Vládu do sporu o Turów museli hnát lidé, od Polska má chtít víc, říká právník

Česká vláda v pondělí oznámila, že zažádá u Soudního dvora Evropské unie o pokutu pro Polsko. Varšava totiž už třetí týden nedodržuje předběžné opatření soudu, podle kterého má pozastavit těžbu v hnědouhelném povrchovém dole Turów u hranic s Českem a Německem. Kvůli negativním dopadům na životní prostředí Polsko letos v únoru zažalovala česká vláda.

Obě strany teď mluví o rýsující se mezivládní dohodě. Seznam Zprávy o pozadí jednání mluvily s Pavlem Francem z právnické organizace Frank Bold, která se tématu Turówa dlouhodobě věnuje.

Jak hodnotíte pondělní krok české vlády? Mandát pro vyjednávání s polskou stranou a také na penále pro Polsko za to, že nedodržuje předběžné opatření Soudního dvora Evropské unie?

Začněme pozitivně. My jsme v pátek psali panu premiérovi Andreji Babišovi a vyzývali jsme ho, aby Česká republika uplatnila penále vůči polské straně, která způsobuje škody České republice na českém území tím, že pokračuje v těžbě. A jedině Česká republika mohla tyto sankce uplatnit. A doposud se vláda tvářila, jako by se jí to netýkalo. Nikdo o tom nemluvil. My jsme proto vládu vyzvali a jsem v tomto směru rád, že se Česká republika přihlásila k tomu, že sankce bude chtít a obrátí se na soud, aby je začal uplatňovat. Bez iniciativy české strany to ani nejde.

Pak je tu i negativní věc. To jednání vlády bylo a je zcela netransparentní. Vláda je netransparentní ohledně toho, o čem vlastně bude vyjednávat. Dokonce ani poslanecký výbor pro životní prostředí, který to v úterý projednával, nedostal podklady. Všechno je utajované.

A nakonec to nejhorší. Česká republika se dosud podle veřejných prohlášení a neveřejných informací, které máme, v podstatě spokojila s tím, že bude chtít od Polska miliardu korun. Ta miliarda korun pokryje pouze náklady na vodovod, který má přivést z Jizerských hor vodu tam, kde vymizí kvůli těžbě v Turówě. Ale nijak neřeší to, že mají vyschnout celé desítky kilometrů půdy na české straně. Těžba soukromé společnosti PGE v dole Turów je typickým příkladem podnikání na cizí účet. Polsko těží a chce těžit na úkor České republiky a bude způsobovat rozsáhlé škody, a česká strana zatím nevypadá, že je připravená hájit české barvy.

Čím si takové utajované vyjednávání vysvětlujete? Ministr Richard Brabec v pondělí říkal, že český požadavek na finanční kompenzaci, který jste vy zmínil, není jedinou podmínkou – je tam prý i řada dalších. Příliš konkrétní ale nebyl. Jde podle vás o českou strategii při vyjednávání?

Obávám se, že to není česká strategie, ale obava českých zástupců, obzvlášť Ministerstva životního prostředí, jít ohledně požadavků na Polsko „s kůží na trh“. A to podle mé spekulace proto, že kdyby detaily vyplavaly na povrch dříve, než se na nich obě strany dohodnou, tak bude veřejný tlak mnohem větší.

Kdyby to byl soukromý podnik a soukromá firma – řídíme stát jako firmu –, tak si to každý může dělat právě tímto způsobem. Ale protože jde o naši půdu, půdu našich předků a našich dětí do budoucna, tak se nedomnívám, že může Ministerstvo životního prostředí takhle potají péct dohodu, o které pak řekne: A už je to všechno hotovo, už se nic nedá dělat. V momentě, kdy dojde k dohodě a zavážeme se ke stažení žaloby, už je jakákoliv kritika zbytečná, protože už je po všem. To je podle mě hlavní motiv toho, proč se takhle potají postupuje.

Druhá věc je to navržené penále, které je poměrně vysoké – denně jde v přepočtu 127 milionů korun. Když si to vynásobíme, tak by pak Polsko zaplatilo zmíněnou miliardovou částku na vodovod a opatření během deseti dní. Myslíte si, že se dřív uzavře mezivládní dohoda, nebo že dřív soud vyměří penále?

To popravdě řečeno nevím. V každém případě podle signálů, které jsme neformálně dostali, to vypadá, že se chce česká strana strašně rychle dohodnout. To je podle našeho názoru absurdní! To Polsko by mělo být tím, kdo se chce rychle dohodnout. Tím spíš, že se informace tají, budou odpovědní pracovníci Ministerstva životního prostředí motivováni k tomu, aby udělali dohodu rychle. Co se týče sankcí, tak ty samozřejmě uděleny budou. Ale v jaké výši? To posoudí soud.

Čili si myslíte, že český požadavek sankcí může polskou stranu v jednání popohnat? Protože úterní polské reakce byly poměrně umírněné, tedy rozhodně v kontrastu s polskou reakcí, která nastoupila po předběžném opatření soudního dvora oznámeném 21. května. Například šéf polského úřadu vlády Michał Dworczyk v úterý řekl, že se celá věc musí vysvětlovat v kontextu českého předvolebního boje. Mluvčí vlády uvedl, že jde o českou strategii ve vyjednávání.

Proto jsme i českou vládu v pátek vyzývali k uplatnění sankcí, a jsem rád, že nás v tomto bodě vyslyšela a hlásí se k tomu. Zatím to totiž vypadalo, že je vůbec uplatňovat nebude. Myslím si, že nás Polsko z historických důvodů považuje za slabochy, kteří nebyli schopni bránit se během druhé světové války a ani později, a vždy v jednáních o Turówu přistupovalo k Čechům s despektem.

Tohle je druhý krok, ke kterému byli čeští zástupci, úředníci, veřejně donuceni. Vždy se potvrzuje, že tvrdší postup vůči Polsku vzbudí větší respekt a vůli konstruktivně se dohodnout. Nebýt toho, že jsme od začátku na věci pracovali a tlačili na to, aby byla podána žaloba a žádost o sankce, tak bychom teď s Polskem vůbec nejednali. Polsko s námi v podstatě celou dobu odmítalo cokoliv řešit.

Vy se tématem dolu Turów zabýváte dlouhodobě, můžete popsat roli vaší organizace v jednání a v kontaktu nejenom s Ministerstvem životního prostředí, ale i třeba přímo s panem premiérem?

My jsme jednali mnohokrát s Ministerstvem životního prostředí a přesvědčovali jsme odpovědné úředníky, což je především pan náměstek Smrž, pak pan Doležal jako vedoucí odboru EIA a paní náměstkyně Peštová, že je opravdu potřeba v té věci pracovat. Na případu Turów pracujeme už čtvrtým rokem a od začátku pozorujeme obrovskou nechuť Ministerstva životního prostředí cokoliv v té věci podnikat. Mezistátní jednání probíhalo velice zoufale a výsledky byly tristní.

Nebýt zásahu ze strany Ministerstva zahraničních věcí a aktivní role pana náměstka Smolka, který potvrzoval naše stanoviska, že je skutečně vhodné obrátit se na Soudní dvůr EU, tak bychom pravděpodobně neuspěli. Jsem nakonec rád, že se všechno prosadilo a že se potvrdily i důkazy a nejrůznější právní argumentace a analýzy, které jsme českému státu neustále poskytovali a předkládali. Ty pak byly, byť neochotně, zapracovány a použity.

Od začátku jsme daleko lépe spolupracovali s Libereckým krajem, který vyjádřil aktivní zájem na tom, celou palčivou věc řešit, a podpořil naše stanoviska. Díky tomu se hnuly ledy.

Jaká má být v rámci sousedských vztahů odpověď české vlády na argumenty polských horníků z Turówa? Před několika týdny protestovali u hranic s Českem. Říkají, že dlouhodobě počítají s rozšířením dolu a prodloužením těžby do roku 2044 a že se podle toho zařídili – že na tom stojí lokální ekonomika, tisíce zaměstnanců, že mají půjčky… a že Česko si také těží ve svých dolech, a Turów je tudíž suverénní věc Polska.

Když to zjednoduším, tak by měl vzkaz Polákům znít takto: V pořádku, klidně si těžte, jak chcete, ale v žádném případě nesmíte zasáhnout do svébytnosti České republiky. To znamená, že musíte vyloučit jakékoliv škody na životním prostředí a na půdě na straně České republiky, což neděláte a nikdy jste nedělali.

Zřídili jste ochrannou stěnu, která je z 90 procent hotová, ale podle všech měření není vůbec účinná. To znamená, že chcete dělat a děláte byznys na úkor českého území a českého státu a to si my nenecháme nikdy líbit. Klidně si podnikejte, těžte, jak chcete, a řešte si to potom s Evropskou unií, ale to první, co nesmíte udělat, je poškozovat celistvost a území českého státu. A musíte udělat všechno pro to, aby se tak nedělo, a dokud to nebude vyřešeno a efektivně zajištěno, včetně případně úpravy plánu rozšíření dolu, tak se vlastně není o čem bavit. Tohle je podnikání na úkor svého souseda.

Že na území Frýdlantska dochází k poklesu podzemní vody vlivem těžby, to se řeší opravdu už desítky let, Poláci to vědí a není to pro ně překvapení. To, že se nějak zařídili, vzali si půjčky a podobně… Ignorují tím to, že to dělají na úkor České republiky. Neměli by proto být překvapení, že se konečně Česká republika brání. Druhá věc je, že doslova naschvál investovali do retrofitu Turowské elektrárny v době, kdy nebylo povoleno rozšíření dolu.

Retrofit znamená modernizaci elektrárny Turów, která je závislá na dodávkách uhlí přímo z blízkého dolu?

Ano, retrofikace je modernizace. To znamená, že elektrárna je skoro nová. Poláci modernizovali v době, kdy rozhodně neměli vyjednané rozšíření dolu, ale sázeli na to, že to na sílu proti české straně prosadí. Pro mě je to, jako když někomu dáte pěstí a pak se divíte, že ten druhý vám dá tou pěstí také.

Co očekáváte, že se teď bude v příštích týdnech dít? Je reálné, že může být mezivládní dohoda do několika týdnů schválená a Česko žalobu stáhne?

Podle vůle úřednické a politické reprezentace tohoto státu, tedy primárně nejvyššího vedení Ministerstva životního prostředí spolu se záštitou ministra Brabce, ale i premiéra Andreje Babiše, to vypadá, že je snaha se co nejrychleji s Polskem domluvit. A co nejrychleji celý problém uzavřít.

Souvisí to podle vás s parlamentními volbami do Sněmovny? Nebo s nadstandardními vztahy pana premiéra s polským panem premiérem?

Nerad bych spekuloval, ale můj názor je, že kontinuálně vidíme velkou neochotu vrcholné úřednické reprezentace Ministerstva životního prostředí problém řešit. Jmenovitě náměstek Smrž, náměstkyně Peštová a úředník Evžen Doležal se dlouhodobě bránili aktivním krokům proti polské straně. Podání žaloby bylo pro ně v podstatě nepředstavitelné. Ta nevole byla obrovská od začátku, a to říkám při vědomí toho, že takovéto označení může mít samozřejmě zásadní důsledky pro naši organizaci. Ministerstvo životního prostředí se s námi odmítá bavit, přestože vše, co jsme navrhovali učinit za kroky v kauze Turów, je úspěšné a pomáhá to chránit celistvost území České republiky. Teď ministerstvo dělá kroky, aby nás v podstatě nějakým způsobem nepřímo omezili. A přesto si myslím, že kdo jiný by to měl říct a označit ty, kdo za to nesou odpovědnost.

Moje spekulace je, že v tom nejsou nějaké vazby pana premiéra Babiše, ale spíš to, že obecně česká státní správa tak, jak prokázala svoji nekompetentnost v řešení covidu, tak podobně prokazuje svou neochotu chránit území České republiky v kauze Turów. Bohužel je to tak, že namísto státní správy musí tu kauzu tlačit občané – místní obyvatelé, my jako právníci, Greenpeace. Všichni musí celou dobu tlačit úředníky, ale bohužel i pana ministra Brabce i pana premiéra k tomu, aby v podstatě dělali svoji práci, kterou by normálně měli dělat automaticky, a nikdo by je k tomu neměl ponoukat. Na polské straně je to v tomto směru trošku jinak.