Vody je dost, přesto může sucho vylidnit část světa, říká český hydrogeolog

V posledních týdnech se o vodě na Blízkém východě a v severní Africe mluví snad více než kdykoliv jindy. V Íránu propukly kvůli nedostatku pitné vody rozsáhlé pouliční protesty, zostřil se také spor o přehradu na Nilu mezi Etiopií a Egyptem a nedostatek srážek v Íránu zásáhl i sousední Irák. Myslíte, že jde spíše o shodu okolností, nebo to lze vysvětlit jako dopad klimatických změn?

Myslím, že je to spíše náhoda. Klimatická změna probíhá, to je bez jakékoliv diskuze. Jestli je ale tohle jejím projevem, je otázka do diskuze. Může být a nemusí.

Když byste se podíval celkově na region Blízkého východu a severní Afriky, kterou zemi, případně oblast, byste označil jako vůbec nejohroženější z hlediska zásob pitné vody?

Těžko ukázat prstem na jeden konkrétní stát, ony jsou na tom všechny v podstatě stejně. Jestliže některý z nich trpí nedostatkem vody víc než jiný, není to proto, že by měl vody méně, ale proto, že je na tom hůře, co se týče politické a ekonomické stability.

Dá se očekávat, že takovýmto státem se brzy stane Libye. Přestože díky grandióznímu vodovodu, který tam postavil Muammar Kaddáfí (Great Man-Made River Project), dokázal zásobovat většinu populace z pobřeží Středozemního moře starou fosilní vodou taženou ze Sahary. V jakém stavu ten vodovod nyní je, nikdo neví kvůli chaosu, který v zemi vládne.

Trochu jsme mi teď nahrál na další otázku. Před deseti lety vypuklo v řadě blízkovýchodních států tzv. arabské jaro. Dá se říci, zda tento proces, který vyústil v některých zemích ve válku, se nějak promítl do vodního managementu, nebo konkrétněji v dostupnosti vody pro obyčejné lidi?

Ano, určitě, protože základní předpoklad pro zásobování vodou, zvláště v takovýchto státech s napjatou vodohospodářskou situací, je stabilita státu. V okamžiku, kdy se stát uvrhne do chaosu, to má devastující dopad na všechny sféry ekonomiky a destabilizuje to samozřejmě i systém vodního hospodářství.

Nedávno jsem četl rozhovor s jedním odborníkem, který tvrdil, že celá Afrika včetně saharských států má vody dost díky velkým zásobám podzemní vody pod Saharou a že jde jen o to, aby měly technologie, jak se k ní dostat. Případně zvládat odsolování mořské vody, jak to dělá třeba Izrael. Souhlasíte s tímto pohledem?

To je přesně to, co já dlouhodobě říkám i svým studentům. Nedostatek vody není problém přírodního rázu, ale spíše ekonomický. Je to otázka destabilizace společnosti. Lidstvo má v současné době dostatek vodohospodářských technologií, které jsou schopné jakýkoliv problém s vodním hospodářstvím vyřešit. Můžeme vodu vyčistit, recyklovat, nebo v krajní variantě i vyrobit. Pokud je tedy společnost ekonomicky silná, je schopná problém vyřešit. Klasickou ukázkou je Izrael.

Ptal jsem se na Afriku, platí ale to samé i pro Blízký východ? Myslím Blízký východ v užším slova smyslu, tedy Arabský poloostrov a státy ležící severně od něj.

Technologie jsou k dispozici naprosto kdekoliv, ale co se týče statických zásob podzemní vody, to je vlastnost především Sahary. Pod Saharou se z relativně nedávné doby několika tisíce let, kdy byla ještě pokryta šťavnatou zelení, vygenerovaly obrovské zásoby relativně kvalitní podzemní vody, které by při dnešním způsobu využívání vydržely první stovky let. Leží ale hluboko, což vyžaduje poměrně náročnou vrtnou techniku. Druhý problém spočívá v tom, že ta nejsvrchnější část je sladká, ale čím intenzivněji se čerpá, tím má voda větší salinitu. Pak už se dostává na hranu využitelnosti.

Čerpání této podzemní vody by se dalo přirovnat k těžbě ropy, ani tato voda se během našeho života neobnoví. Už teď ji čerpají Alžířané a Tunisané, především jde ale o hlavní zdroj pitné vody pro Libyi.

Jak se jako vodohospodář díváte na plány na postavení zeleného pásu přes Saharu, který by zabránil dalšímu rozšiřování pouště?

Tento projekt funguje a kupodivu přináší celkem dobré výsledky. Pás se osazuje od jihu, je tedy trend, aby se Sahara nerozšiřovala dál směrem do vnitrozemí Afriky. Bariéru si nelze představovat jako zelený les, jaký známe z Evropy, je to vegetace přizpůsobená velice drsným podmínkám. Výsledkem ale je, že se Sahara přestala rozšiřovat.

V půlce července oznámila Etiopie, že začne napouštět přehradu na Nilu, což vedlo k obavám Egypta, že nebude mít dost vody. Jde podle vás spíše o zhoršení situace s vodou v posledních letech, nebo o změnu politiky etiopské vlády, která vedla k vyostření sporu?

Je to otázka politického rozhodnutí a dohody. Pokud Etiopie bude napouštět přehradu postupně v rozumné míře, tak by to rozhodně dolní tok Nilu nemělo ohrozit. Pokud by ale přistoupili k ambiciózní variantě a chtěli by napustit přehradu za pět let, tak by to pro Egypt znamenalo katastrofu. V každém případě je to citlivá věc i z hlediska mentality - Egypt se stává rukojmím vývoje politické garnitury v Etiopii.

Tento případ ale není nic výjimečného, ten samý nastal ve Střední Asii. V dobách Sovětského svazu vybudovali podobný systém mezi tamními státy, přehradní nádrže postavili sovětští inženýři v Kyrgyzstánu. Měly to být energetické nádrže, které budou v létě vypouštět vodu do zavlažovacích systémů v povodí Amudarji a Syrdarji v době nedostatku vody. V té době to byl ale jeden stát, pak se rozbil na jednotlivé republiky a Kyrgyzstán tento systém přestal respektovat. Začal ho používat čistě pro energetiku a elektrickou energii začal prodávat do Číny. Kvůli tomu vzniklo obrovské napětí mezi státy, které jsou na dolním toku, a státy na horním toku.

Myslíte, že se v rámci postupujících klimatických změn stanou kvůli vodě některé oblasti fakticky neobyvatelnými?

Ano, je to myslím reálný scénář. Zase se vrátím k ekonomice. Je otázka, zda populace, která tam bude žít, si bude moci dovolit vodu vyrábět. Když se podíváme do historie, lidé se vždy usazovali v místech, kde byl dostatek vody. Všechna hlavní města vznikla na řekách. Najdeme ale pár lokalit, kde se lidstvo na první pohled usadilo nesmyslně. Typická ukázka je Namibie, ale také oblast Kalifornie, kde je absolutní nedostatek vody. Protože se tam ale objevilo zlato, nahrnuli se tam lidé a vybudovali obrovská města, která tam teď jsou a vodou doslova plýtvají. Mohou si to dosud dovolit proto, že jsou bohatí.

Na Blízkém východě mě v této souvislosti napadá Rijád. Leží uprostřed Arabského poloostrova…

Ano, před 60 lety to byla beduínská osada a v současné době je to velkoměsto. Místní zdroje vody nestačí, celý Rijád je proto zásobovaný potrubím z desalinačních stanic na pobřeží. Protože má dost peněz, tak si sladkou vodu vyrábí odsolováním a má v podstatě nekonečný zdroj vody.

Kde by ty neobyvatelné oblasti mohly vzniknout nejdříve? Zkuste si zaspekulovat, prosím.

Problém nespočívá v tom, že by někde voda došla, ale zda se některá z oblastí, kde je vody málo, dostane do stavu politické nestability a ekonomického rozvratu.

Jak velká výhoda je v tomto smyslu přímý přístup k moři?

Pochopitelně země, které ho mají, mají obrovskou výhodu - zdroj mořské vody je nevyčerpatelný. Proces odsolování je v současné době relativně levný - kubík vody stojí dolar - to si může dovolit, troufnu si říci, kdekdo. Státy, které nejsou u moře, by si mohly dovolit, pokud na to budou mít, natáhnout potrubí. Když můžeme ropu přepravovat na vzdálenost tisíce kilometrů, proč bychom nemohli v některých státech třeba na severu Afriky položit sto kilometrů potrubí. To je otázka pár měsíců, organizačně ani technologicky nic náročného. V tomto směru jsem optimista.

S neobyvatelnými oblastmi je spojené i téma migrace. Souvisí podle vás současná migrace v Africe s nedostatkem vody?

Uvádí se to v médiích jako jeden z motivů. Tím, že se oblasti vysušují, se zvedají lidé a migrují a se zhoršujícím se suchem se bude zvyšovat i migrace. Já osobně to považuji za zástupný problém, primární problém je chudoba.

Chodí k nám lidé z Nigérie, která má potenciál být jednou z nejbohatších zemí na světě, protože má obrovské zásoby ropy. Kvůli korupci, která tam vládne, se tam ale peníze rozkrádají, stát nefunguje, a proto jsou chudí.

Tady musím zmínit ještě dva typy nedostatku vody. Nedostatek vody fyzicky, kdy někde skutečně voda není. Ale například v oblasti rovníkové Afriky mají vody obrovská kvanta, přesto mají té pitné nedostatek. Ve velkých megacities, jako je Lagos, jsou ve všeobecném rozvratu, tak nejsou schopni si postavit kanalizaci a čistírny odpadních vod. Voda je tam tak znečištěná, že přestává být k pití. Šíří se nejrůznější choroby, zvyšuje se kojenecká úmrtnost, a voda je tak strašně znečištěná, že se nedá využívat.

Velký nápor uprchlíků zažilo v posledních letech Turecko, o kterém se také hodně mluví v souvislosti s klimatickými změnami. Myslíte, že takový poměrně rychlý příval lidí - asi čtyři miliony - může mít vliv na stav vodního hospodářství v zemi?

Do Turecka přicházejí lidé hlavně ze Sýrie. Uvádí se to zase v souvislosti s klimatickou změnou a nedostatkem vody. Sýrie ale leží vedle Izraele, jejich klimatické podmínky jsou identické. Identické jsou i vodohospodářské problémy. V Sýrii je to katastrofa, v Izraeli to vyřešili. Opět platí, že primárním problémem není nedostatek vody, ale totální chaos v Sýrii.

Když vám přibude čtyři miliony klientů pro vodohospodářství, tak i když to budou lidé v táborech, kteří pochopitelně nebudou moci mít nároky člověka zvyklého na střední Evropu, přesto je to obrovské kvantum lidí, kteří zatíží systém.

Připomněl bych takzvaný Day Zero v Kapském Městě před třemi lety. Ve všech světových médiích se tenkrát psalo o tom, že v Kapském Městě dochází voda. Dávalo se to do souvislostí s klimatickou změnou. Já jsem tam působil, takže to vím z první ruky. Skutečnou příčinou ale byl obrovský nárůst populace z přistěhovalectví. Jihoafrická republika je jeden z nejbohatších států kontinentu a pro lidi, kteří žijí na jejích severních hranicích, je cesta do Evropy nemožná. Stahují se proto do JAR a zatěžují systém podobně, jako Syřané v Turecku. Kapskému Městu tehdy přibyl milion obyvatel, což nezvládlo. Systém, kterým to chtělo řešit - vybudování odsolovací stanice - se z politických důvodů nezrealizoval, a najednou se Kapské Město ocitlo v té situaci, která ještě akcelerovala nedostatkem srážek.