Vltava klesla o několik metrů, voda odkryla původní domy, zbytky lodí a jeden unikát z války

Přibližně 30 kilometrů proti proudu Vltavy od Orlické přehrady dva břehy spojuje Podolský most. Normálně jsou jeho pilíře vidět asi z třetiny, teď je můžete zhlédnout až na dno koryta řeky.

Může za to zhruba sedmimetrový pokles hladiny Vltavy v nádrži.

Stejně tak prostranství kolem mostu výjimečně nabízí pohled na zbytky zdí a základy domů, kamenné i asfaltové cesty, můstky, zbytky lodí nebo rozlehlou písečnou a bahnitou plochu, které jsou za běžných okolností pod hladinou.

Po dokončení výstavby vodní nádrže Orlík v roce 1961 řeka zaplavila 10 vesnic, 650 obytných i hospodářských staveb (tehdy obyvatelé dostali náhradní bydlení), jezy a všechno ostatní, co bylo na pobřeží původního koryta Vltavy.

Prostory kolem Podolska nejsou jediným místem, kde lze vidět jindy zatopené pozůstatky. U Hladné u Albrechtic nad Vltavou je skutečný historický unikát: vojenský bunkr z období mobilizace, jeden z těch, které Němci za druhé světové války nevyhodili do povětří.

K vidění jsou výjimečně také poměrně zachovalé zbytky Novomlýnské elektrárny, která byla nejdřív vodním mlýnem, jenž byl později přestavený na vodní elektrárnu pro místní pivovar. Hned vedle ní je také jeden z několika odkrytých jezů.

Vodu z orlické nádrže upouštělo Povodí Vltavy záměrně tři týdny. Jde o běžný postup, na zimní sezonu vždy hladina klesá. Sedmimetrový pokles ale normální není.

„Je to mimořádné. Bylo potřeba uměle snížit hladinu, protože probíhá modernizace lodního výtahu pro malá sportovní plavidla na hrázi vodního díla Orlík. Ta bude probíhat po celou zimní sezonu, to znamená do konce března,“ řekl mluvčí Povodí Vltavy Hugo Roldán.

Podle něj nebývalému poklesu hladiny přispívají i přírodní faktory.

„Přirozený přítok do Orlíku je teď nižší než minimální zůstatkový odtok,“ dodává.

Na normální úroveň se hladina největšího vodního díla v Česku vrátí na začátku dubna příštího roku. Tak, aby modernizace na hrázi nezasahovala do letní rekreační sezony.