Voda teče sotva pár minut denně: Tak se žije v českých obcích na suchu

Jak lze pomoci krajině, aby zadržovala vodu v podzemí? V jaké míře může sucho v budoucnosti ovlivnit životy nám všem? Proč epidemie koronaviru prohloubila nouzi lidí bez zásob vody?

Redaktorka Seznam Zpráv Šárka Kabátová vyrazila do suchem výrazně postižené obce na Rakovnicku zjistit, jak vypadá život, v němž voda už před nějakou dobou získala hodnotu zlata. S obavami a strastmi obyvatelů vesničky Bedlno, kterým v minulém týdnu přivezli na náves cisternu, se můžete seznámit v úvodním videu. A také v reportáži, která následuje.

Třebaže pohled na krajinu patří k těm nejoblíbenějším, těžko míjet fakt, že přírodu už několik let sužuje únavné sucho. Letos se ukazuje nezvykle brzy, navíc máme horší výchozí pozici - sucho se totiž podle expertů kumuluje.

V budoucnu nás čeká epizoda, kterou odborník Mirek Trnka z projektu Intersucho v jednom z rozhovorů nazval „megasuchem“. Výhledy nejsou příliš optimistické a je potřeba si je co nejdříve přiznat.

„Musíme změnit naše myšlení. My se pořád díváme na sucho jako na anomálii, která přijde a zase odejde. Do jisté míry to bude pravda, nicméně kvůli probíhající změně klimatu se na to dívám spíš tak, že sucho, které právě teď prožíváme, je etalonem toho, v čem bude hospodařit v horizontu třicet čtyřicet let,“ odpovídá Trnka na dotazy ohledně současné epizody sucha.

Obyvatelé vesnice Bedlno, kteří - v porovnání se zbytkem republiky - žijí v extrémních podmínkách, museli kvůli nedostatku vody už dávno přehodnotit svoje postoje. A hlavně životní styl. Kapka vody je pro ně vším. Z kohoutku jim totiž vůbec neteče pitná voda a užitkovou vidí jen výjimečně. Studny, které si nechali za nemalé peníze vykopat, jsou z velké části vyschlé.

„Jsme rádi za cisternu s pitnou vodu, protože nemáme místní vodovod a studny jsou prázdné. Dosud jsme to řešili tak, že jsme nasedli do auta a pitnou vodu jsme jeli načerpat jinam,“ popisuje dennodenní problémy paní Pecháčková, která do Bedlna nejprve jezdila jako chalupářka. Teď ve vesnici žije natrvalo. Místo má ráda, ale voda je pro ni v životě největší obtíží..

„Vody je čím dál méně. V poslední letech byla situace hrozná, a letos sucho začalo už v dubnu. Tím, že se sem teď nastěhovaly maminky s dětmi, aby mohly trávit čas během epidemie na zahradě, tak se voda pouštěla ve více domácnostech, a tím pádem jsme byli bez vody třeba i dva dny v kuse. Z kohoutku nespadla ani kapka vody,“ zoufá si obyvatelka malebné vísky s tím, že se s rodinou občas dočkala „zázraku“.

Tím má na mysli vzácné tři minuty, kdy zrovna tekla voda. V takových podmínkách ale nemůže ani pohodlně vyprat prádlo. „Nemůžu zapnout pračku, protože chvilku jede a pak třeba přestane. Musím pak dolévat vodu ze zásob. S prádlem proto spíš jezdím za sestrou do Kladna. Strávím s ní celý den, protože dávám třeba až tři várky,“ popisuje Pecháčková, jak musela změnit některé návyky, které jsou pro lidi bez těchto problémů zcela nepředstavitelné.

Ostatně i pro její příbuzné a známé je život bez vody úplné sci-fi. Nechápou omezení, která se jich dotýkají třeba během návštěvy u ní doma, jako je suchý záchod nebo jakási recyklace vody určené k umytí nádobí. Tou paní Pecháčková totiž často zalévá zahrádku. V letním období také využívá napuštěného bazénu k umytí. Vodu pro venkovní lázeň si nechává dovážet z externích zdrojů za nemalé peníze.

Občas si nicméně může „dopřát“ i pro ni luxusní požitky - jako třeba spláchnutí na toaletě či umytí v koupelně - díky vodě z kubíkové nádrže, kterou ukrývá v maštali. Zásoby si dělá v zimním období, kdy Bedlno obývá méně lidí. V létě se pak se pak může pohodlně umýt v bazénu, který si nechává naplnit z dovezených zásob vody.

Pro situaci má ale pochopení a doufá, že se jednou dočká vodovodu. Někteří obyvatelé ale její shovívavý přístup k problému nesdílí. „Koupili jsme si takovou nádrž, kterou průběžně naplňujeme, abychom po každém použití toalety nemuseli běhat s kyblíkem sem k rybníku. Připadám si jako v Africe, kde ženy nosí vodu na hlavě. My tedy alespoň jezdíme autem, to je výhoda,“ říká ironicky její soused z Bedlna. Současný stav ho rozčiluje. Stejně jako politická garnitura.

„Žádali jsme vedení obce o pitnou vodu, ale říkali nám, že se jim to nevyplatí sem zavádět a že by to stálo čtyři miliony. To do nás nemůžou investovat, říkali,“ dodává zklamaně.

Starosta obce Jan Polák nicméně doufá v jiné řešení než v obyčejnou cisternu s vodou, kterou do vesnice přistavili akorát v den natáčení reportáže pro Seznam Zprávy. Rozsáhlé řešení akorát očekává až v delším horizontu. Sám cítí, že by bylo zapotřebí propojit politické kroky napříč všemi úrovněmi, abychom se změn dočkali rychleji.

„Mám pocit, že se o suchu hodně mluví, a relativně málo se dělá. Kdyby se ten systém zjednodušil a třeba výše dotací by byly vlídnější vůči obcím, bylo by to lepší. Je dobře, že se nad tím hejtmani či jednotlivá ministerstva zamýšlejí, ale chtělo by to trochu popohnat, protože čas kvapí,“ míní Polák.

S ohledem na omezené zásoby vody v Bedlnu platí nejrůznější opatření - například časem omezené čerpání užitkové vody či zákaz napouštění bazénu z místních zdrojů. Stejně tak je zakázáno zalévat zahrady. Ostatně to by místní vzhledem k situaci ani nenapadlo. Zvažují využití každé kapky.

Extrémní podmínky Bedlna znají nicméně i další místa v republice, která jsou výrazně postižená suchem. A problém je to skutečně vážný. „Jakmile sucho trvá takhle dlouho, tak už nepostihuje zemědělství a lesnictví, ale začne postihovat vodní toky a zásoby vody, a stává z něj sucho hydrologické. Od té chvíle už je to jen krůček k tomu, že to začne postihovat ekonomiku. Naše ekonomika je hodně závislá na energiích a fosilních palivech, ale současně se neobejde bez vody,“ iniciátor projektu Intersucho Mirek Trnka.

Epizody sucha měly doposud naštěstí svůj konec. Klimatická krize nicméně dává odpověď na otázku, proč současné sucho neskončilo po třetím nebo čtvrtém roce jako v minulosti, ale trvá už šestým rokem a pozitivní výhled je zatím v nedohlednu. A tak si říkám, kdy nekonečné úvahy o změně chování ke krajině konečně nahradí konkrétní činy.