Článek
Minulý čtvrtek ve večerních hodinách začala v politických kuloárech a mezi novináři cestovat žhavá spekulace. „Ve vládě skončí dva ministři. Místo ministra zdravotnictví Jana Blatného přijde exhejtman Jiří Běhounek, ministra zahraničí Tomáše Petříčka nahradí státní tajemník jeho ministerstva Miloslav Stašek.“
Zainteresovaní politici – především premiér Andrej Babiš – ale takový plán veřejně popírají. A zvěsti mimo záznam vyvracejí i lidé z okolí premiéra i vicepremiéra a šéfa ČSSD Jana Hamáčka.
Během víkendu se ukázalo, že jediný, kdo tuto výměnu veřejně podporuje, je prezident Miloš Zeman. Zároveň je hráčem, kterému by se taková politická rošáda nejvíce hodila.
„Já jako prognostik předem říkám, že pokud mi to premiér navrhne, tak mu vyhovím,“ řekl Zeman v nedělním pořadu Partie na CNN Prima News. Vzápětí oba „kandidáty“, jejich jména někdo mezi novináře vypustil, pochválil.
„Jiřího Běhounka znám dlouhá léta. Byl to úspěšný hejtman, byl to úspěšný předseda Asociace krajů, je to lékař, i když připouštím, že ortoped, ale je to velmi schopný krizový manažer. A pokud jde o Mílu Staška, tak ten je státní tajemník na ministerstvu zahraničí, pracuje v tomto oboru už téměř třicet let a nelze pochybovat o jeho schopnostech,“ zhodnotil Zeman.
Poslanec a bývalý hejtman Vysočiny Jiří Běhounek pak obratem v rozhovoru pro Deník uvedl, že by se postu ministra nebránil. „Když budou chtít, jsem připravený pomoci, mám to v hlavě srovnané. Podmínka je, že by mi do toho nikdo nemluvil a mělo by to hlavu a patu. Někdo to musí řídit a já bych to řídil,“ řekl Běhounek.
Tím, kdo by z podobné situace těžil nejvíce, by byl prezident Miloš Zeman. Do čela zdravotnictví by usedl bývalý hejtman „Zemanovy“ domovské Vysočiny, který s prezidentem dlouhodobě dobře vychází. Zařadil by se k dalším prezidentovým spojencům v Babišově vládě – ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) i ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) jsou členy Zemanova expertního týmu.
Miloš Zeman by se rád zbavil i Tomáše Petříčka, s nímž se dlouhodobě neshodne například v otázce ruských a čínských zájmů v Česku. Dlouholetý diplomat Miloslav Stašek by Zemanovým záměrům zřejmě vyhovoval lépe. Vláda už ho schválila na post budoucího velvyslance v USA a vzhledem k tomuto prestižnímu místu si lze jen obtížně představit, že by Stašek chodil do výraznějších názorových neshod s prezidentem tak jako dosud Petříček.
Risk pro ANO i ČSSD
Mnohem komplikovanější by byl v zákulisí šířený plán pro vládní strany ANO a ČSSD. S prací ministra Blatného je premiér Babiš velmi nespokojený, nemá za něj ale náhradu. Rošádou by se zbavil jak Blatného, tak odpovědnosti za v současnosti nepopulární ministerstvo zdravotnictví.
Zároveň by ale takovou výměnou Babiš definitivně přiznal, že epidemii nezvládá. Šéf ANO je navíc posedlý představou, že vše musí řídit – kdyby přepustil ministerstvo zdravotnictví ČSSD a jejímu poslanci Jiřímu Běhounkovi, dominantní roli při řízení krizového vývoje by v kombinaci s ministerstvem vnitra získala koaliční sociální demokracie.
O obsazení ministerstva zahraničí, které by výměnou za zdravotnictví hnutí ANO připadlo, navíc Babiš v minulosti nejevil zájem.
Také pro ČSSD by šlo o velmi nejistou sázku – buď by se pod jím vedeným zdravotnictvím díky postupujícímu očkování situace obrátila k lepšímu, nebo by naopak Babiš nové uspořádání využil k tomu, aby na sociální demokraty shodil odpovědnost za všechny neúspěchy.
Vyhození ministra Petříčka by také mělo dopad na vnitrostranické dění. Šéf Černínského paláce před dvěma týdny ohlásil, že na dubnovém sjezdu hodlá proti Hamáčkovi kandidovat na šéfa strany. Část sociální demokracie by Petříčkovo vyhození z vlády vnímala jako Hamáčkovu odplatu a paradoxně by to mohlo Petříčka před sjezdem posílit.
„Petříček by se dostal do role oběti politikaření předsedy sociální demokracie a Hradu, který Petříčka kvůli jeho kritice Číny a Ruska dlouhodobě nesnese. Hamáček se sice může opřít o Běhounka, který čerstvě vstoupil do strany, i tak by bylo v rámci strany riskantní v tuhle chvíli Petříčka odvolávat. Jak by navíc jeho sesazení Hamáček vysvětloval, když žádnou velkou chybu neudělal?“ dodal pod příslibem anonymity zdroj blízký vedení Lidového domu.
Zemanův tlak přes média
Ústavní právník Jan Kysela míní, že současné vystupování prezidenta na podporu vládních výměn zapadá do dlouhodobého vztahu Miloše Zemana k Babišově vládě. V roce 2018 odmítl ministrem zahraničí jmenovat Miroslava Pocheho (uspěl až Tomáš Petříček), o rok později nejdříve nechtěl odvolat ministra kultury Antonína Staňka a posléze do funkce jmenovat Michala Šmardu (uspěl až Lubomír Zaorálek).
„Klíč je v tom, že prezident má politické plány dalece přesahující zájem na řádném fungování ústavního systému. Tím pádem využívá svých kompetencí jako nástrojů k dosažení politických (a možná i ekonomických) cílů, a nikoliv jako realizaci ústavních povinností. Když o věcech mluví veřejně, znamená to, že jednání za oponou nestačí, takže zesiluje tlak i přes média. Dlouho jsem si myslel, že různí ústavní aktéři ústavě dobře nerozumí. Ale oni jí rozumí velmi dobře, jen sledují svou cestu,“ řekl Seznam Zprávám odborník na ústavní právo Kysela.
K popsání vztahu mezi Zemanem a Babišem využil filmových příběhů. „Figury, které na počátku byly vnímatelné pozitivně, jsou působením zlého elementu postupně stahovány na temnou stranu, když si vypůjčíme terminologii Hvězdných válek. Mně se zdá, že tímto elementem působícím tímto směrem je prezident republiky. Ve smyslu necitlivé, nevnímané politiky směrem k občanům, je to spíše politika orientovaná na autoritářství,“ uvedl pedagog z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Politolog Tomáš Lebeda Zemanovo nedělní vystoupení hodnotí jako snahu zesílit pozici v Babišově kabinetu.
„Působí to na mě tak, že se Miloš Zeman snaží posilovat vliv na vládu a její složení. Prezident má dlouhodobě vliv na premiéra, což mu umožňuje mimo jiné i to, že Andrej Babiš stojí v čele menšinové vlády, navíc v obtížné pandemické době. Prezident je známý tím, že maximalizuje svůj politický vliv, pokud v dané oblasti nemá úplnou moc. Vnímám současnou situaci jako pokračování jeho dlouhodobých snah,“ dodal vedoucí Katedry politologie a evropských studií na Univerzitě Palackého v Olomouci.
