziročně.
Na druhou stranu se zvyšují náklady, takže ten rozdíl není tak markantní. Zvyšují se třeba ceny energií…
Pokud jde o energie, centrálně je nakupujeme pro naše nemocnice a v tomto roce se nám podařilo nakoupit za výrazně menší ceny. Pokud jde o ostatní náklady, částečně se mohou navyšovat. Počítáme, že dojde k navýšení osobních nákladů, bezesporu není možné, aby nebylo žádné navýšení. Ale ostatní náklady se v zásadě příliš neliší. Je to také o tom, že samotné nemocnice se musí snažit efektivně nakupovat.
Podle takzvaného krizového štábu je v rezervách pojišťoven přes 50 miliard, přitom je ze zákona nutné udržet jen něco okolo pěti miliard. Proč se ty peníze nevyužijí?
Těch 55 miliard je rozděleno do určitých fondů. Část peněz jde na provoz, takže reálně použitelných prostředků je okolo 23 miliard, zbytek je třeba fond prevence a tak dále. Těch 23 miliard není zase tak obrovské množství peněz. Pokud bychom je chtěli zapojit, vydrží dva měsíce. Což není nějaká obrovská doba. Peníze nesmíme vyčerpat všechny v jednom roce.
Podle OECD bychom ale měli do zdravotnictví dávat až devět procent HDP, pokud se tedy chceme vyrovnat západní Evropě.
Za rok 2018 jsme dávali 7,5 procenta. Je tam růst a předpokládáme, že bude i v následujících letech. Myslím, že za dobu této vlády se dostaneme na osm procent HDP. Ale není to možné skokově navýšit. Přál bych si, aby tam byl nějaký systém valorizace plateb za státní pojištěnce, o čemž teď jednáme s Ministerstvem financí.
Když se podíváme na situaci regionů, potýkají se třeba s nedostatkem zdravotníků. Jak to řešit?
Nejde to mávnutím kouzelného proutku. Některé lokality jsou zkrátka problémové dlouhodobě – například v Ústeckém kraji. Snažíme se s těmi kraji komunikovat, aby měly poptávkové systémy. Třeba Karlovarský kraj dává asi 150 tisíc novým sestrám a 400 tisíc novým lékařům. A daří se jim. Ono to často není jen o zdravotnictví, ale i životě pro daného mladého člověka. Zda tam bude mít práci partner, jestli budou mít děti školu…
Jak ale celkově ke zdravotnictví mladé lidi přilákat?
Určitě ne tím, že budeme říkat, že je zdravotnictví v krizi. V mezinárodním srovnání je na tom velmi dobře. S lékaři to ale není jen o nedostatku, problém je také to, že stárnou, průměr je okolo 57 let. Potřebujeme je proto nahradit novou generací. Dohromady s Ministerstvem školství jsme se například dohodli na podpoře lékařských fakult. Začaly přijímat více studentů. Projeví se to třeba v horizontu šesti let, ale museli jsme to udělat, škoda, že to nebylo dříve. U sester se to daří. Jsem spokojen, že se daří zvyšovat počet zájemců o studium.
Nedemotivují zájemce znepokojivé zprávy o extrémních přesčasech ve zdravotnictví?
Přesčasy jsou fenomén desítky let, není to nic nového. Ale řešení je i v lepší organizaci péče. Nemocnice jsou přetíženy pacienty, kteří tam nepatří. Nefunguje terén – praktičtí lékaři a ambulantní specialisté. Nemáme nedostatek lékařů, ale jejich rozmístění vázne. Děláme změny, abychom pacienta nasměrovali víc do terénu, aby v nemocnicích byli pacienti, kteří tam patří – akutní se závažnými chorobami. Je to o změně organizace a elektronizaci, sdílení dat.
