Vnímání Číny jako vojenské hrozby je ze strany USA evidentní, říká expert. Ukazuje to i nový rozpočet armády

„Nedávno zveřejněná nová americká vojenská strategie označuje Čínu a Rusko za klíčové nepřátelské mocnosti, zdůvodnění navýšení rozpočtu proto není překvapivé,“ řekl pro Seznam Miloš Balabán ze Střediska bezpečnostní politiky. Podle něj je evidentní, že Spojené státy nehledí na Čínu jen jako na sílícího ekonomického aktéra globální politiky, ale sledují i posílení čínského vojenského potenciálu.

Co se financí týče, Čína se, i ve spojení s Ruskem, ale Spojeným státům stále rovnat nemůže. „Americký vojenský rozpočet tvoří zhruba padesát procent celosvětových výdajů na zbrojení,“ připomněl Balabán.

Donald Trump před novináři obhajoval také už dříve představené investice do vzniku armádního oddělení vesmírných sil. Právě v oblasti vesmírných technologií je snaha nezaostat za Čínou podle amerických médií nejmarkantnější.

Podle publicisty Seana Callebse, který dříve spolupracoval s CNN, dochází k viditelnému posunu pozornosti například od boje s terorismem k hrozbám, které představují ostatní velmoci. Zároveň ale připomíná, že náklady na vznik armádních vesmírných sil nejsou součástí finančního balíčku. Souhlas dostalo pouze jejich zavedení, o finance ještě budou muset bojovat.

Posun od konvenčních sil k ostatním složkám armády symbolizují také další investice, například do kybernetické bezpečnosti. „V kyberprostoru probíhají už regulérní konflikty. Existuje enormní možnost dosažení strategických cílů bez použití rozsáhlých prostředků. Mohou si to dovolit i z ekonomického pohledu relativně slabé státy,“ řekl Balabán.

Příkladem podle něj může být KLDR, které se útoky po síti už v minulosti podařilo Spojené státy ohrozit. Specializaci menších států na kyberprostor lze sledovat i mezi západními spojenci, například v Pobaltí.

Zatímco americké strádání vůči Číně ve vesmíru je Trumpem zdůrazňováno často, Spojeným státům v porovnání s asijským gigantem podle Balabána ujíždí vlak i jinde. „Linie soupeření se může přenést i do oblastí, jako je rozvoj umělé inteligence. Čína učinila výrazné pokroky a řada amerických odborníků má obavy, že Spojené státy přijdou o své výsadní postavení.“

Nejvíce z vojenského rozpočtu pro příští finanční rok, jenž začne v říjnu, ale i přes zmíněné posuny ve vnímání bezpečnosti ukousnou tradičně nejnáročnější složky armády, kterými jsou personál a obnova konvenčního technologického parku. Vojáci se pak dočkají nejvyššího nárůstu platů (2,6 procenta) za posledních devět let.

Spojené státy na svou armádu dávají více peněz než sedm dalších nejvíce utrácejících zemí dohromady – včetně Ruska a Číny. Chystaný nárůst rozpočtu o přibližně 2,2 procenta z loňských 700 miliard ale zároveň nezvládá smazat 2,46procentní inflaci.

Někteří ekonomové už také delší dobu naznačují, že navyšování armádního rozpočtu není dlouhodobě udržitelné. „Moc se na to neupozorňuje, ale je otázka, jak dlouho si Spojené státy ve své současné ekonomické kondici a se stále rostoucím státním dluhem budou moci financování armády v takovémto rozsahu dovolit,“ doplnil Balabán.

List the New York Times také upozorňuje, že nový armádní rozpočet není natolik „historický“, jak ho Trump před médii prezentoval. Pro finanční rok 2011 Barack Obama v roce 2010 schválil dokument stanovující rozpočet armády na 726 miliard dolarů. Při zohlednění inflace Kongres přisoudil Pentagonu více peněz pokaždé mezi lety 2007 a 2012, kdy vrcholily konflikty v Iráku a Afghánistánu.

Americký prezident má podle deníku pravdu v tom, že mezi lety 2012 a 2017 armádní rozpočet klesal, ale v rámci svého procentuálního zastoupení v celkovém federálním rozpočtu, přičemž vždy převyšoval 600 miliard.

Prohlášení o tom, že vojáci posledních pět let nedostali „žádné peníze“, tak není zcela přesné, dodal list.