Vládě věříme víc než jindy: Chybějící roušky nevadí, peníze chybět teprve začnou

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Počet nakažených den ode dne roste, pořád není dostatek ochranných pomůcek, několikrát se měnila doba nákupů pro seniory a některá opatření se lidé dozvěděli i se zpožděním. Přesto podle vašeho průzkumu skoro 83 % dotázaných souhlasí s tím, že vláda situaci zvládá. Je to důkaz toho, že Češi vládě věří?

V tuhle chvíli, která je zcela výjimečná z hlediska veřejného mínění, ale i našich každodenních životů, vládě věří. Je to dané zejména tím, že lidé se vezou na emotivní vlně, na situaci, která je i pro ně nová a nepřehledná. A jim vláda dává nějaký rozhled v situaci, ujišťuje je, že koná. Ta přísná opatření lidé schvalují, takže ano, v tuhle chvíli jí lidé z větší části věří a odpouští jí dílčí neúspěchy.

Takže je to spíše na základě emocí.

Většina politických věcí nebo politického marketingu jede na základě emocí, takže tohle konkrétně asi není ničím výjimečné.

A jak silná důvěra je? To číslo je 83 % lidí, je to výjimečné vysoké číslo?

Určitě z nějakého dlouhodobého hlediska je to samozřejmě vysoké číslo. To číslo se ale odráží jenom v tom, že jediným a hlavním tématem je v tuto chvíli vyřešení krize, a nikoliv třeba řešení ekonomických následků, ale především epidemiologické situace, to znamená karanténa a opatření proti šíření koronaviru COVID-19.

A je to i tím, že se v krizi více upínáme k představitelům výkonné moci, protože to jsou lidé, kteří rozhodují o našich životech?

Neupínáme se jenom k představitelům výkonné moci, ale také k expertům, kteří řídí rozhodnutí. A důvěra v ně, byť to jsme ve výzkumu detailně neměřili, je také velká. A důvěra veřejnosti v experty je v tuhle chvíli opravdu vysoká, což také není pravidlo. Vidíme to třeba ze zahraničí na situaci kolem brexitu před čtyřmi lety, kde právě odmítání expertů bylo silným tématem a silným důvodem, proč nakonec Británie vystoupila z Evropské unie.

Dokážete z výzkumu přečíst, kdo jsou lidé, kteří vládě věří? Jsou to voliči vládních stran, anebo to jde napříč politickým spektrem?

Nepochybně, jsou to především voliči vládních stran. Ti podporují velmi silně všechna rozhodnutí a činnost vlády. Respektive i jejich sympatizanti. Naopak o něco kritičtější jsou voliči stran ODS, Pirátů, KDU-ČSL, TOP 09 nebo STAN, kteří nepodporují kroky vlády bezvýhradně, bez výtek, nicméně i zde je podpora výrazně nad 50 procenty.

Vy jste říkal, že jste nesledovali popularitu jednotlivých politiků, nicméně hodně překvapil ministr vnitra Jan Hamáček, který vystupuje a jedná sebevědoměji, rozhodněji. Dá se říci, jak politici působí na voliče?

V tuhle chvíli je asi zbytečné o tom spekulovat, protože hodnocení přijde až u voleb, to za prvé. A za druhé bychom tím hodnocením vstupovali doprostřed rozjetého vlaku, na každého voliče asi bude působit jiný styl komunikace. Ale je asi také důležité si uvědomit, že třeba já nebo vy tu situaci musíme sledovat profesně, a sledujeme i přímé přenosy z tiskových konferencí, což velká část populace samozřejmě nedělá a tím pádem se k ní dostávají zprávy o tom, jak jednotliví politici nebo političky vystupují, spíše zprostředkovaně. A také víme z minulosti, že třeba vystupování Bohuslava Sobotky bylo v jednu chvíli velmi oceňované, ale bylo oceňované všemi lidmi, kteří stejně ČSSD nakonec nevolili, takže vlastně to ocenění bylo trochu zbytečné z hlediska volebního výsledku.

Lze tam vést i socioekonomickou linku, nejenom podle politických sympatií, kteří lidé mají tendenci více vládě věřit?

Z hlediska ekonomické aktivity jsou to určitě lidé v důchodovém věku, naopak kritičtější, a to mimo jiné i proto, že se jich situace bezprostředně dotýká ekonomicky, jsou třeba živnostníci nebo podnikatelé.

Vaši respondenti chválí zdravotníky, 97 % dotázaných oceňuje, jak skvělou práci odvádějí. Přitom právě zdravotníci jsou ti, kteří často v médiích upozorňují na to, že nemají dostatek ochranných pomůcek, že jsou v první linii. Jak si vysvětlujete, že lidé vládě věří, ač od zdravotníků slyší, že nedostávají tolik potřebné ochranné pomůcky?

Protože lidé hodnotí trochu jiné rozměry té situace jak u vlády, tak u zdravotníků. U zdravotníků a hygieniků jde o jejich nebývalé nasazení. O to, že opravdu zachraňují životy, že riskují. U vlády jde o nějaký celkový balíček toho, že se vůbec rozhodla asi z hlediska evropského kontextu včas a radikálně zakročit přes nějaké riziko, že opatření budou nepopulární. Ta rozhodnutí se v tuhle chvíli ukazují asi jako správná. Takže to, že lidé podporují jak kroky vlády, tak zdravotníky, je spíše dané tím, že každá oblast je hodnocená v jiném kontextu. V úplně jiném kontextu a jsou to nesouměřitelné věci.

Na druhou stranu ale ten kontext lidé zažili na vlastní, můžeme říct, ústa, protože oni sami museli vnímat nedostatek pomůcek, sami si doma šili roušky. Ani tohle jim nevadilo?

To bude předmětem interpretace, řekněme, v létě nebo po létě, možná před krajskými volbami, jestli to byl zásadní problém, nebo nebyl. V tuhle chvíli ale většina lidí je schopna tady ten konkrétní krok vládě odpustit. A vlastně z pohledu veřejnosti si to částečně vláda napravila poměrně rychlou reakcí, nastavením leteckého mostu. Na každodenní úrovni komunikace ministra vnitra vidíme přesné počty jednotlivých roušek, respirátorů, ochranných rukavic, které přilétají do České republiky. Ty počty jsou opticky velké, takže v tomhle veřejnost má rozhodně pocit, že vláda možná zaspala, ale rozhodně koná.

Vy jste sbírali data do středečního odpoledne, od té doby se ale samozřejmě věci změnily. Lidé mohou nově na veřejnost jenom ve dvou, zpřísnila se pravidla pro pendlery a vzrostl bohužel počet nemocných i počet lidí, kteří nemoci podlehli. Může tohle sympatie lidí změnit?

Veřejné mínění má určitou setrvačnost, vláda nastavila úzce komunikaci v tomhle ohledu dobře z hlediska veřejného mínění, takže veřejnost je nakloněna nějakou dobu odpouštět. Situace se obecně vyvíjí velmi dynamicky, protože když si vezmeme situaci třeba před víkendem nebo o víkendu, tak vlastně ve veřejné diskuzi, nebo jen velmi omezeně, se mluvilo o nějakých ekonomických dopadech, to nebylo hlavní téma. Dnes, když natáčíme rozhovor, to znamená ve čtvrtek po obědě, jsme v situaci, kdy vláda už zase schválila nějaký balíček pro živnostníky a bude se čím dál víc diskutovat o dopadech a omezeních a také lidé čím dál tím víc budou pociťovat finanční dopady u sebe doma nebo ve svém nejbližším okolí.

Právě těmi finančními dopady jste se také v průzkumu zabývali. A vyšlo, že skoro poloviny dotázaných se zatím situace nějak finančně nedotýká, pro skoro 35 % byla snesitelná, jen 3 % lidí měla buď značné potíže, půl procenta velké. Češi to tedy finančně zvládají?

Omezení vešla v platnost před 14 dny, takže většina domácností teprve nějaké finanční omezení pocítí. Tuhle otázku a tady ten faktor bude zajímavé sledovat zejména v čase. My víme, že v tuhle chvíli trpí právě bezprostředním výpadkem příjmů hlavně v těch oblastech, které byly uzavřené. To znamená všechny restaurační provozy, hotely. Mimo jiné v cestovním ruchu pracuje přes 180 tisíc zaměstnanců, nebo doteď pracovalo, tak to celkově postihne asi 800 tisíc lidí. A přes 300 nemá zároveň žádné úspory, nebo skoro žádné, takže zrovna tihle lidé, a jsou to většinou chudší lidé z nižších socioekonomických skupin, pocítí dopady velmi rychle. Už teď je samozřejmě pociťují zejména živnostníci, kterým příjmy vypadly, těch může být nejvíce postižených, třeba 30 nebo 40 tisíc.

Ještě jedno jste v průzkumu zkoumali, a to bylo otevření hranic a také možnost oslabení demokracie v zemi. Většina dotázaných by podle průzkumu nespěchala s otevřením hranic. Zároveň ale více než polovina lidí si nemyslí, že by výjimečná opatření mohla vést k oslabení demokracie. Není to ještě příliš brzy po nějakých zhruba dvou týdnech tohle hodnotit?

Je to nějaké průběžné hodnocení. Zase bude zajímavé sledovat ten vývoj. My si potřebujeme zafixovat ten údaj v momentě, kdy společnost prochází nějakým semknutím a nějakou cestou za společným cílem. Ale můžeme předpokládat, že to jsou výsledky, které podporují současná opatření. Za dva měsíce bude situace úplně jiná. Ale tyhle výsledky zároveň nějakým způsobem indikují, že velká část veřejnosti je hotova k dalšímu omezení svých práv nebo svobody. Byť v tuto chvíli to lidé právě nevnímají jako svobodu, ale jako nutnost, jako bezpečnostní prostředek k nějakým dalším omezením, například v tuhle chvíli diskutovanému trackování polohy pomocí mobilních telefonů.