Článek
Jablonecká technologická skupina Jablotron už několik let podporuje vodíkový start-up Leancat – v Praze sídlící malou firmu na vývoj palivových článků a jejich aplikací. Donedávna se zdálo, že vodíkové projekty jsou pro majitele Jablotronu Dalibora Dědka jen koníčkem. Letos se ale začíná pro vodíkové aplikace rodit skutečný trh. Z hobby technologických fandů se může stát skutečný byznys.
Podle spoluzakladatele a většinového majitele Leancatu Vladimíra Matolína se v letošním roce v oboru odehrává nebývalý pohyb, tažený hlavně evropským programem Green Deal s jeho závazky na uhlíkovou neutralitu do roku 2050. „Vodík představuje jednu z cest k plnění těchto cílů, takže Evropská unie dává vývoji vodíkových aplikací velkou podporu,“ říká Matolín.
Leancat
Firmu na vývoj vodíkových technologií založili roku 2016 fyzik Vladimír Matolín a podnikatel Dalibor Dědek.
Matolín učí na Matematicko-fyzikální fakultě UK, je autorem patentu na úsporný katalyzátor pro palivové články.
Dědek je hlavním akcionářem jablonecké skupiny Jablotron, která se specializuje na domovní zabezpečovací systémy.
Jejich společná firma Leancat se věnuje vývoji palivových článků a vodíkových aplikací.
Firma Leancat má 12 zaměstnanců, její hlavní příjem pochází z prodeje testovacích stanic pro palivové články.
S rostoucím zájmem o vodíkové technologie stoupá poptávka po vodíku jako palivu. Potíž je v tom, že distribuce tohoto plynu pro rodící se trh je v Česku teprve v plenkách.
Počátkem října oznámil Unipetrol, že v síti svých čerpacích stanic Benzina postaví první tři veřejné plnicí stojany pro vodíková auta. V Praze a Litvínově mají ovšem vyrůst až během příštího roku, teprve v roce 2022 má být hotova třetí slibovaná plnička v Brně. Firmy, které chtějí nakupovat vodík jako zdroj pro palivové články, jsou odkázány na velké distributory technických plynů. A ti zase nemají odbyt nastavený pro nárazový maloodběr.
„Firmy, které potřebují vodík jako palivo, mají omezené možnosti. Navíc cena vodíku je pro malé odběratele hodně vysoká,“ říká Dalibor Dědek. Na problém s dodávkou paliva pro potenciální zákazníky ostatně naráží i firma Leancat.
Leancat a Jablotron proto investují do vybudování vodíkového skladu v Jablonci nad Nisou. Odtud se bude zásobovat budoucí vlastní testovací centrum palivových článků, zároveň se ale bude plyn také rozvážet v menších tlakových lahvích i k případným dalším zájemcům.
Dědek nepočítá s tím, že vodíková malodistribuce přinese enormní zisk: pro jeho skupinu Jablotron, která měla loni třímiliardový obrat a soustředí se na výrobu zabezpečovací techniky, jsou investice do vodíkových aktivit pořád spíš koníčkem než byznysem.
„Vodíkový výzkum je dítě z lásky, ne z rozumu,“ směje se Dědek. „Celý život dělám věci pro radost, a ve vodíku vidím další takovou radost v řadě. Myslím, že vodík posouvá naši civilizaci dál, do lepších sfér. Naše vodíkové projekty jsou ale zatím spíš o šikovných otevřených hlavách než o velkých investicích.“
Šéf Leancatu Matolín ale tvrdí, že i byznysové šance vodíku jdou právě v tuto dobu nebývale nahoru. Jeho firma, která začínala před několika lety vývojem vlastního palivového článku s úsporným „štíhlým“, a tedy levným katalyzátorem, uplatnila nakonec na světovém trhu hlavně testovací stanice na články a letos zahájila výrobu vlastních vodíkových „powerboxů“, tedy generátorů elektřiny.
Vodíkové elektrárny
Vodíkové generátory jsou vhodné například jako doplněk obnovitelných elektráren. S jejich pomocí lze stabilizovat napětí v síti a eliminovat tak handicap nárazové produkce větrníků nebo solárů. Nebo se mohou stát součástí nabíjecích systémů třeba pro elektromobily, sloužit jako domácí úložiště nebo jako zdroj energie tam, kde není přístup k rozvodné síti.
Součástí generátorů jsou palivové články jako zdroj energie, dále baterie, software či chlazení. Celá zařízení přijdou podle kapacity na půl milionu až miliony korun. „Cena kompletních generátorů na trhu dnes běžně až třikrát převyšuje cenu samotných článků, jde o poměrně komplikovaný byznys,“ říká Matolín.
Ambicí Leancatu je přijít na trh s cenově konkurenceschopnými vodíkovými generátory. Zatím se do „powerboxů“ z Leancatu používají palivové články externích dodavatelů. Firma ale dál pokračuje ve vývoji vlastního článku a Matolín předpokládá, že časem dostanou generátory Leancatu i vlastní firemní vodíkový „motor“.
Zajímavý je podle Matolína vývoj poptávky po těchto zařízeních. „Zatímco ještě letos na jaře jsme registrovali jediný vážnější obchodní kontakt, teď jednáme s celou řadou potenciálních zákazníků z celého světa, od USA přes Slovensko po Vietnam,“ říká Matolín, který doufá, že ze současných obchodních jednání vzejdou první komerční dohody a Leancat začne představovat skutečný byznys, a ne jen laboratoř provozovanou „z lásky“ k vodíku.
