Vlna insolvencí přijde. Firmy se vrátily na úplně „jiné hřiště“, říká expert

Podle Indexu insolvencí, který Seznam Zprávy připravují ve spolupráci s firmou CRIF, je situace na českém insolvenčním trhu příznivější než loni i předloni. O tom, zda problém bublá pod pokličkou a vlna insolvencí ještě přijde a co se chystá v záchraně firem nového, mluvil ve studiu SZ Byznys Petr Šabatka, partner advokátní kanceláře DLA Piper.

Jaká je aktuální situace ve srovnání s předcovidovými roky? Rozjede se teprve vlna insolvencí?

Před covidem se situace stabilizovala, od roku 2017 nám insolvence lehce klesaly. Pak přišel covid a začalo se řešit, kdy přijde první vlna insolvencí. Čekalo se, že to bude na konci roku 2020, to se nic nestalo. Projekce se posunuly o rok s tím, že razantní vlna insolvencí by mohla přijít letos. To se taky nestalo.

Jak to tedy je?

Je potřeba vzít v úvahu masivní přímou i nepřímou státní podporu, která tu byla zejména v roce 2020. Ta řadu insolvencí eliminovala, otázka je, jaký je balík insolvencí, které pouze oddálila.

Co ještě během covidu pomohlo?

Rozvolnily se podmínky osobních bankrotů, což byla ještě předcovidová úprava, ta určitě pomohla. K podpoře firem výrazně přispěly bankovní i nebankovní finanční společnosti, které i nad rámec nařízeného odkladu splátek poskytovaly vlastní programy. Začaly s tím dřív než stát a pokračují s tím do jisté míry dodnes. Objem úvěrů v rámci této pomoci je poměrně velký: u domácností dosáhl podle statistik České národní banky 254 miliard korun, u podniků 454 miliard.

Covid také způsobil řadu zásadních nečekaných vlivů, jako je obrovská inflace, v některých věcech nefungují globální dodavatelské řetězce, velmi zvláštně se chová i trh práce.

Vypadá to, že se není čeho chytit, že všechno je úplně jinak než dřív. Dá se v této době vůbec odhadovat, jak se budou insolvence vyvíjet?

Přikláním se k tomu, že nějaká vlna nás čeká. Protože ta idea státní pomoci byla taková, že se pomůže, odejde covid a podniky naskočí na stejné hřiště. Ale jsou na úplně novém hřišti.

Jak se dnes řeší situace, kdy je firma v problémech?

První fáze je restrukturalizace dluhu. To spočívá v debatě s věřiteli. Podnik vysílá zprávu, že všechno není v pořádku, že se řítí do nějaké vážné situace a chce ji řešit. Pak se s věřiteli vyjednávají podmínky, za kterých vám dovolí změnit splátkové podmínky nebo vám část dluhu odpustí.

To vše funguje na smluvním základě a s výhledem, že se firma nedostane do úpadku. Tím pádem na tom vydělají všichni. Věřitelé sice něco odpustí, ale je to méně, než o co by přišli, kdyby nastal úpadek.

Jaká řešení se u nás nejvíc využívají, když už restrukturalizace není možná?

Na řadu přichází insolvenční řízení. To mohou zahájit věřitelé nebo sám insolvenční dlužník (firma – pozn. red.), v určitých situacích je to dokonce jeho povinnost.

To je kdy?

Když ze svých čísel vidí, že je v úpadku, tak jak ho definuje insolvenční zákon: buď je předlužen – závazky jsou vyšší než majetek, nebo není schopen platit svým věřitelům.

Když na sebe ten insolvenční návrh nepodá, co mu hrozí?

Zákon s tím spojuje sankce, je tam i nějaká odpovědnost za škodu lidí ve vedení dlužníka. V praxi se to ale moc neaktivuje.

Insolvenční řízení končí rozhodnutím soudu o úpadku, což se děje ve většině případů. Dál jsou dvě možnosti: konkurz, což je rozprodej majetku, nebo reorganizace s vizí, že dlužník přežije. Věřitelé sice odepíšou část pohledávek, ale stále dostanou víc než v konkurzu.

V této oblasti se chystá nová úprava, kterou nám ukládá zavést Evropská unie. Jak to bude celé fungovat?

Jmenuje se preventivní restrukturalizace. EU ještě před covidem uložila implementovat příslušnou směrnici do července 2021, my jsme to nestihli. Máme prodlouženou lhůtu do července 2022.

Hlavní změna bude taková, že dlužník, ještě než je ve stadiu úpadku, získá právo dostat věřitele ke stolu, aby jeho situaci řešili.

Určitou skupinu podnikatelů v problémech to může motivovat, aby situaci řešili. To byste se možná divila, jaká kolikrát, když se úspěšný rodinný podnik dostane do finančních problémů, dokáže panovat iracionalita a strach ten problém řešit.

Co je cílem toho zákona, zachránit víc firem?

Také. Evropa považuje insolvence za závadné. Prvním motivem tedy je jim předcházet. Ačkoli zákon to směřuje na všechny právnické osoby, jedná se hlavně o větší podniky. Ochránit zaměstnanost a také srovnat podmínky v rámci EU co do řešení těchto situací.

Mnohdy, když se podnikatelé rozhodují, ve které jurisdikci budou působit, se dívají i na úpravu insolvenčního práva a restrukturalizací. To má pak dopad na trh jako celek.

Je ten zákon také takový bič pro vlastníky na věřitele?

Dá se to tak říct, protože dlužník získal nárok na ten proces. Dokonce bude mít možnost získat až šestiměsíční moratorium.

Moratorium na co? Na splácení závazků?

Ano. Nejkontroverznější na nové úpravě je to, že pohledávky věřitelů mohou být upraveny i přes jejich nesouhlas. Vždy to ale musí posvětit restrukturalizační soud.

Základní podmínkou je, aby alespoň jedna skupina věřitelů vyslovila s restrukturalizačním plánem souhlas. Pak může jít dlužník na soud a i přes nesouhlas další skupiny věřitelů požádat o potvrzení plánu a podmínek v něm i pro ty nesouhlasící.

Někteří věřitelé mohou namítat, že se to bude zneužívat.

Ano.

Jak je definována skupina věřitelů, která s tím musí souhlasit?

Základní rozdělení je na nezajištěné a zajištěné věřitele, každý zajištěný tvoří samostatnou skupinu. A pak jsou skupiny jako osoby propojené s dlužníkem nebo vlastníci dlužníka. Případně mohou být vytvořeny různé další skupiny, zákon jen říká, že by si věřitelé v rámci skupiny měli být něčím podobní. Mohou to být třeba zaměstnanci apod.

Dlužník si podmínky preventivní restrukturalizace navrhuje sám? Jakou roli má soud nebo jiné státní orgány?

Dlužník začíná sanačním projektem, který ve velmi hrubých obrysech nadefinuje, jak by restrukturalizace měla vypadat. Ten se rozešle věřitelům, kterým chce. Nemusí to být všichni, jen určitá skupina, se kterou se chce dlužník bavit. Výsledkem debaty s věřiteli je restrukturalizační plán.

Za ideální situace všichni věřitelé plán odsouhlasí, pak může začít rovnou jeho realizace. Jinak pokud má souhlas třeba jen jedné skupiny věřitelů, musí jít s plánem na soud. Ten plán posuzuje například v závislosti na tom, jak je nesouhlas ostatních věřitelů silný.

Základním testem je „best interest“ test, kdy bude soud posuzovat, jestli je plán obecně spravedlivý, hodně bude přihlížet k tomu, jak by věřitelé dopadli, kdyby nastal úpadek.

Bude někdo na plnění plánu dohlížet?

Je tam institut restrukturalizačního správce a restrukturalizačního poradce. Druhý jmenovaný je na straně dlužníka a pomáhá mu. Správce do řízení bude vstupovat ad hoc, když se něco děje nebo nějaký věřitel něco namítá nebo je tam moratorium na splácení.

To je zástupce státu, nebo věřitele?

Bude to podobné jako u insolvenčních správců. Bude existovat nějaký seznam restrukturalizačních správců, dá se čekat, že řada insolvenčních správců se stane i restrukturalizačními.

Jaký očekáváte dopad v praxi? Bude se to využívat a zneužívat?

Současná restrukturalizace je založená na rozumné debatě a dohodě mezi dlužníkem a věřiteli. Pak je skupina podnikatelů, kteří mají nějaké subjektivní bariéry situaci řešit, a je otázka, zda je to dokáže oslovit.

Co tím myslíte? Že se bojí nebo stydí říct, že mají problém?

Nepochybně. To jsou kolikrát velmi úspěšní lidé, kteří ty firmy vybudovali úplně od začátku, mají za sebou dvacetiletou nebo třicetiletou historii. A pak se dostanou do něčeho, čemu v životě nečelili, a je to pro ně strašná ostuda. První mentální bariéra je připustit si, že problém existuje. A ta druhá fáze je připustit to veřejně, komunikovat to zaměstnancům a dostat se z polohy paniky do racionality a snažit se situaci zachránit.

Je třeba se také dívat na věřitelskou stranu věci: úprava je postavená pro dlužníka nárokově, a kdyby se s tím „utrhl pytel“, může to s nárůstem problémů v ekonomice věřitele poměrně zatížit. Proces je komplexní, dokumentace k němu je rozsáhlá a lhůty na reakci nejsou pro věřitele úplně komfortní.

Jsou krátké?

Ano. Ale na druhou stranu, čím déle ten proces trvá, tím je situace složitější a její řešení méně dosažitelné.

Takže věřitele to může přetížit a nepochybně budou případy, kdy budou čelit nějaké formě zneužití.

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu.