Článek
Boj proti koronaviru znamená těžkou ránu pro ekonomiku. Letos se to pravděpodobně projeví i rekordně vysokým schodkem státního rozpočtu. Podle hlavní ekonomky Raiffeisenbank Heleny Horské nemá Česko špatnou startovací pozici. Samo si ji ale zhoršilo už před krizí. Vláda také pochybila, když neprobrala omezující opatření proti covid-19 s velkými automobilkami. Výpadek jejich výroby se projeví na hlubším propadu ekonomiky.
Jak hodnotíte další zvýšení rozpočtového schodku na 300 miliard korun? Ministryně financí Alena Schillerová v neděli řekla, že česká ekonomika si může dovolit prohlubovat dluh, protože má nejlepší makroekonomické parametry na světě. Souhlasíte s tím?
Je to jenom reflexe skutečné reality. Argumenty paní ministryně, že jsme byli hodnoceni Světovým ekonomickým fórem z hlediska makroekonomické stability jako jedna z nejlepších zemí, jsou ale minulost. Covid-19 za tou minulostí udělal tlustou čáru. To, co platilo v lednu letošního roku, už neplatí, aktuálně jsme v úplně jiné situaci. Argumentovat něčím, co platilo v lednu nebo v loňském roce, vůbec nedává smysl. Jsme opravdu v krizové situaci.
Faktem ale je, že ve srovnání s mnoha jinými zeměmi jsme do krize vstoupili v mnohem lepší kondici.
Veřejné deficity nebyly vysoké. Také veřejný dluh nebyl extrémně vysoký, patříme mezi pětinu evropských zemí s nejnižším vládním dluhem, necelých 31 procent HDP. To nám dává určitý prostor právě k pasivní fiskální expanzi. Ale mohli jsme na tom být líp. A že jsme na tom mohli být líp, bylo jasné už v roce 2019, kdy většina ekonomů volala po střídmější fiskální politice, hospodárnějších veřejných výdajích – například se mělo omezit, či dokonce zrušit dotování jízdného, za které jsme vydávali miliardy korun ne úplně efektivně. Mohli jsme si dopředu vytvářet větší rezervy, které by se teď samozřejmě hodily. Už před krizí také bylo jasné, že původně schválený deficit 40 miliard pro letošní rok je jenom chimérou. Vzhledem k plánovaným výdajům a slibům to bylo jenom číslo na papíře.
Nechci od vás věštění z křišťálové koule, ale už přece jenom máme více než měsíc nouzového stavu za sebou a vláda zveřejnila plán, jak chce uvolňovat omezující opatření. Očekáváte, že se rozpočtový schodek nakonec ještě prohloubí?
Teď je těžké dělat jakékoli odhady. My pracujeme se čtyřmi scénáři ekonomického vývoje. Náš odhad přizpůsobujeme podle toho, jak se vyvíjí pandemie, jak postupuje vláda a jak dochází k postupnému útlumu ekonomiky. Náš základní scénář původně počítal s uvolněním restrikcí do konce dubna a návratem k normálnímu životu během května. Plán, který představila minulý týden vláda, ale počítá s daleko pomalejším uvolňováním, takže se posouváme do méně optimistického scénáře, podle kterého může ekonomika spadnout v letošním roce až o 7 nebo 8 procent. Zahraniční obchod bude stále zasažen omezením pohybu osob přes hranice státu. Dodavatelsko-odběratelské vztahy se budou vracet k normálu velmi pozvolně. Počítáme s hlubokou recesí v Evropě, letos kolem minus 6,5 procenta. To znamená i prudký propad zahraniční poptávky.
Hodně se mluví o závislosti české ekonomiky na automobilovém průmyslu.
Březnové rozhodnutí většiny automobilek přerušit, uzavřít nebo aspoň na krátkou dobu zastavit výrobu v Česku byla vlastně taková darda do zad české vlády, která do té doby rozhodovala bez ohledu na ekonomický dopad. Bylo vidět, že vládu rozhodnutí automobilek překvapilo, ačkoli to mohla tušit a měla si to s velkými průmyslovými firmami vykomunikovat. Automobilový průmysl je opravdu klíčovým sektorem ekonomiky. Celý automobilový sektor činí devět až deset procent produkce celé ekonomiky. Když k tomu přičteme postižené služby od maloobchodu po turistický ruch, letecký průmysl, eventový byznys a kulturu, dostáváme se k dalším 9,5 procenta ekonomiky. Další sektory byly přímo nebo nepřímo ovlivněny hlavně nedostatkem lidí na trhu práce – mnoho zaměstnanců bylo nuceno zůstat doma, například polští nebo slovenští zaměstnanci, vypadli lidi, co šli na nemocenskou, na ošetřovné. Ve výsledku je asi 25 procent ekonomiky nějakým způsobem zasaženo přímo restrikcí vlády nebo nepřímo absencí lidí, dodávek či materiálu.
Ze slov premiéra Babiše vyplývá, že vláda nechce šetřit na platech nebo důchodech. Naopak se počítá s jejich dalším nárůstem. Když k tomu přičteme další oznámené výdaje vlády, neodrazí se to na růstu cen, tedy na inflaci?
Vím, že obavy z inflace mezi českými občany hodně rezonují. Ukazuje se ale, že tento šok je velmi specifický. Krutě zasahuje poptávku, ale i nabídku. V současnosti přitom nejsme schopni říci, která z těch ran bude krutější. Na jednu stranu může být omezená nabídka a budeme se muset spokojit s menším výběrem zboží, které pak bude zdražovat. Nebo to bude rána do poptávky, kdy se lidé i poté, co krize odezní, budou obávat utrácet za věci, které nutně nepotřebují, budou oddalovat své výdaje. To by naopak tlak na růst cen tlumilo a oddalovalo. Bude záležet i na jednotlivých sektorech. Snaha vystačit si s domácími zdroji může například vést k tlaku na zvyšování cen potravin. Naopak ceny spotřebního zboží, například telefonů nebo počítačů, mohou naopak zlevňovat, protože je lidé nebudou kupovat. Je také důležité, že ztráty budou větší než peníze, které stát poskytuje jako kompenzace. V souhrnu by nemělo dojít k tlaku na uvolnění peněz, který by vedl k větším nákupům a tlaku na růst cenové hladiny.
Hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
A co jiné dopady krize na ekonomiku?
Máme před sebou obrovský fiskální impulz, podporu ze strany státu, která bude trvat delší dobu. Už můžeme vidět, jak reaguje finanční trh, který má podporu od centrálních bank. Rostou ceny finančních aktiv. Inflace se tak nemusí projevovat v cenách spotřebního zboží, jak to vnímá většina lidí, ale v růstu cen finančních aktiv, tedy dluhopisů a cenných papírů. Myslím, že k tomu bude docházet.
Právě vydáváním dluhopisů bude Česko hradit vyšší rozpočtové schodky. Bude tedy muset vyplácet mnohem vyšší úrok než dnes?
Za normálních okolností by takové dramatické navýšení veřejného dluhu a veřejného deficitu vedlo k prudkému nárůstu výnosů z dluhopisů. My jsme ale v naprosto nenormální situaci, normální pravidla nefungují. Podobnému tlaku na veřejné rozpočty čelí i ostatní státy. Jsme všichni ve stejném bahně a blátě. Trh teprve začne rozlišovat, kdo a jak si s tím lépe poradí a jak se rychle ekonomiky budou odrážet ode dna. Pak je tady druhá věc, která je pro Českou republiku velmi specifická. Nedávno byla v Senátu schválena novela zákona o České národní bance, která umožňuje ČNB nakupovat na druhotném trhu od bank a také od stavebních spořitelen, investičních fondů a jiných institucí kapitálového trhu jakýkoli cenný papír, včetně státních dluhopisů i špatných úvěrů. Paní Schillerová to velmi nešikovně oznámila v televizi asi tři týdny předem, že se dohodla s panem Rusnokem. Trh úplně zajásal, protože to znamená zajištění dostatečné poptávky a pojistky.
Jak investoři zareagovali?
Výsledkem toho je enormní zájem o české státní dluhopisy. Zahraniční investoři, kteří na začátku krize odcházeli z Česka, proto koruna oslabovala a rostly výnosy, se ihned vrátili a začali nakupovat státní dluhopisy, protože mají pojistku centrální banky. Výnosy jsou tedy zatím nízké. Ale mohou se zvyšovat. Rozhodne vývoj, jak rychle se Česká republika bude odrážet ode dna, jak rychle budeme schopni kočírovat veřejné finance. Bavme se o příštím roce, kdy jsou volby. Kdyby se hromadily nápady na nějaké luxusní zvyšování vládních výdajů v době, kdy se ekonomika bude teprve vyhrabávat z recese, jenom proto, aby si současná vládní garnitura zajistila znovuzvolení, na to by byl trh jistě citlivý.
Předpokládáte, že budou vláda a ČNB dál nějak více spolupracovat? Premiér Babiš nedávno centrální banku pobídl, že by mohla více snížit úrokové sazby.
Je důležité udržet – i z pohledu veřejnosti – jasné a tvrdé hranice mezi vládou a ČNB. Jestli bude přibývat nepovedených výroků jako zmíněné oznámení ministryně financí, bude to obzvlášť v očích zahraničních investorů otevírat otázky o závislosti centrální banky na vládě. Výsledkem by bylo samozřejmě zvyšování rizikové prémie pro české státní dluhopisy. Zahraniční investor v Londýně nebo New Yorku si přečte červený headline na Reuters a Bloomberg a řekne si, že to je země z Východu, kde není jasně nastavená hranice mezi centrální bankou a vládou, což znamená riziko. Proto je dobré, aby se vláda vyvarovala jakýchkoli komentářů, které by i jen naznačovaly nějakou nestandardní kooperaci vlády a centrální banky na financování dluhu. Něco jiného je koordinace protikrizových opatření. Vláda by s centrální bankou měla koordinovat pomoc firmám přes bankovní sektor a zajistit stabilitu bankovního sektoru. To je role centrální banky. Snižovat náklady na financování dluhu ale její role není. To bychom byli v banánové republice.
